Recenze: Knihy pro dospělé

Vypadaná pírka Vráně dorostla

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
vrana

Kdysi jsem, ještě jako teenager, viděl na videu film Vrána. Tou dobou už jsem se zajímal o komiks, takže jsem věděl, že jde nejen o slavný film, patrně nejopěvovanější dílo Alexe Proyase, ale hlavně jsem měl v paměti, že předlohou byl ještě slavnější grafický román. Film mě zklamal. Šlo o příběh nesmrtelného chlápka, který se vrátil ze záhrobí, aby nakopal zadek gangu, který zabil jeho samého a jeho snoubenku. Teprve po mnoha letech, když se mi do rukou dostal původní O'Barrův komiks, jsem pochopil, že chyba snímku nespočívala v neschopnosti režiséra, ale v samotné ideji knihu poměrně doslovně zfilmovat.

vranaMějme to napaměti, protože se k filmu ještě vrátíme. Pro neznalé je však zapotřebí přenést se úplně na začátek. V roce 1978 přetrhne O'Barrův život tragická nehoda. Opilý řidič vrazí do auta jeho přítelkyně, která právě jela budoucího kreslíře vyzvednout. Dívka je na místě mrtvá a James O'Barr nemá daleko k psychickému zhroucení, a proto se raději nechává naverbovat k mariňákům. Vojenský dril ho totiž alespoň trochu odvede od neustávajících výčitek. Na základně v Berlíně v roce 1981 je talentovaný kreslíř pověřen zakázkou na doprovodné ilustrace ve vojenských manuálech. Při této příležitosti se rozhodne, že svým pocitům dá průchod při tvorbě černobílého komiksového příběhu o pomstě a vykoupení. V práci pokračuje nadále i po návratu do Států. Po dokončení hledá nakladatele. V roce 1989 se k vydání uvolí malé nakladatelství Caliber Press. Ještě před vydáním posledního ze čtyř sešitů ale zkrachuje a až o dva roky později se depresivního komiksu Vrána ujímá vydavatelství Tundra Publishing. V kompletní podobě v rámci jedné knihy však O'Barrovo dílo vyjde až v roce 1993. Na vzrůstající oblibě nezávislého grafického románu se podepíše i filmová adaptace dokončená v roce 1994, kterou poznamená nešťastná smrt známého herce Brandona Lee. Ve velkých odstupech následují ještě tři díly filmové série, které z původního příběhu zachovávají jen koncept vyprávění o chlápkovi, který odmítne smrt, aby mohl likvidovat padouchy (například démonické motorkáře s tváří Dannyho "Machete" Treja). Všechna tři pokračování, včetně béčkového seriálu, jsou pozoruhodným příkladem filmařské fušeřiny.

Příběh prvního Proyasova filmu však poměrně vzorně kopíruje děj knihy. Hlavnímu hrdinovi Erikovi znásilní a zabijí nadopovaní gangsteři před očima jeho milou Shelly, pročež se neopomenou zbavit i jeho samého. Vrána, která má Erikovu duši přenést na onen svět, mu však umožní, aby se navrátil mezi živé a rozpoutal mezi zločinci krvavé peklo. Erik, který příznačně převezme identitu Vrány, posílá do zásvětí jednoho padoucha po druhém a propracovává se až k vůdci bandy, který je zároveň hlavou místního podsvětí.

Jak si může čtenář povšimnout, i po rozvedení děje jde o velmi jednoduchý příběh bez velkých kliček. Avšak zajímavosti komiksu nahrává noirová atmosféra (klasika hardboiled kriminálek Raymonda Chandlera ostatně připomíná v komiksu i úryvek z písně Robyna Hitchcocka), nápaditá akce, i sugestivní bezvýchodné ladění, dosvědčující alespoň v tomto ohledu autobiografičnost. Pro film však jde o obtížně převoditelnou látku. Ze stránek komiksu sálá přesně odměřovaná beznaděj a temnota, které z hlediska vyprávění nahrazují absenci příběhu. Přestože je na O'Barrových perokresbách znát, že byl v době psaní svého díla nováčkem v oboru, autor nepostrádá to nejdůležitější - vizuální cítění. Díky tomu rozvrhuje políčka komiksu do nápaditých kompozic, kde se šedivě stínované snové retrospektivy střídají s přísnou černou linkou současnosti.

Vrána je vlastně andělem pomsty s tváří zfetované máničky, která si svůj vzhled vypůjčila zčásti od klauna, z části "od toho chlápka z The Cure". Když někdo takový vyleze na plátno, nemůže začít citovat Baudelaira, Rimbauda a Voltaira - jako to dělá s oblibou komiksový hrdina - a nevypadat u toho směšně. Zkrátka, co unese kniha, ne vždy snese film. Proto se dál raději bavme o O'Barrově grafickém románu a rádoby kultovní snímek ponechme stranou.

