Recenze: Knihy pro dospělé

Nechci před smrtí ničeho litovat. A vy?

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
detail

Lidé stárnou a čelí své smrtelnosti. Bohužel někteří si až pár týdnů před svou smrtí uvědomí, že nežili život, jaký prožít chtěli. Změny v jejich myšlení jsou pak fenomenální. Australská spisovatelka a písničkářka Bronnie Ware zaznamenala myšlenky umírajících v knize Čeho před smrtí nejvíce litujeme a zároveň k dílu přiložila i svůj osobní příběh protkaný bolestí, láskou a odpuštěním.

Bronnie Ware sděluje prostřednictvím knihy své zkušenosti z oblasti paliativní péče. Setkání a hovory s lidmi, kteří se měli vbrzku odebrat na věčnost, však proměnili i její život. Krátce před jejich smrtí prožívali řadu emocí – vztek, odpuštění, popření, přijetí a lásku. V posledních týdnech života klientů se v jejich mluvě objevovala lítost nad tím, že neměli odvahu žít svůj život podle sebe. Litovali, že i příliš pracovali, neměli odvahu vyjádřit své city, pozapomněli na své přátele a také, že si nedovolili být šťastnější. Autorka pak moudrost umírajících propojila se svým osobním životem. I díky svým zkušenostem s péčí o umírající se Bronnie Ware vyléčila ze svých bolístek i hlubokých traumat a naučila se mimo jiné prožívat svůj život v lásce a v přítomnosti.

knihaPrvních padesát stránek jsem si v duchu říkala: „Jak jen se mohlo něco takového stát světovým bestsellerem? Proč? Vždyť na té knize není nic zvláštního.“ Ale zmýlila jsem se. Hodně. Postupně jsem začala odhalovat její kouzlo. Autorka nikoho nenutí přijmout její názor, nikomu neradí, jen popisuje, co sama zažila a co jí vyprávěli druzí. Při některých pasážích jsem si poplakala, při jiných se usmívala jak měsíček na hnoji.

Ta kniha se nedá přečíst za den. Nemohla bych vstřebat všechny její myšlenky. A i teď, po jejím dočtení, mám chuť si ji přečíst znovu. Určitě jsem ještě neobjevila všechna tajemství, co skrývá. Četla jsem ji zhruba dva měsíce, než jsem se dobrala k poslední kapitole. A vždy jsem se na ni těšila. Číst tuto knihu je jako najít laskavého, moudrého přítele, který vás neodsuzuje, jen na vás s láskou hledí a ukazuje vám cestu. Není to vyznání nějaké pomatené šarlatánky. Ne, ten příběh je ryzí a půvabný ve své pravdivosti.

Bronnie Ware vám ukazuje jiný svět, jiný druh myšlení a jiný druh života. Dává vám šanci zářit, vyzařovat lásku a dobro. A zároveň vás utvrzuje, že nejdůležitější je najít dobro v sobě samých, teprve pak jej můžete plně vidět u druhých. Musíte se naučit dávat i přijímat. Jinak ochuzujete ostatní z radosti dávání.

Příběhy umírajících jsou smutné a poutavé, protože jsou reálné. Obsahují mnoho moudrosti a zamyšlení. Umírající nikdy nelitují, že málo pracovali nebo že si měli koupit drahé auto. Ne, to v žádném případě. Litují toho, že si nedovolili být šťastní či nedovolili ostatním, aby je poznali, a nejvíce litují toho, že netrávili dost času se svou rodinou a přáteli.

Příběh působí hojivě na duši čtenáře. Přinejmenším na mě tak působil. Dal mi prostor k přemítání nad vlastním způsobem života a také, zda mě takový život těší. Knihu můžete číst pořád dokolečka, a vždy přinese něco nového. A osobní příběh autorky je jedním slovem úžasný. Otevřel mi oči a něčemu mě naučil.

Ukázka z knihy:

Jakmile se uložila na lůžko, řekla: „Nelituji toho, jak jsem žila, protože většinou jsem se ze svých skutků hodně poučila. Ale kdybych dostala šanci a mohla něco udělat jinak, vpustila bych si do života víc štěstí.“ Trochu mě zmátlo, že jsem ta slova uslyšela zrovna od ní. Už jsem je samozřejmě zaslechla od jiných klientů, ale Cath mi připadala jako šťastný člověk. No, tak šťastný, jak jen může být, když umírá a při tom procesu je jí po těle naprosto mizerně. Takže jsem se jí na to zeptala.


Začala vyprávět, že měla svou práci moc ráda, a pak mi pověděla, že kladla příliš velký důraz na výsledky. Cath pracovala na projektech pro problémovou mládež a věřila, že pro uspokojivý život je nezbytné, aby člověk něčím přispěl druhým. „Všichni do jednoho máme různá nadání, o která se můžeme podělit. Nezáleží na tom, jakou máme práci. Záleží na tom, že se snažíte vědomě něčím přispět v naději, že vytvoříte lepší svět,“ rozvíjela svou myšlenku Cath. „Jediný způsob, jak se věci zlepší, tkví v tom, že si všichni uvědomíme, jak jsme navzájem propojení. Nic dobrého nemůžeme udělat sami. Můžeme se jen naučit společně pracovat pro dobro všech, místo, abychom pracovali proti sobě, ve strachu a soupeření.“
(WARE, Bronie. Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Překl. Linda Bartošková. Praha: Portál, 2012, s. 234.)

Knihu Čeho před smrtí nejvíce litujeme vydalo nakladatelství Portál

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení