Vražda, kterou oznámil duch

• 

Recenze

Vytvořeno 15. 3. 2012 1:00

Autor: Jana Semelková

Před osmdesáti lety napsala Agatha Christie příběh, v němž významnou roli měla spiritistická seance v Sittafordském sídle, při které jejím aktérům „duch“ oznámil, že v nedalekém Exhamptonu byl právě zavražděn kapitán Trevelyan. Ten večer řádila v okolí sněhová bouře. Obyvatelé Sittafordu byli téměř uvězněni ve své osadě, zavátou cestou nebylo možné projet do blízkého města. Přesto přítel kapitána, major Burnaby, se rozhodl, že se vydá pěšky do Exhamptonu a přesvědčí se, zda je jeho přítel v pořádku.

Bohužel. Realita dala zapravdu tajemnému duchovi ze seance. Kapitán Trevelyan byl skutečně zavražděn ranou do hlavy. Případu se ujímá inspektor Narracott, který záhy zatýká synovce nebohého kapitána – potřeboval peníze a daný večer přijel nečekaně za strýčkem… Zdálo by se, že případ je vyřešen, jenže Emily Trefusisová, snoubenka nešťastného synovce, nevěří, že by její snoubenec byl schopen vraždy. Proto se okamžitě vypraví do Exhamptonu a začne pátrat na vlastní pěst. Do pátrání zapojí svůj půvab, šarm a důvtip. Postupně se setká se všemi, kteří by mohli něco k případu říct. V jejím odhodlání jí pomáhá novinář Charles Enderby, kterému návštěvou města spadl do klína sólokapr.

Asi nemusím říkat, že Emily pátrala s odhodláním a že byla úspěšná. Ostatně, takové bývají hrdiny Agathy Christie. S typicky ženskou logikou a dedukcí dojdou vždy k správnému výsledku. V románu najdeme ještě spoustu dalších svérázných postav a postaviček s jasně vymodelovanými charaktery. Agatha Christie nám vlastně možného vraha předhodí hned zpočátku, ale pak zamotává příběh jako klubko vlny, přichází se stále novými motivy, představuje nové tváře se záhadnými zájmy. Proto s napětím čteme dál a dál, abychom společně s Emily i inspektorem Narracottem dospěli k rozuzlení – podle autorky se k zdárnému konci dostanou oba dva, každý svou vlastní cestou. Čtenář je tak překvapen, že první indicii, přesně jak autorka chtěla, přehlédl a musel s napětím čekat až na odhalení na posledních stránkách.

Skvělá detektivka, vlastně pohodová, neteče moc krve, neběhají forenzní vědci po místě činu, nejsme podrobováni zkoumání řeči těla (atributy současných příběhů). Hlavní slovo má logika, dedukce a dobré pozorovací schopnosti. Asi i proto příběh starý osmdesát let má stále co říct svým čtenářům. Mne rozhodně nezklamal a potoky krve mi opravdu nechyběly!

Knihu Sittafordská záhada vydalo nakladatelství Knižní klub, www.euromedia.cz
K dostání u všech dobrých knihkupců a na www.bux.cz