Recenze: Knihy pro dospělé
Nalezená, přesto stále ztracená
- Recenze
- Vytvořeno 5. 10. 2012 2:00
- Autor: Lenka Krausová
Annie O'Sullivanová je dospělá žena žijící relativně spokojeným životem – má vlastní dům, práci realitní makléřky, přítele. O tom, že by měla nepřátele, se nedá mluvit. Stejně tak, že by ji někdo pronásledoval. Přesto se jednoho dne stane obětí únosu na pohled sympatického muže. Úchyl, jak Annie začne muži přezdívat, ji uzavře do srubu kdesi v horách, „naordinuje“ jí přísný denní režim, jehož jediná odchylka se tvrdě trestá. Na toaletu si nešťastnice může odskočit párkrát za den v danou hodinu, pravidelné znásilňování se stane nechutnou samozřejmostí. Jak z toho ven? Annie se to zázračně podaří. Návrat k normálnímu životu však není vůbec jednoduchý. Na každém kroku na ni číhají novinářští supi a objevit kvalitního psychiatra není jen tak. Jak se má pak člověk z toho všeho humusu dostat? Nedůvěřivá žena se nakonec obrátí na psychiatričku Nadine (příjmení v knize budete hledat marně), která v ní jako jediná vzbudila alespoň špetku důvěry. Postupně doktorce začne odkrývat svůj temný příběh, aby se dokázala zbavit stínů, které jí nechtějí dovolit vstoupit do pozitivního světla života.
Zvládne to? Přestane chodit spát do skříně? Ovládne svůj močový měchýř a dojde si i mimo vymezený čas? V souběhu se sezeními probíhá policejní vyšetřování, ale nezdá se, že by vedlo k úspěšnému odhalení pachatele, což Annie na psychice nepřidává. V hlavě jí vyvstává stále více otazníků, stále si připadá nezvěstná…
Autorka celý příběh koncipovala do šestadvaceti kapitol, přičemž co kapitola, to Anniino sezení u psychiatričky. Každé sezení mladá oběť zahájí a ukončí současností, mezi nimiž se samozřejmě vrátí k otřesnému zážitku (v průběhu vyprávění se i tato část přenese do přítomnosti). Sledujeme její opětovné navazování vztahu s přítelem Lukem, nejlepší kamarádkou a rovněž matkou, která má mírný sklon k alkoholismu.
Sama za sebe mohu říct, že kniha nemá žádné negativum. Je psána ich-formou bez jediné odchylky, tzn. veškeré dění je pod taktovkou hlavní postavy. Ani doktorka psychiatrie nemá prostor pro sdělení vlastního náhledu. Pokud na svou pacientku vznese nějaký dotaz, čtenář se to dozví jednoduše – Annie otázku zopakuje a odpoví. Dalším plusem je fakt, že se dozvíte něco málo o fungování Kanadské královské jízdní policie, neboť se děj odehrává na kanadském ostrově Vancouver. Jak však autorka sama v dovětku knihy upozorňuje, veškerá města na ostrově jsou smyšlená.
Zaručuji vám, že po celou dobu, kdy vám bude dělat Stále nezvěstná společnost, se nebudete moct odtrhnout a u jednotlivých pasáží jen těžko uvěříte, co vše je jeden člověk vůči druhému schopný uplatňovat.
„Po několika dnech byl zrovna venku, když jsem se rozhodla, že vyklouznu do koupelny, abych se vyčůrala. Vrátil se těsně poté, co jsem spláchla, takže voda stále ještě natékala. Stála jsem u postele a tvářila se, že ji urovnávám. Myslela jsem si, že třeba toaletu nezaslechne, ale jen co zamířil ke kuchyňskému kohoutku a natočil hrníček, dal hlavu na stranu, a vzápětí šel do koupelny. Během pár vteřin proti mně vyrazil s rudým obličejem a rozšklebenými rty. Krčila jsem se v koutku, pak se pokusila kolem něj proklouznout, ale popadl mě za vlasy.
Odtáhl mě do koupelny a přinutil mě kleknout si před záchodovou mísu. Potom zvedl poklop a zatlačil mi hlavu dolů, přičemž mi třískl čelem o sedátko. Potom mi za vlasy trhl hlavou nahoru, volnou rukou se natáhl a naplnil hrnek vodou ze záchodu. Přikrčil se za mnou, zvrátil mi hlavu dozadu a přiložil mi ten hrnek k ústům.“
(Stevensová, Ch.: Stále nezvěstná. Praha: Knižní klub, 2011.)
Knihu Stále nezvěstná vydalo nakladatelství Knižní klub