Poklady v městské kanalizaci

• 

Recenze

Vytvořeno 28. 9. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Labyrint v podzemí Prahy po dlouhá léta vábí svým tajemstvím. Pro mnoho románů a filmů se stalo kulisou opředenou příslibem záhad a některé z nich se opírají o reálný základ. V románu Území krys má čtenář možnost do něj opět sestoupit, provázen spisovatelem Lubomírem Kubíkem. Pro slabší povahy to není příjemná cesta, v šeru chodeb se občas něco mihne, šedý stín, ve kterém lze jen těžko tušit prchající krysu, zmizí v temném zákoutí a odevšad se line příšerný zápach. Vítejte ve stoce! Toto území opravdu patří jen krysám a všudypřítomným splaškům. A pokud se ti, čtenáři, bude zdát, že prostředí kanálů je pro román nevhodné, věz, že situace je daleko horší. Na povrchu, kde by člověk hledal úlevu, čerstvý vzduch a pocit bezpečí, jsou Němci, kteří nás Čechy „chrání“ v Protektorátu Čechy a Morava.

Lubomír Kubík se ve svých dílech rád vrací do minulosti, zvláště do období druhé světové války. Osudy lidí se vyvíjely zvláštním způsobem, částečně vlivem shody náhod i nepředvídatelných reakcí na situace, ve kterých se rozhodovalo o životě a smrti. Z té doby také zůstalo mnoho neobjasněných událostí, některé z nich jsou opředeny vzrušující pavučinou pověstí o ukrytých pokladech, tajných dokumentech či plánech záhadných vynálezů. Kubíkův román ale není romantické snění o zlatě a drahokamech, je to prostý příběh o člověku, který se nechá vléct událostmi.

Hlavní hrdina románu Milan Metal má poněkud smrduté zaměstnání – uchytil se jako inženýr na údržbě pražských kanalizací, a přestože mu tato práce moc nevoní, po nějaké době se stal odborníkem na bludiště stok a kanálů. Milan nepatří mezi buřiče a odvážlivce, jediným jeho přáním je nějakým způsobem přežít tuto nešťastnou dobu. Jeho protiněmecká činnost se, podobně jako u mnoha Čechů na území Protektorátu, omezuje na konzumování potravin pašovaných z vesnice a poslech cizího rozhlasu.  Poslouchat Londýn nebo Moskvu k němu chodí i dva přátelé, Zdeněk Hrotovec a profesor Kořínek.

Strávit válku v relativním bezpečí vlastního bytu a v nenápadné práci by bylo za daných podmínek i pohodlné, ale události dostávají nečekaný spád. Milana navštíví jeho bývalý kolega inženýr Zachariáš, Žid, který musel kvůli svému původu své zaměstnání opustit. Teď očekává transport a stejně jako jiní Židé chce zachránit alespoň část svého majetku. Podzemí mu připadá jako skvělý úkryt a žádá Milana o spolupráci. Milan se stává bezděčným správcem pokladu, jehož cenu si ani nedokáže představit. Prahou otřásá atentát na Heydricha a o pražské podzemí se začne zajímat Gestapo. Milan, jako na slovo vzatý odborník, se stává průvodcem vyšetřovatele Otto Homara, pražského Němce.

Kubík vložil do svého románu celou řadu postav z různých prostředí, s rozdílnými názory a reakcemi. Jejich prostřednictvím popsal dobu a přiblížil ji čtenáři na konkrétních osudech. V diskuzích, které vedli Milan, Zdeněk a Kořínek při poslechu rádia, jsou slyšet názory na Rusy, Angličany i na exilovou vládu v Londýně. Jejich nejednotnost se nedá vyčíst z učebnice dějepisu, lze ji pouze demonstrovat pomocí argumentů lidí různých skupin. Milanův vedoucí Rambousek je typ opatrného člověka na zodpovědném místě, na jehož hlavu se může kdykoliv snést katastrofa i díky radikálním podřízeným. Hrotovcova manželka představuje ženu, která zažila lepší časy a tuší, že se už nebudou opakovat. V románu se objevují i různé názory co s Němci po konci války – některé umírněné preferující cestu soudní spravedlnosti, jiné, rovněž pochopitelné, volající po zabíjení a vyhnání.

Milan se Ottou Homarem sblíží, komisař mu nepřipadá nebezpečný a Milan nevidí nic špatného na tom,  že se občas nechává zvát mezi jeho přátele a dokonce do jeho rodiny. Cítí k Ottovi dokonce jakési sympatie a jen občas si připouští myšlenku, že ten milý a chápavý člověk pravděpodobně poslal mnoho Čechů do vězení, koncentráků nebo dokonce na popraviště. Postava Homarova otce dává autorovi možnost popsat představu Němců o poválečném uspořádání světa a také o soužití s jinými národy na jejich území. Později, když se karta začíná obracet a je jasné, že Německo válku nevyhraje,  se v přednáškách starého Homara objevuje rozčarování a pocit, že Hitler všechny Němce podvedl. Necítí však vlastní zodpovědnost člena národa, který rozpoutal největší válku moderních dějin.

Z postoje lidí obklopujících Milana většinou čiší zášť vůči Židům, zakořeněná v jejich vědomí už po dlouhé generace. I Milan cítí, že si přeje, aby se z koncentračních táborů už nevrátili. Když se poprvé dovídá od Homara pravdu o systematickém vyhlazování židovského národa, není otřesen zrůdností tohoto masakru, ale myšlenkou, že by mu obrovský poklad po skončení války mohl zůstat. Autor ho ale neprezentuje jako zrůdu, ale jako člověka, kterému je tragédie jiného člověka v zásadě lhostejná. Je vidět, že pouhé pozorovatele lidského neštěstí z nás neudělalo pouze moderní senzační televizní zpravodajství, že jsme takoví byli vždy.

Román Lubomíra Kubíka Území krys nepojednává pouze o krysách, které se hemží ve stokách, ale i o těch lidských. Přitom má ale stále na paměti, jak snadno se člověk dostává do pozice, kdy zapříčiní tragédii jiného člověka. O tom rozhodují nepatrné momenty, kdy se rozhodne špatně, a nemusí to být ze zlé vůle. V knize ožívají dějiny, je v ní to, co v dokumentárních knihách nenajdeme – osudy a pocity lidí. A ty jsou latentně přítomny v každé události. Vžít se do nich znamená pochopit minulost jiným, důkladnějším způsobem. V tom tkví nesmírný význam knih tohoto typu.

Knihu Území krys vydalo nakladatelství Prostor