Paměti manželky Karla Čapka

Recenze

Vytvořeno 14. 3. 2013 2:00

Autor: Jitka Libigerová

„Má střecha nad hlavou byl můj citový svazek s Karlem Čapkem.“ Vzpomíná na svého muže Olga Scheinpflugová ve svých pamětech Byla jsem na světě. Knihu vydalo nakladatelství XYZ.

Olga Scheinpflugová (1902 až 1968) ve svých osobitě komponovaných pamětech vzpomíná rovněž na herecké a režisérské osobnosti českého divadla. S mnoha z nich ji nepojila jen kariéra, ale především přátelský svazek. Do těchto vzpomínek jsou vetknuty i úvahy o smyslu a poslání herecké práce. Také vzpomíná na svého muže spisovatele Karla Čapka či zážitky z druhé světové války i z let následujících.

Umělecky všestranná osobnost Olgy Scheinpflugové se zapsala do kulturního povědomí české společnosti. Narodila se do rodiny spisovatele a dramatika Karla Scheinpfluga, bratr byl spisovatel a právník. Již od sedmnácti let hrála v ochotnickém souboru ve Slaném. Herectví studovala u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. Svoji profesní dráhu začala angažmá ve Švandově divadle v roce 1920. V letech 1922 až 1929 byla členkou souboru Městského divadla na Královských Vinohradech. Působila rovněž jako členka činohry Národního divadla ((1929 až 1968), na jehož prknech ztvárnila více než sto třicet rolí. Angažmá přerušila krátkou pauzou v roce 1930 a v letech 1944 až 1946, kdy byla propuštěna z politických důvodů. Je autorkou řady románů, drobnějších próz, dramat, básnických sbírek i knih pro děti. Šedesátá léta objevila Olgu také pro film a televizi. V závěrečném období své profesní kariéry se věnovala práci pro rozhlas.

V roce 1935 se provdala za spisovatele a dramatika Karla Čapka.
První měsíce s Čapkem byly štědré, nejštědřejší, darovali jsme jeden druhému své životní plány, v mých byl on a já zase v jeho. I když jsme se vídali nejméně jednou denně, posílal mi dopisy, v prvním roce většinou ve verších; tato hustá korespondence ustala až později, když jsme si oba pořídili telefon. Jsou to dopisy čisté a spontánní, na rozdíl od celé Čapkovy literatury. Nevím, co s nimi bude, až zásuvky mého stolu odemkne má smrt, chtěla jsem je spálit v osudném roce osmatřicátém, když se na nás hrnuly nacistické hordy se šperháky v rukou, ale Čapek tomu zabránil a dal je mému bratrovi: „V tom se budou jednou prohrabovat nějací příští Arne Novákové,“ řekl, „schovej to, nemáme se zač stydět.“
(SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. Praha: XYZ, 2012.)

Těch třináct let věkového rozdílu mezi Karlem Čapkem a mnou nebral náš vztah na vědomí, ostatně já jsem byla mnohem starší než můj křestní list a on zase mnohem mladší než jeho.
(SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. Praha: XYZ, 2012.)

Čapkova maminka promlouvala Karlovi do duše, že si smí vzít kohokoliv, jenom ne cikánku nebo herečku. „Nekaž jí život,“ řekla Karlovi, když byli sami, „je mladá a ze slušné rodiny.“ Věděla, jak si udržet lásku svého syna, ostatně si byla jista, že bude mít pro tento boj silnější pomocníky, které jsem tenkrát ještě podceňovala, Karlovu nemoc a naivní představu celé rodiny, že Iček, jak mu říkali doma, musí zůstat jen a jen jejich.
(SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. Praha: XYZ, 2012.)

Denně jsem si s ním vyměňovala umělecké názory, denně jsme srůstali představou neoddělitelnosti, psali jsme, já hrála a on propadl režii. Doba na nás zaútočila palbou tisíce otázek, odpovídali jsme na ně s pátravostí těch, kteří nechtějí brát život na lehkou váhu.
(SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. Praha: XYZ, 2012.)

