Recenze: Knihy pro dospělé

Cesta peklem na Neonový vrch

1 1 1 1 1 (11 hlasů)
kniha

Autor skrytý pod pseudonymem Lable Woo nám představuje knihu Neonový vrch. Knihu, kterou napsal sám život. Život si někdy něžně hraje, někdy zahrává a zasazuje těžké rány. Tohle je ten druhý případ. Jde o zpovědnici dítěte, které přes příkoří osudu předurčeného rodiči, nešťastnými rodinnými událostmi i zásahem docela cizích lidí vyroste trochu předčasně v silného mladého muže. Zocelování je ušlechtilá věc, ale ne vždy se tak děje dobrovolně a s naší svobodnou vůlí. Někdy je třeba se zocelit, aby se dalo přežít.


knihaLable Woo žije až do svých deseti let život jako každý jiný. Z koloběhu všedních dnů pak ale vystoupí jeden, který udá směr jeho osudu. Klid a pohodu rodinného soužití zkalí už navždy tragická nehoda mladší sestry našeho hrdiny a její smrt se už navždy vpije do duše všem, co k ní měli blízko. Doma se rázem objevují nevítaní hosté – alkohol a gamblerství. Dosud klidné dny zkrápí každodenní psychické vlnobití. Matka se ze ztráty relativně brzy vzpamatuje, otec si - víc a víc posilován alkoholovým opojením – osvojuje násilnické sklony. Na cestě je nové dítě, růžová však ale není. Pro našeho hlavního hrdinu začíná období temna prošpikované tvrdými ataky otčíma. Z dálky už se ozývají hlasy sociálních pracovnic...

V chlapci se začíná probouzet jeho povaha. K ostatním je otevřený, sebevzdělává se, na svůj věk je díky svému rozhledu, komunikačním schopnostem a vědomostem napřed, což se však postupem času ukazuje jako danajský dar. Díky svému mnohdy dospělému myšlení nemůže uznávat určité osoby z řad dospělého (kolikrát pouze věkem) okolí jen z principu za autority. Podle slovníků těchto lidí je však jeho otevřenost překládána jako drzost a jeho hyperaktivita, kterou brzdí méně zvídaví a učenliví žáci, jako nezvladatelnost. Začíná řetězec mnohdy neoprávněných a přehnaných stížností – dotčené okolí, které se nestalo autoritou, hledá důvody, jak se pomstít za neoceněnou práci.

Poslední den školy byl klasicky nejlepším dnem roku. Na vízo jsem měl asi sedm dvojek a trojku z chování. Samozřejmě zejména za jeden z nejhorších prohřešků – pár upřímných vět směrem k nudným kantorům, kteří vykládali látku jako lidi, kterým zbývají už jen pouhé tři minuty života. To by ještě nebylo ani tak urážející. To spíš ten jejich výraz v obličeji ala: to jsou spratci hloupí, těm se nemá smysl věnovat. Tyhle ksichty mě přímo přiváděly k šílenství. Takoví mi mají ukazovat úctu k lidem? No to jsme to tedy dopracovali.

(WOO, Lable. Neonový vrch. Lablesa Woopash, 2012, s.16)

Po návštěvách psychologa padlo rozhodnutí, které nařizovalo přesun do výchovného neboli diagnostického ústavu. Nikdo si tehdy neuvědomil, jaké doživotní následky může pobyt v takovém zařízení naprosto zdravému, jen zkrátka povahově rozdílnému dítěti, přinést. Tým uražených učitelů a (rádoby) znalců lidské duše zpečetil osud malého chlapce, který se jen nebál říci svůj názor. Svoje osobní peklo už prožíval v rodině, kde si jeho otčím vybíjel svůj zdegenerovaný smutek na něm i na jeho matce. Stál mezi nimi jako živý štít a bránil jednu z nejmilovanějších osob a svou nově narozenou sestru. Jeho role ochránce však skončila, když byl vytržen z domácího prostředí a vsazen do ústavu plného psychicky opravdu narušených jedinců.

Chybu, kterou mají na svědomí rodiče, vlastně odskáče dítě. Bezvadný příklad toho, jak to v naší společnosti vypadá.

(WOO, Lable. Neonový vrch. Lablesa Woopash, 2012, s. 21)

Když se podobně chovám dnes, jsem označen za průbojného jedince beze strachu, se svobodnou myslí, který nikdy nepřekročí své zásady. Tenkrát, jen proto, že mi bylo třináct, jsem byl označen za nezvladatelného devianta neslučitelného se společností. Takhle obdobně zněl výrok jedinců, kteří vykonávali praxi za režimu rudé hvězdy a nedokázali pochopit, že svobodné myšlení a názor není anarchie ani útok mířený proti nim, ale pouze projev zdravého a plně myslícího mozku. Jenomže proč by se jejich omezený mozek měl zabývat alternativami, když můžou lidský život zahodit podle toho, jak se vyspí.

(WOO, Lable. Neonový vrch. Lablesa Woopash, 2012, s. 23)

Dosud výborně nastartované vzdělání hrdiny své zpovědi začalo pod mírou neustálého ústavního opakování základních věcí stagnovat. Ranou pro jeho dětskou psychiku byly věci, se kterými by za normálního života nikdy nepřišel do styku. Běžně viděl souložící chlapce nebo potrestané chlapce, kteří se po nesplněném úkolu ve spánku zřítili dva metry dolů, potom co jim strůjci šikany vyndali z postele latě... Ráno pak společně strávenou chvilku masturbace – kdo se neúčastnil, mohl se v noci „těšit“ na obdobnou pomstu.

Po kolotoči šikany a úchylností naštěstí přišly prázdniny, které našeho omylem deportovaného načas zachránily. Mraky se roztáhly, slunce se rozpilo po obloze a všechny temné přízraky zmizely. Nastala doba prázdnin strávených u prarodičů na Valašsku – Lable se věnoval chytání pstruhů s novými kamarády, po nocích zasněně sledoval hvězdy a snažil si naplno užít každičkou minutu tohoto krásného života.

Uvědomoval jsem si, jak je ticho a svoboda snoubící se s přírodou jedinečná, nezapomenutelná a hlavně ničím nenahraditelná.

(WOO, Lable. Neonový vrch. Lablesa Woopash, 2012, s. 31)

Po příjezdu domů se však stupňuje brutalita otce a ani sociální pracovnice nezahálí. Brány dosud nepoznané Opavské psychiatrické léčebny se otevírají vstříc novým a horším zítřkům... Následuje devastování jeho těla i duše „léčebnou“ nařízenými drogami, opravdové peklo začíná... Občas však i v těchto temných chvílích vysvitlo trochu slunce – někteří zaměstnanci brzy pochopili, že se stala chyba, a že tu Lable vůbec nemá být.

Následuje další bohatá zkušenost, tentokrát na diagnostice v Hradci Králové. Čtrnáct let na krku a síly za dva – je třeba se bránit. Fyzicky i psychicky. Zde je už plně cítit, jak Lable vyrostl, jak se předčasně vypracoval z dítěte v silného muže. Život vás naučí – a takový obzvlášť. Lablův osud i osudy jeho rodinných příslušníků se dál rozbíhají. Na diagnostice vládne strach z násilí, na které si nemáte komu stěžovat. Jedinou cestou ven z pekla je posílení vlastní vůle, permanentní snaha jít za svým cílem – „obyčejným“ (obyčejně krásným) životem, o který byl Lable chybou druhých a nepovolaných ochuzen. Chce to ještě více důvěry, která mu v očích naštěstí nepohasíná, a na kterou reagují ty správné autority. A cesta bude volná.

A jak je líčena cesta oním peklem? Velice poutavě, reálně šíleně a tak, že budete autora obdivovat už jen za to, že ještě jednou a důkladně dokázal vytáhnout takové peklo až ze dna svých klidným životem dávno zasypaných vzpomínek. Někdo je může brát jako útočný a mstivý vzkaz všem (často) zmiňovaným sociálním pracovnicím, někdo jako snahu o osvětlení temna, které mělo zůstat skryto a které zničilo tolik zdravých životů – a těm nemocným také příliš nepomohlo. Spíš je uvrhlo ještě do většího zoufalství.

Ušel jsem dlouhou cestu plnou trnitých keřů, medvědích pastí a jiných nástrah. Vydržel jsem počůrávání z důvodu neschopnosti dojít si na WC. Neuroleptika mi žraly mozek den za dnem, dostal jsem milion ran do různých částí těla, dvakrát jsem skončil ve špitále na rentgenu lebky (s podezřením na krvácení do mozku), kroutil jsem se na izolaci v bolestech a sám. Všechno se muselo řešit v komnatách mé hlavy. Sám jsem vyhledával Sílu a odháněl Strach. Během těch pobytů jsem se chtěl asi dvacekrát zabít. Chtěl jsem pozabíjet dvě rozkošné paní, které se velikou měrou podílely na mé bolesti a strachu z každého kroku. Poznal jsem dealery, feťáky, lidi zamilované do toluenu a jiných látek přeměňující mozek na smradlavou hadru plnou duchů a přízraků. Seděl jsem na pokoji s totálně zperníkovaným člověkem a poslouchal jeho životní příběh. Dva kluky, co se mnou sdíleli jednu budovu, zastřelili. Jeden shořel na drátech vysokého napětí. Všechno se obracelo v gesta zmaru a nikdo nechápal, co se to kolem nás děje. (str. 171)

Nemyslím si tedy, že autor ve své knize poukazuje předně na svoje neštěstí. Dle mého názoru z něj kapitolu po kapitole dává vykvést moudrům, ke kterým on sám musel dojít trnitou cestou. Všechny ty slohy plné příkoří však dalece převyšuje jeho zdravá a posilněná duše, hotový člověk, kterému mnoha ze zmíněných aktérů nesahá ani po kotníky. Nechce závratnou kariéru, netouží po bohatství, chce „jen“ ryzí lidský cit, který dělá z člověka plnohodnotnou bytost. A jehož absence den ode dne více srážela jeho spoluchovance z ústavů na samé dno beznaděje.

Odjakživa pohrdám materialismem. Nejcennější je pro mě lidský cit, který je neuplatitelný, pokud má člověk v sobě zakódované určité morální zásady. Pokud ne, je to čistě jeho problém a nikdy nebude žít plnohodnotný život. Materiál pomine, ztratí se, rozbije se, opotřebuje se. Ale jen lidský cit je obnovitelný – podle potřeb studený, žhavý, svěží či skleslý. Dokáže způsobit bolest a zároveň vyvolat pocit štěstí.

(WOO, Lable. Neonový vrch. Lablesa Woopash, 2012, s. 168)

Aktuality

  • Prosincové akce v knihovnách

     

    Chcete vědět, co zajímavého se děje v knihovnách a jaké akce si pro své čtenáře připravily? Pak sledujte rubriku Knihovny, v níž vás budeme pravidelně informovat o dění v knihovnách a akcích s nimi spojených.

    Číst dál...  
  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Dospělost je mýtus

    Ode dneška soutěžíme o knihu Dospělost je mýtus z nakladatelství CooBoo. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení