Rjú Murakami a moderní japonská próza

• 

Recenze

Vytvořeno 27. 4. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Nihilismus a naturalismus poznamenává japonskou literaturu již řadu let. Spisovatelé, tvořící v období po druhé světové válce, se ve svých dílech záměrně soustředí na negativní stránky života, libují si v ošklivosti a často čtenáře šokují detailními popisy nechutností. Přetrvávající deziluze mládeže s sebou nese témata jako jsou drogy, násilí, sex z nudy, nejrůznější úchylky a duševní poruchy.

Po skončení druhé světové války byl vliv naturalismu a nihilismu v literatuře poměrně citelný. Šúsaku Endó (Moře a jed, Mlčení) a Kobó Abe (Písečná žena, Tvář toho druhého) nacházeli provokativní témata, která nebyla pro tehdejší společnost příjemná, a čtenář se tak musel vyrovnávat s detaily násilí i ošklivosti. Proti těmto proudům se stavěl třeba významný spisovatel a literární teoretik Nacume Sóseki svou školou moderního realismu, hlásající požadavek mravní obnovy. Současná japonská tvorba se přiklání spíš k drsnému proudu a díla Rjú Murakamiho jsou v tomto ohledu jejím typickým představitelem. A přestože od originálního vydání novely Piercing uplynulo již třináct let, je stále aktuálním pohledem na některé stránky japonské společnosti.

Charakteristika Murakamiho knihy – pohled na odvrácenou tvář současného Japonska – se hodí téměř na všechna ceněná díla japonské moderní literatury. Z pohledu čtenáře to vypadá, jako kdyby Japonsko nemělo jinou než odvrácenou tvář. Samozřejmě, existují výjimky. V dílech autora působivých hororů Kodži Suzukiho (Kruh, Spirála, Smyčka, Temné vody) a u nás velmi oblíbeného Haruki Murakamiho (Kafka na pobřeží, Norské dřevo) se tyto stránky moderního života odrážejí jen v náznacích. Kromě témat na okraji sci-fi, hororů a fantasy, které do svých děl vkládá mimo jmenovaných spisovatelů i Jasutaka Cucui (Konec stříbrného věku, Peklo), se současní autoři soustředí na život v moderní společnosti, hledají a zdůrazňují jeho negativní stránky a zkoumají způsoby, jakým jsou formovány charaktery převážně mladých lidí. Za povšimnutí stojí dílo nositele Nobelovy ceny Kenzaburó Oéa (Soukromá záležitost) nebo knihy mladé oceňované autorky Hitomi Kaneharové Hadi a náušnice a Autofikce. Zvláště román Hadi a náušnice má s Murakamiho Piercingem mnoho společných rysů. Nejen tématem bolesti a zdobení těla, ale i  charakterem Rjú, hrdinky románu Hitomi Kaneharové, jíž je Murakamiho Čiaki v mnoha ohledech podobná.

Piercing je komorní drama, odehrávající se mezi Masajakim Kawašimou a prostitutkou Čiaki Sanadovou. Ani jeden z nich se z hlediska normálního člověka nechová racionálně. Mají však pro to své důvody a ty jsou podstatou Murakamiho novely. Základní autorovou myšlenkou je, že důvodem pro jejich chování jsou traumata, která si přinášejí z dětství. Ani jeden z protagonistů ovšem tyto problémy nevnímá přímo, nespojuje je se svým stavem. Vyprávění tak připomíná sezení u psychiatra, na kterém se pacient svěřuje svému terapeutovi se vzpomínkami, a společně pátrají v minulosti, aby našli hluboko potlačené otřesné zážitky. Příběh je začíná Masajakiho nečekanou touhou zabít sekáčkem na led svou malou dceru. Exces je sice iniciován shlédnutím filmu Základní instinkt, ale příčina není tak jednoduchá. Masajaki dojde k přesvědčení, že této nebezpečné touhy se zbaví tím, že zabije někoho jiného. Pro svůj plán si vybere prostitutku ze SM klubu a metodicky plánuje další postup. Čiaki je náhodná oběť,  muž si ji sám nevybral, byla za ním poslána majitelem salonu. Pečlivě připravený plán selhává v okamžiku, kdy na Čiaki  dolehne její posedlost sebepoškozováním. Na soukromém jevišti malého hotelového pokoje a později Čiakina bytu stojí dva lidé, ve kterých žhne šílenství.

V záblescích vzpomínek čtenář postupně vniká do příčin problémů obou hrdinů, které vedou až do dětských let. Zneužívání, jemuž byli oba vystaveni, potlačili hluboce do podvědomí, a jakákoliv drobná událost – film, hudba, vůně – může nastartovat patologickou reakci. U Čiaki je to sebezraňování, u Masajakiho touha po specifickém způsobu zabíjení. To ovšem neznamená, že by to byla ideální dvojice vrah a jeho oběť, dívka netouží po smrti a žádným způsobem Masajakimu jeho plán neulehčuje. Jeho by to ani neuspokojilo. V očích své oběti chce vidět strach a utrpení v okamžiku smrti.

Murakamiho novela využívá podobná témata a rekvizity jako jeho předchozí knihy vydané v českém překladu. Zabývá se násilím, sexem, úchylkami, narušenými osobnostmi. Proti povídkové knize Čáry je příběh komornější, nezabývá se tolik vazbami mezi lidmi a detailněji se pokouší poznat příčiny traumat. Murakami velmi emotivně líčí chování malých chlapců a holčiček umístěných v ústavech pro narušené děti. Chování, které by každému mohlo připadat nepochopitelné a vysloveně odporné, pokud by neznal tyto otřesné dětské osobní příběhy.

Stejně jako v jiných dílech současných japonských autorů, nevyznávají Murakamiho hrdinové žádné tradiční národní hodnoty. Jejich život je ve znamení konzumu, stejně jako v Evropě nebo Americe. Poslouchají americkou hudbu, pijí kokakolu, nosí džíny. Tradiční japonské hodnoty se pokoušejí do svých děl implantovat spíše nejaponští spisovatelé, jako například maďarský spisovatel László Krasznahorkai ve své knize Od severu hora, od jihu jezero, od západu cesty, od východu řeka. V kontrastu mezi vnímáním Japonska cizími a místními spisovateli je deziluze mladých Japonců a také spisovatelů zvláště patrná.

Knihu Piercing vydalo nakladatelství Argo