Olga byla člověk, který žil naplno, nepromarnila ani chviličku. Čapek si ji přál mít víc doma. Řekl jí, aby nejezdila na zájezdy. „Dám ti právě tolik jako kterýkoliv ředitel nebo ochotnický spolek,“ žertoval, „jen když ten večer věnuješ mně.“ Pro Olgu nebyla vlast jenom Praha, jezdila ráda získávat nové obecenstvo. „Dobřes rozhodla,“ uznal, i když jsme to předtím spolu řešili několik dní opačně.“ – „A co psát? – „Patrně také musíš, když cítíš tu naléhavou nutnost. Inu, nemáš to na světě lehké, člověče.“ Pak mě chtěl povzbudit úsměvem. „Ty to zastaneš, nevím, jak to děláš, ale zastaneš to.“
(SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. Praha: XYZ, 2012.)

Paměti Olgy Scheinpflugové jsou paměti ženy, která si šla od dětství za svým cílem a dokázala, že své povolání herečky dělá tělem i duší. „Jako na jevišti byla vždy v každé společnosti a shromáždění představitelkou hlavní role. Nikdy se nestalo, aby kdokoli jakýkoli rozhovor nebo i útržek řeči s Olgou nepokládal za událost dne. O jejích všechen život vyčerpávajících komentářích při sezení s kolegy nebo přáteli lze užít jen slova hodokvas pro uši, pocit setkání s lidskou výjimečností, libost duše, že jsme dneska zase prožili něco, nač budeme pořád vzpomínat. Tyto pocity nebyly o nic chudší, když mluvila Olga Scheinpflugová o tomtéž tématu víckrát. Obsahem neříkala nikdy nic jiného. Mluvila pravdu, a nemusila si proto pamatovat, co říkala posledně. Vynechala leda to, co by škodilo jiným, a málokdy, co bude škodit jí. Ale nikdy tak, aby narušila smysl a pravdivý tok věcí.“ Vzpomíná na Olgu Scheinpflugovou František Krčma, kterého Olga pověřila, aby dopsal její paměti, kdyby zemřela. Tohoto úkolu se ujal velmi zodpovědně a pečlivě. Celé paměti končí podle jejího přání dvojverším ze Shakespeara: „Ctnosti naše na to visí jen, jak čas je vykládá.“

V celé knize Olga vzpomíná na své nejbližší přátele a kolegy z divadla, kteří jí přirostli k srdci. Vzpomíná na ně s láskou a pokorou. Vzpomínky jsou protkány také těmi na jejího manžela Karla Čapka, se kterým prožila vše, co k životu patří. O jejím vztahu s Karlem Čapkem se však můžete dočíst podrobněji i v knize Český román, kterou mohu jen vřele doporučit. Kniha Byla jsem na světě je rovněž obohacena o sedmnáct fotografií, kde je zobrazena Olga v nejrůznějších hrách, například ve hře Madla z cihelny (1925) nebo jako Soňa v dramatizaci Dostojevského románu Zločin a trest (1928) či ve své poslední roli v dramatu Karla Čapka Matka (s O. Brouskem) v Divadle na Vinohradech (1968). Nechybí ani společná fotografie s Karlem Čapkem z třicátých let. Kniha je plná technické terminologie dílen i herců, kterou si oblíbil i Karel Čapek. Jmenujme například praktikábl (pomocný přenosný podstavec nebo lešení umožňující členit jeviště ve svislém směru), sufita (podhled stropu; divadelní svislá plochá dekorace) či reflektor (světlomet). Knihu Byla jsem na světě vřele doporučuji nejen milovníkům divadla či Karla Čapka, ale seznámíte se tak s výjimečnou osobností, která propadla herectví i psaní, Olgou Scheinpflugovou.

Knihu Byla jsem na světě vydalo nakladatelsví XYZ