Už jsme naznačily, kde leží klady knihy. Výtek není moc a ne všechny leží na bedrech původnímu autorovi. Přesto lze říct, že retrospektivy, které nás seznamují s harmonickým soužitím Erika a Shelly, jsou harmonické až k přeslazenosti. Jejich kýčovitost lze ospravedlnit snad jen faktem, že jsou nám předkládány skrze mysl hlavního hrdiny, který je nahlíží černobílou optikou tragického romantického rozervance se sklony k idealizaci svých vlastních vzpomínek.

Romantizující opar také podtrhávají již zmíněné citace poezie "prokletých básníků" a jiných autorů. Tady ale opět narážíme na úskalí. Tentokráte je však na vině překladatel. Zatímco u Rimbauda překlad obstarala persona nejpovolanější, totiž Vítězslav Nezval, mnozí jiní spisovatelé a hudebníci, z nichž si O'Barr nějakou tu repliku vypůjčil, takové štěstí neměli. Kdokoli tato přebásnění obstarával, scházel mu cit pro harmonii a plynutí, vlastní Nezvalovi. Zdaleka nejhorší konstelace nastává ve chvíli, kdy se pokouší veršovat sám O'Barr. Jeho patetická a nepovedená báseň Anodynum je pak završená neinvenčním překladem z dílny bůhví koho. Výsledek je tristní.

Je ale načase si vysvětlit, proč psát recenzi na titul, který je u nás díky nakladatelství Comics Centrum už několik let známý. O'Barr se totiž nedokázal smířit s podobou, v jaké Vrána na začátku devadesátých let vyšla. Vinou nezkušenosti autora musely být některé již nakreslené pasáže na poslední chvíli před tiskem z knihy vytrhnuty. Ten totiž netušil, že komiksové sešity se tisknou a vážou na rotačkách, které spojují vytištěné archy do svazků o šestnácti listech, a přebytečné strany, jež se do normy nevešly, se tak musely z komiksu vyřadit. Jejich originály se prý dokonce ztratily a James O'Barr je musel pro nové vydání překreslit ze zachovaných kopií. Do finální podoby komiksu se také nedostaly některé zamýšlené pasáže, které ani nespatřily světlo světa. Autor v předmluvě zmiňuje, že ho omezovaly jak vlastní kreslířské limity, tak i citové bloky navázané na vlastní vzpomínky. Proto najdeme v novém vydání celé dvě kapitoly navíc. Zatímco první s názvem "Jiskrný kůň" skvěle završuje snové vyprávění v brilantní paralele vztažené k Erikovým výčitkám a dává tak konci příběhu mnohem silnější katarzní vyznění, druhá, tentokráte vzpomínková, pasáž "O Vánocích v srpnu" není z hlediska příběhu ani funkční, ani relevantní a kniha by se bez ní docela dobře obešla.

Doplněné vydání Vrány si jistě pozornost zaslouží a je chvályhodné, že Comics Centrum zařídilo překlad už rok po vytištění americké předlohy. Změny v knize však nejsou tak převratné, aby majiteli některého z předchozích českých vydání stály za koupi. Alespoň pokud není ortodoxní fanda O'Barrova opusu. Jistou výhradu si neodpustím ani k propagaci, která novou verzi Vrány ze strany nakladatele doprovází. Tisková zpráva Comics Centra je prošpikovaná zavádějícími a "přiohnutými" údaji, nemluvě o tom, že nepovažuji za šťastné pokusy prodávat komiks skrze řadu nešťastných příhod, ať už se váží k filmu nebo jeho předloze (obzvlášť, obestírá-li někdo mystičnem fakt, že nakladatelství, které Vránu v roce 1993 vydalo, o celých šest let později zkrachovalo).

Závěrem lze však říct, že ač je O'Barr mužem jediné knihy, je to kniha zatraceně dobrá. Právem lze mluvit o její vlivnosti na komiksové médium (obzvláště na jeho nezávislou odnož). Vrána vyčnívá jak pečlivou ruční kresbou kombinující tuš a stínovací techniky, což je samo o sobě v době počítačového kolorování vzácností, tak i hutnou atmosférou, a pokud vám v knihotéce tenhle klenot chybí, je letošní rok tím pravým pro splácení dluhů.

Knihu Vrána vydalo nakladatelství Comics Centrum

Aktuality

  • Prosincové akce v knihovnách

     

    Chcete vědět, co zajímavého se děje v knihovnách a jaké akce si pro své čtenáře připravily? Pak sledujte rubriku Knihovny, v níž vás budeme pravidelně informovat o dění v knihovnách a akcích s nimi spojených.

    Číst dál...  
  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu SexyMamas: Matky matkám

    Ode dneška soutěžíme o knihu SexyMamas: Matky matkám z nakladatelství Biz books. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení