Recenze: Knihy pro dospělé

Tajemství staré půdy

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
d

Ti, kdo si zamilovali Malé ženy od Louisy May Alcottové, zajisté neminou v knihkupectví knihu s názvem Dopisy Malých žen. V prvé řadě je nepochybně zaujme samotný název a začnou dumat, zda má skutečně něco společného se slavnými Malými ženami. A mnoho z nich nezůstane jen u otázky, chtějí znát odpověď. I já jsem po knize sáhla z tohoto důvodu, a když jsem si přečetla, že autorka, Gabrielle Donellyová, je členkou společnosti pečující o museum Louisy May, přestala jsem váhat a začala jsem se těšit. Oprávněně.

knihaV příběhu se setkáme se třemi sestrami, Emmou, Lulu a Sophií, které hledají své místo v životě. Do popředí nám maloučko více vystoupí Lulu, která na půdě u rodičů objeví dopisy prababičky Jo. Jejich životy se odehrávjí v moderní době, v současném Londýně, kam se jejich matka přivdala před třiceti lety. S dívkami se poprvé setkáváme u tradiční rodinné nedělní snídaně a přestože okamžitě pochopíme, že každá žena z rodiny Atwaterovy je jiná, pojí je vzájemná láska. Nebudeme předstírat, že vše je zalito růžovou barvou, že nedochází ke třenicím či neshodám, ale nikdy nedojde k rozporu, který by nedokázaly překonat.

Příjemné na knize je to, že není podávána z pohledu vypravěče, ale vypráví jej vlastně samy sestry Atwaterovy. Poslechneme si jejich názory, zasmějeme se s nimi i zapláčeme. Někdy až zatrneme hrůzou, a to především v okamžiku, kdy onemocní Sophie a každému, kdo četl Malé ženy, ztuhne úsměv na rtech. Atomaticky se ptá, nakolik inspirace Louisou May ovlivní  moderní příběh a čte bez dechu stránku za stránkou, aby to zjistil.

Zajímavou částí jsou pasáže, v nichž si Lulu čte v prababiččiných dopisech. Donellyové se zdařile povedlo vpravit do tónu Alcottové a přibližuje čtenáři osudy Jo a její rodiny v pozdějších dobách. Prababička Jo se tak vlastně pro Lulu stává průvodcem v jejím životě, kdy musí pochopit a poznat samu sebe, aby mohla vést život, po kterém vnitřně touží, ale neumí jej uchopit.
„Ten receptář jsem nenašla,“ pokračovala. „Zato jsem narazila na něco jiného. Je to vážně úžasné a tak trochu magické a týká se to nás všech. Asi ode mě bylo trochu sobecké, že jsem si to celou tu dobu nechávala pro sebe, ale nějak jsem  to v tu chvíli  prostě potřebovala a doufám, že až si to prohlédnete, pochopíte, proč to tak bylo a taky proč to už teď nepotřebuju.“
Gabrielle Donnellyová, Dopisy Malých žen, Praha 2012, s. 315.

Pokud jsem kdysi říkala, že Malé ženy mají co říci i v dnešní době, u Dopisů není třeba ani na chvilku váhat. Na každé stránce, v každé řádce potkáváme samy sebe. Vidíme své strachy, jsme na stejných pochybách, řešíme tytéž problémy. Každá hledáme své místo v životě a v dnešní uspěchané, hektické a moderní době to není tím nejsnadnějším. Jen bych nám přála, abychom svou cestu hledaly a našly s takovou grácií jako Emma, Lulu a Sophie. A aby i za námi jako záchranná síť vždy stála milující rodina.


Knihu Dopisy malých žen vydalo nakladatelství Knižní Klub

Soutěže

Aktuality

  • Hlasujte pro svou oblíbenou knihu v Ceně čtenářů Magnesia Litera

    Vážení a milí čtenáři,

    literární ocenění Mgnesia Litera za rok 2017 se bude udělovat 4. dubna 2018. Jako každým rokem ji můžete sledovat v přímém přenosu České televize. Chcete-li aktivně vyjádřit, která kniha byla pro Vás ta nej, máte možnost se zapojit a hlasovat v kategorii Cena čtenářů. Vybírat lze z prózy, poezie i knih pro děti. Hlasovat můžete do 31. března 2018 ZDE.

     

     
  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení