Recenze: Knihy pro dospělé

Klímovy Miláčkové chřestýši

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
srdce

Šestnáct povídek seskupených pod názvem Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory jsou knihou Ivana Klímy, která vypráví především o ženských hrdinkách. Některé ženy jsou zde zobrazeny jako „neskutečné mrchy“, jiné „dračiče“, ale i „nesebevědomé husy“.


knihaSkoro všechny ženy touží po lásce. Ale jsou schopné pro to něco udělat, něco obětovat? Některé ano, jdou takříkajíc přes mrtvoly, aby dosáhly svého. Jiné touží pouze po rozkoši či kariéře, ale ty se ani nedočkají a končí tragickou smrtí – například hlavní hrdinka Vlasta v povídce Malomocní, která pracuje jako redaktorka a chce odhalit tajemství záhadného vlaku, jenž prý převáží malomocné. Ovšem zrovna vlak se jí stane osudným.
Jiné si namlouvají takové muže, o něž nakonec ani nestojí. Jsou to bezelstné potvory, které skončí samy.

Jsou chřestýši opravdu miláčkové?

Jak napovídá v názvu slovo „horor“, některé příběhy hororové či hrůzostrašné skutečně jsou. Podívejme se ihned na první povídku Miláčkové chřestýši. Už z názvu jde na nás téměř husí kůže. Příběh vypráví o Bětce, která pracuje na poště za přepážkou, a jednom neoholeném, rozcuchaném chlapíkovi, jenž si přichází vyzvednout zásilku. Počká si na Bětku před poštou, a ačkoliv ona zprvu nejeví zájem, odchází s ním na večeři. Poté spolu tančí a rozejdou se každý jinam. K sobě domů ji zve později, ovšem až po tom, co jí svěří, že pěstuje chřestýše.

Bětka zjišťuje, že fotí modelky a že mu zemřela žena – na co, to se nedozvídá. Chová se k ní spíše odtažitě, nedává ji najevo city, ona se do něj i přesto zamiluje. Tento tajemný muž jí nabídne, aby pracovala s ním, že by pomáhala vyvolávat fotografie a také s korespondencí. Ona si však představila, že by zůstávala u něj doma sama se třemi obrovskými chřestýši, kterým říká jejich majitel miláčci, a hned ji to přešlo.

Když u něj takto jednou ze soboty na neděli přespávala, našla od něj vzkaz, že musel narychlo za nějakým kšeftem! Bětka se tedy rozhodla, že se osprchuje. Když stála nahá ve sprše, zaslechla známé zachřestění…

Jaké ji v tuto chvíli provázely pocity? Dokáže vůbec člověk na něco myslet před tím, než zemře? Je to zřejmě individuální a záleží rovněž na situaci. Já bych strach asi měla, smrti se neskutečně bojím. Snad proto, že jsem v životě ještě úplně nedosáhla všeho, co jsem měla či mám v plánu…

„ ,Miláčku,´ řekla tichým vemlouvaným hlasem, ,vrať se zase do svého pokojíčku. Buď hodná a nech mě. Já ti neublížím. Mám tě ráda. Pohladila bych tě, kdybych věděla, že mě máš taky ráda.´
Had jí naslouchal. Anebo jí to aspoň tak připadalo. Začal se rozvinovat, jeho ocas už nechřestil. Zdálo se, že se rozhodl odplazit z koupelny. ,Tak vidíš, holčičko, jak umíš být hodná.´
Chřestýš se odplazil, jeho strakaté tělo projelo předsíní a vklouzlo pootevřenými dveřmi do hadího pokoje. Zabouchla za ním. Třásla se. Věděla, že musí ihned odtud.
Řítila se dolů po schodech. Jeho manželka tehdy před pěti lety, zřejmě nestačila utéct. Možná na ni had také čekal v koupelně a ona na něho šlápla dřív, než ho zahlédla a stačila oslovit. Možná jí ho položil na prsa, když spala.
Nemyslet na ni. Nemyslet na všechny ty, které sem přicházely před ní a které bůhví jak skončily. Nemyslet na toho člověka, kterého snad milovala a který ji uštkl víc, než by to dokázal jakýkoliv had.
Když vyběhla z domu, věděla jistě, že se už nikdy nevrátí.
Stále viděla nehybné hadí oči a rozeklaný jazyk, který šlehal proti ní. A ona tu potvorou oslovila: Miláčku!
Poprvé ji napadlo, že člověka může k něžným slovům vést nejen láska, ale také strach.“

Kam až sahá ženská představivost?

To je někdy neuvěřitelné. Kupříkladu v povídce Koncert si žena stěžuje svému milenci, že ji nevezme nikdy do kina. Ten jí chce udělat radost, ale nakonec skončí alespoň v parku. Přichomýtnou se zde muži s pouzdry na housle – ona se domnívá, že mají samopal a zabijí ji. Že ji její milenec nechá zavraždit. Muzikanti dohrají, ukloní se a odcházejí. Žena se zvedá z lavečky a říká mu, že ji stejně opustí.

Zajímavá a také trochu hororová je povídka Eliška a zvíře. Pěkný je pouze její název. Obsahově vypráví o Vladimírovi, který si domů přivede „děvku“ Lucii, a jen tak mimochodem – jakoby se nechumelilo – to oznámí své ženě. Chtějí Elišku vyhodit z bytu, ta se však nenechá, poleje Lucii hrncem vody a jemu řekne, že ho zabije. Odejde do pojišťovny, kde pracuje, a vezme si odtud prášky proti bolesti. Měla je na bolesti v zádech, bylo jich dvacet, ale když si jeden jediný vzala, udělalo se jí tak špatně, že raději bolest v zádech dál snášela. „Na dóze stálo: 120 mg. Dihydrocodeini hydrogenotartras.“ Chce otrávit jak manžela, tak i Lucii. Přemýšlí, že se rovněž otráví. Vladimír ji totiž zrazoval trvale a s mnoha ženami. Dávno od něj chtěla utéct, ale muži ji přišli odporní. Zřejmě to bylo kvůli nepříjemné zkušenosti z mládí, jež ji poznamenala. Když jí bylo čtrnáct let, pokusil se jí znásilnit její učitel tělocviku. (Naštěstí se mu ubránila. On jí dal zlatý prstýnek, aby mlčela. Ona ho však hodila do řeky.)

Seděla v parku a vzpomínala na jejich svatbu, při níž si ještě ten večer Vladimír užíval s nějakou lehkou dívkou. Po chvíli si k ní přisedl vandrák a začal na ni mluvit, neměla však zájem o společnost. Připravila si prášky, avšak než vešla do bytu, uviděla zvíře. Nebyla to kočka, ani pes, ani had – vykřikla, byl to zřejmě aligátor nebo kajman anebo krokodýl. Stála tam nehnutě a v duchu si říkala, jaký „zmrd“ je její manžel Vladimír!

Dala se na útěk do parku. Na lavečce si všimla, že to zvíře se plazí za ní. Zavřela oči a ihned se jí zdálo, že se ocitla na břehu moře či řeky a u vody se vynořují ještěři. Pak ucítila dotek onoho zvířete, v rychlosti si nasypala obsah dózy, kterou měla v kabelce, do dlaně. Zvíře se však chtělo na ni vrhnout, proto proti němu hodila pilulky. Zvíře se za moment pustilo jakoby za ní. Utíkala, přistihla se, jak míří do vody do jezírka. Myslela na to, že jestli zvíře pojde, bude jí ho líto.
(Klíma, I. Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory. Praha: Academia 2007, s. 166.)

Knihu Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory vydalo nakladatelství Academia

Aktuality

  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  
  • Zvláštní literární večer Michela Fabera

    Nakladatelství KNIHA ZLIN ve spolupráci s literární agenturou ULITA připravilo u příležitosti návštěvy Michela Fabera v Praze literární večer spojený se křtem jeho nejnovějšího díla –  Knihy zvláštních nových věcí. Předpokládám, že autora není potřeba příliš představovat, asi stačí zmínit, že mu v roce 2014 vyšel v České republice monumentální román Kvítek karmínový a bílý, zachycující viktoriánskou Anglii v příběhu chytré londýnské prostitutky Sugar. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky

    Ode dneška soutěžíme o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky z nakladatelství CPress. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení