Recenze: Knihy pro dospělé

Petr Hruška - Darmata nikoli nadarmo

1 1 1 1 1 (1 hlas)
img src=

Petr Hruška je básník málomluvný, tichý. Jak jeho sbírky (Darmata jsou od r. 1995 jeho šestým souborem), tak všechny jeho básně jsou spíše kratší a úspornější, hledající a pozvolné. Častokrát se v jeho posledních básních, zahrnutých do sbírky Darmata, vynechávají zejména přísudky; předkládané obrazy se tak ještě víc zpomalují a evokují namáhavé, pomalu postupující jmenné ohledávání a ohmatávání toho, co člověka bezprostředně obklopuje (pro příklad „tmavá linka na střepu mínojské keramiky“, „srdce cihlou“, „siluety dravých ptáků na skle“ apod.). Projev se stává koncentrovaný a naléhavý zároveň, klidný či uklidňující však v žádném případě není.


Kniha Darmata hovoří především o nejbližších rodinných vztazích. Enigmatickým titulem, v němž se ozývá „drama“ stejně jako zastaralejší „dar, darmo“ (vzpomeňme i na Hruškova učitele Šiktance s jeho darmodějem), označují právě situace mezi lidmi, jež spolu, přinejmenším nějaký důležitý životní úsek, musí žít.

V Hruškově pojetí se však mezi blízkými neodehrává nic nadarmo ani zadarmo. Vše je třeba každý den znovu a znovu dobývat; ale dobývat nikoli silou, ale neustálou všímavostí a účastí. Je nutné neustále oslovovat a reagovat na oslovení, i kdyby podmínky k tomu uslyšet se a setkat se nebyly příznivé. („Chlapče! / Viděl jsi mě, / jak si nesu plnou lahev. […] Mačkal a hladil jsi / svoji čepici, / když se mě tvá matka ptala, / jestli mi něco říká láska. // Máš její oči a moje prsty. / Jsi připraven, / chlapče. // […] Dneska u řeky / řval jsi něco na mě / přes kalné peřeje a nebylo ti rozumět, znělo to jako // Darmata! Ochcaná darmata! […]“)

Básnická zamyšlení se povětšinou obrací k dceři, synu, ale také – zrcadlově – zachycují pocit matky či otce, případně partnera. Ať už jde např. o moment šněrování boty (Bota), okamžik uvědomění si konce dětství svých potomků (Prsa, Dcera) či o pozorování „těžkého masa otce“ (Přebytek otce), vždy se jedná o detail napohled drobný a bezvýznamný, ale obsahující v sobě leccos podstatného. Jako bychom se od okraje jevu dostávali k jeho jádru, které ovšem není pojmenováno explicitně, ale jen v náznaku. Pak stačí i miniatury typu: „Tmavá linka na střepu / mínojské keramiky // ještě neříkej – / s tebou to nebyl život.“

Jako refrén (celkem čtyřikrát) se ve sbírce vrací nápěv, který bychom mohli vnímat jako samotné východisko Hruškovy poezie, která se tak vehementně brání velkým slovům a vůbec upovídanosti: „A viděl jsem, / jak vyzáblý / je ten dopis do léčebny, přestože obsahoval všechny důvody, / pro které má smysl vrátit se zpátky, / sem, / do světa důvodů.“ Následují pak čtyři různé obrazy podobající se vyfotografovanému okamžiku, mobilizující nás k co nejplnějšímu zakoušení přítomnosti.

Jako výrazně samostatnou linii sbírky bychom mohli vidět Hruškovo vypořádávání se s počítačovou realitou a jí se přizpůsobující lidskou mentalitou. V básních Řeknu ti, Řeknu víc, Odpověz (první s přípodotkem „z odposlechnutého rozhovoru dvou chlapců“ a další dvě „podle emailu“) nemluví o ničem, co bychom alespoň vzdáleně neznali – fenomén digitálních her a automatizovaných emailových spamů jsme přece nemohli minout, i když s počítačem pracujeme jen svátečně. Hruška v tomto případě nevymýšlí nic nového, jen možné bizarnosti virtuálního světa zalamuje do veršů a metodou duchampovské lokální akcentace z nich vytváří umělecký artefakt, přičemž v neposlední řadě upozorňuje na jejich obdivuhodnou podivnost. V případě básní Řeknu víc a Odpověz podle mého názoru však totéž říká dvakrát – v tomto případě, jako se to v jeho poezii děje opravdu málokdy – se zdá být umístění obou básní do sbírky zbytečné.

Kniha Darmata je opět skromnou a velmi kompaktní Hruškovou prací, těžící zejména z osobního básníkova prožitku a zkušenosti, mimo jiné silně determinované životem v severomoravské metropoli. V edici nakladatelství Host ReX sv. 12, vydaná v kvalitní šité vazbě s raženou texturovanou obálkou a jemnými ilustracemi Kataríny Szanyi, jde o jednu z nemnoha důležitých knih naší nejnovější poezie.

Ukázka:

Duben

Sixtinská kaple…
zaklel někdo ráno za skladem
Vítr to popadl a odnášel
ale zatrhlo se to o holý bez
a zavlálo

Ještě odpoledne
když děcka už zase váhavě odemykají
mlčící byty
přepažené sluneční příčkou
a dospělí chodí po slevách
a existenci
a zlaté zuby svitnou
v mazáčkem usmání výčepů

to tam bylo
(Hruška, P.: Darmata, Brno: Host, 2012)

Aktuality

  • Prosincové akce v knihovnách

     

    Chcete vědět, co zajímavého se děje v knihovnách a jaké akce si pro své čtenáře připravily? Pak sledujte rubriku Knihovny, v níž vás budeme pravidelně informovat o dění v knihovnách a akcích s nimi spojených.

    Číst dál...  
  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Tři metry vášně

    Ode dneška soutěžíme o knihu Tři metry vášně z nakladatelství Motto. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení