Recenze: Knihy pro dospělé

Iva Pekárková – Kulatý svět

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
iva pekarkova 100x100 px
Iva Pekárková je autorkou autobiografických, nebo alespoň osobními prožitky silně inspirovaných a ovlivněných próz. V roce 1985, krátce před dokončením studií mikrobiologie a virologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, odešla spisovatelka a publicistka do exilu. Necelý rok pobývala v uprchlickém táboře v Traiskirchenu, poté získala povolení k pobytu ve Spojených státech. Tato zkušenost se často odráží v jejích prózách. Ráz autorčina fiktivního světa určuje specifické ženské hledisko, které se vyznačuje nonkonformní otevřeností jak v oblasti sexu, tak v mezikulturních vztazích. Patří k autorkám, jejichž psaní je emocionální a zároveň podané chladně a z odstupu.

Román vyšel roku 1993 ve Společnosti Josefa Škvoreckého, který asistoval spisovatelským počátkům Ivy Pekárkové a podle něhož je román stejně nevšední jako jeho autorka, je metaforou celého světa. Kniha je výpovědí o stavu světa zachycenou v uprchlických táborech, které se zrodily po druhé světové válce a od té doby se množí. Kulatý svět v mnohém rezonuje s feminismem, ale zároveň ho přesahuje pozorností k životním podmínkám a možnostem nejrůznějších národnostních, sociálních a náboženských menšin. Ke scelení textu autorka využila kulatost několika základních motivů, jako je zeměkoule, pomeranč nebo zárodečné vajíčko.

Uprchlické tábory považuje autorka za soukromé maloměsto, za přestupní stanice, a právě osobní zážitky a zkušenosti z těchto míst použila jako základ k napsání Kulatého světa. Román zachycuje představy a iluze, co znamená být svobodný, a zjištění, že svět je i „bolavý“. Iva Pekárková si zvolila za vypravěčku Jitku, dívku prchající z Československa, která opouští svého přítele Standu, s nímž žije v Praze, a vydává se na cestu do Jugoslávie. Při své cestě se nejprve dostane do Itálie, kde si užívá života, a později skončí v uprchlickém táboře v Rakousku. Jitka se ocitá na přelomu dvou subjektivních časů – starého doma v Čechách a nového v emigraci. Celý svět se určitým způsobem zkoncentruje do jediného místa, v němž hrdinka tráví téměř rok. Při jeho líčení používá autorka neiluzivní popis poměrů v uprchlických táborech. Ty sice vypadají jako poměrně slušné přechodné hostitelské azyly s teplou stravou a noclehem, ale uvnitř je to neregulovaná vláda lidí bez životní perspektivy terorizující okolí. Místo, kde je soulož s alespoň trochu dobrovolně vybraným partnerem náhražkou citu a bezpečí, místo, kde je nutno bát se každého dalšího dne. Všude panuje bezohledná tupost, malost, bezohlednost, ochota zapřít sama sebe, udat, kdyby to k něčemu bylo. Do popředí vystupuje bezděčné odhalení ubohosti života, v němž nelze najít stopu něčeho, co by mu dávalo hlubší rozměr. Odpovědnost za poměry v táboře neklade autorka jen čemusi imaginárnímu, co jeho obyvatelé nemohou změnit a co je kazí, ale ukazuje na odpovědnost emigrantů, kteří tvoří onu drsnou scenerii tábora, brutalitu a uplatňování fyzické převahy.

Život v táboře znamená paradoxní situaci, kdy lidé prchají za svobodou a přitom o ni částečně přicházejí. Tábor neznamená volnost, jde jen o další druh omezování, nejistoty a dočasného řešení. Přítomnost znamená strach z minulosti a obavy z budoucnosti. Touha po svobodě se dostává do ostrého konfliktu s peklem tábora a mnohým obyvatelům připadá návrat domů, ať už by měl jakékoli následky, jako nejmenší zlo. Tábor se stává čekacím místem na vstupenku do nového života, jakousi přestupní stanicí mezi minulostí a budoucností představovanou iluzemi o lepším životě, který začne po odchodu z tábora. Při čekání Jitka sice žije v demokratickém světě „před“ železnou oponou, ale v naprosté nejistotě běžence „odněkud“. Situace čekání a napětí se odráží i v chování lidí. Někteří už přestali doufat a úmyslně mění život v přežívání, což je jeden ze způsobů, jak se s takovou situací vyrovnat.

Román líčí zážitky z uprchlického tábora v Traiskirchenu také především skrze sexuální zkušenosti. Sex je prostředkem k vnitřní svobodě, projevem nezávislosti a nalézáním sama sebe. Autorka vidí svět v podstatě jako nekonečnou sérii opakovaných sexuálních zážitků s nejrůznějšími muži, její hlavní hrdinka je například na několik dnů uvězněna a znásilňována partou Albánců.

Hlavní hrdinka Jitka je silně autobiografickou postavou. Má pocit, že do tábora nepatří, nemá žádné přátele a žije sama. Ztrácí se ve změti národností a vyznání a charakterů, kterou je tábor nekonečným přílivem uprchlíků z Východu zaplaven. Na Jitce autorka ukazuje osamělost, nudu a stesk vyvrženců, traumatizovaných čekáním na „svoji“ možnost, na možnost žít ve společnosti, která nemanipuluje lidmi a nedeformuje jejich individualitu. Vidí skutečnosti nikoliv jako návštěvník, novinář nebo sociální pracovník, ale očima někoho, kdo tam žije.

Autorka se snaží charakterizovat postavy z nejrůznějších úhlů, koncipuje je tak, aby se v nich odrážela její životní zkušenost, ale záměrně je nechává daleko víc trpět. Postavám je vlastní život na cestách, jakési novodobé kočovnictví, příznačná je stálá touha po osobní nezávislosti a hlavně úsilí této svobody dosáhnout, schopnost jí ledacos obětovat. Ženské postavy se zpočátku zdráhají přijmout pokleslou mravní úroveň a snaží se zachovat si svou vnitřní autenticitu, ale v průběhu času se začínají vědomě podílet na svém sebezneuctění. Absurdní je hlavní pohnutka této změny, kterou je touha po lásce, potřebě zázemí a jistoty.

Výpovědí se prolíná touha poznat, obepnout, objet celý svět, celou zeměkouli. Jitku neodradí ani vědomí, že táborové prostředí do značné míry reprezentuje to, s čím by se mohla na vytoužené cestě potkat. Nakonec se jí podaří dostat do vysněného New Yorku a dovětek připojený z odstupu několika let předznamenává zrod dalšího života. Hrdinčina pouť ústí v katarzi a Jitka, bojující o svou šanci plného a svobodného života, se osvobodí od světa lidí „na okraji“ a vytvoří si novou možnost.

Román je jednou z alternativ, jak lze nahlížet na život v „přestupních stanicích“. Je na čtenáři, aby posoudil, co je literární fikce a co jsou vlastní autorčiny zážitky. Knihu doporučuji všem, kteří se nebojí vidět minulost i z jiného úhlu pohledu, než je jim běžně prezentována.


Zdroj fotografie Ivy Pekárkové: pekarkova.blog.idnes.cz

Aktuality

  • Prosincové akce v knihovnách

     

    Chcete vědět, co zajímavého se děje v knihovnách a jaké akce si pro své čtenáře připravily? Pak sledujte rubriku Knihovny, v níž vás budeme pravidelně informovat o dění v knihovnách a akcích s nimi spojených.

    Číst dál...  
  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Dospělost je mýtus

    Ode dneška soutěžíme o knihu Dospělost je mýtus z nakladatelství CooBoo. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení