Recenze: Knihy pro dospělé

Solženicynovo Souostroví Gulag – kompletní vydání

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
muz

Když jsem se zavázala napsat o Souostroví Gulag Alexandra Solženicyna, netušila jsem, jak moc těžké bude jen načíst toto historicko-umělecké dílo. Přečtení prvního dílu mi trvalo tři měsíce (560 stran). Nebyla jsem schopná učíst víc, jak třicet stránek denně a někdy ani to ne. K dalším částem díla se asi hned tak neodhodlám. Pravdu o období budování socialismu a komunismu v Sovětském svazu (1918–1956) mám zkreslenou, nalakovanou na světlejší barvu – díky výuce i vlastnímu podvědomému potlačování některých pravd do pozadí. Obdobně potlačuji některé hrůzyplné informace o nacistických lágrech. Abych asi mohla fakta strávit a pak i pochopit příčiny následků.



knihaSolženicyn ve svém velkolepém díle zvolil styl, který děsí ještě víc, než hrůzy v něm obsažené. Máte pocit, že posloucháte vzpomínky laskavého strýčka. Píše lehkým tónem o smutných a krutých okamžicích. Může. Sám řadu situací zažil na vlastní kůži, naslouchal vyprávění spoluvězňů, spolutrpitelů. O to hrůznější se nám text zdá. Děsivé jsou důvody zatýkání lidí, co nic neudělali – bylo potřeba budovat – budování potřebuje lidi – kdo by dobrovolně chtěl budovat v mrazu, daleko od domova – jen trestanci! A tak vedle těch, co skutečně kradli a vraždili, odjížděli do trestaneckých táborů na Sibiř i ti, co nesouhlasili s novým režimem. Jenže se tam dostali i lidé, kteří raději nic neřešili, mlčeli, pracovali a chtěli mít klid, jenže je potřebovali jaksi do počtu, protože bylo třeba naplnit směrná čísla! Stávalo se, že stál občan frontu na chleba, poklidně, zlomeně, kolem projelo auto a sbalilo ho. Vždyť nic neudělal!? Neudělal, ale komisaři chyběl jeden kus do naplánovaného počtu zatčených v onen den. Nikdo si nemohl být jistý, že v Gulagu neskončí. Jeden den vyšetřovatelem, druhý trestancem – vše podle momentálních okolností. Každý se mohl znelíbit, žádný netušil, kdy k tomu dojde a proč. Důvod se přece vždycky najde, když se hodně chce!

Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal mimořádnou obžalobu totalitního zřízení SSSR. Je výpovědí o bestialitě, posedlosti mocí, zrůdném působení bolševické ideologie. Současně je výpovědí o touze po svobodě a spravedlnosti. Tento trojdílný soubor patří jednoznačně mezi nejvýznamnější díla literatury dvacátého století.

Není lehké se jím prokousat. Je důležité, se o to pokusit. Nad každou stránkou vás něco zarazí, cosi se vám vybaví a začnete srovnávat. Pochopíte, jak je nebezpečné přehlížet, když se někdo naparuje a předvádí, když uplatňuje, mocí opilý, aroganci vůči všem ostatním. Jen z malých náznaků, které se zdají zpočátku směšné, mohou vypučet veliké hrůzy. To mi dost často problesklo hlavou při sledování současného zpravodajství, viděla-li jsem arogantní představitele státu, jak hovoří k „masám“. Solženicynův „Gulag“ mi připomněl, že z maličkostí může vyrůst velký problém, že neslušní řvouni a rváči dokážou umlčet ty slušné, vnímavé a nekonfliktní, že nikdy nesmíme přestat bojovat s nabubřelostí mocných. Hrozba gulagů, koncentračních táborů a podobných „zařízení“ nad námi visí stále. I když se nám teď zdá, že něco podobného lidstvo nedopustí. Opravdu? Věřme, že ano. Pokud se lidi k sobě budou chovat slušně, pak to lidstvo dokáže!

Alexandr Solženicyn (1918–2008) studoval matematiku, fyziku a společenské vědy. Za 2. světové války byl jako důstojník Rudé armády odveden přímo z fronty do vězení, byl mimosoudně odsouzen, vyslán na osm let „na Souostroví“ a poté ještě do vyhnanství. Po několika letech relativně svobodného života v šedesátých letech minulého století (v roce 1962 vyšla jeho novela Jeden den Ivana Děnisoviče, která v překladech okamžitě obletěla celý svět) zakusil v sedmdesátých letech znovu perzekuci a byl vypovězen ze SSSR. Následujících dvacet let prožil převážně v USA, do Ruska se vrátil v devadesátých letech dvacátého století.

Komplet Souostroví Gulag vydalo nakladatelství Academia

 

Soutěže

Aktuality

  • Hlasujte pro svou oblíbenou knihu v Ceně čtenářů Magnesia Litera

    Vážení a milí čtenáři,

    literární ocenění Mgnesia Litera za rok 2017 se bude udělovat 4. dubna 2018. Jako každým rokem ji můžete sledovat v přímém přenosu České televize. Chcete-li aktivně vyjádřit, která kniha byla pro Vás ta nej, máte možnost se zapojit a hlasovat v kategorii Cena čtenářů. Vybírat lze z prózy, poezie i knih pro děti. Hlasovat můžete do 31. března 2018 ZDE.

     

     
  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení