Spisovatel hledající inspiraci a mladí detektivové

• 

Recenze

Vytvořeno 18. 4. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Kdo má rád dobrodružné příběhy o čtveřici mladých detektivů od Thomase Breziny, nepohrdne knihou Čarodějova věž vydanou v nakladatelství Albatros. Z věže svítí tajemné světlo a přímo vybízí k dalšímu pátrání. Kdo by se nechtěl přidat k mladým detektivům?

Patti na návštěvu ke svému nevlastnímu strýčkovi bere také kamarády - Tinu, Erika a Dominika. Týden v díře, kde lišky dávají dobrou noc, vypadá jako neskutečná nuda, ale když se u věže začne objevovat duch čaroděje, který je už pět set let po smrti, kamarádi vycítí příležitost a dají se do pátrání. Co na první pohled vypadalo snadně, se najednou začíná komplikovat… Stopy vedou úplně jinam, než kam si detektivové mysleli.

Hlavní hrdinové knihy - čtveřice detektivů - jako by vypadla z oka mladým čtenářům. Každý z nich má nějaké zájmy a záliby, kterými se od svých kamarádů liší. V první chvíli se to může zdát zbytečné nebo nedůležité, ale všechny vlastnosti se jim při pátrání po čarodějově tajemství budou hodit. Ne vždy však bude pátrání takové, aby se do něj děti mohly pustit samy. V samostatném pátrání jim brání hlavně dospělí, kteří se, jak už je to obvyklé, strachují o jejich bezpečí. Nebyl by to Brezina, kdyby se v příběhu vyskytovaly jenom hodné tetičky a strýčkové, takže čtyřem kamarádům jde nezřídka o krk.

Limbach je vesnice, kde se vlastně nic neděje. Jediná zajímavá budova, kterou je tu možné navštívit, je Čarodějova věž, jež vlastní přímý pokračovatel alchymistova rodu. Jenomže jak často je možné navštívit jedno místo, aby to návštěvníka stále bavilo? Kdyby to byla obyčejná stará věž, bylo by to jednou nebo dvakrát, ale protože se v jejím okolí děje něco podivného, přitahuje pozornost mnohem delší dobu.

Na rozdíl od jiných knih Thomase Breziny se v Čarodějově věži nenachází příliš mnoho obrázků, které by dokreslovaly děj, a ani se čtenář nemůže porovnat s knižními hrdiny, jako je to v jiných edicích, které Brezina píše. To však Čarodějově věži nijak neubírá na čtivosti.

Občas se stane, že čtenáře napadá, že už přišel na to, co se v okolí věže děje. Jenomže až na posledních stánkách zjistí, že jej autor celou dobu jenom vodil za nos. Nebo ne tak docela? To už je věc názoru. Celou situaci ztěžuje podivný muž v županu i jejich nová kamarádka. Město prý není nijak nebezpečné, ale proč se potom všichni chovají tak podivně? Mají k tomu nějaký důvod? Jaký? Na to už musí každý čtenář přijít sám…

Jak bývá Brezinovým zvykem, v knize dokázal bezchybně vyjádřit dětskou zvědavost i častou nechápavost dospělých. Stejně tak si pohrál i s postavou spisovatele, který má za několik dní odevzdat rukopis, ale nemá dostatečnou inspiraci. Nezpodobnil se tentokrát v knize sám? To už je jenom na čtenáři, jaký si na jednotlivé postavy udělá názor.

Ukázka z knihy:

Emanuel Bonito si přejel hřbetem ruky přes nos, hlasitě se nadechl a pravil: ,,Můj předek se už několikrát zjevil v podobě energie. Když tedy ucítíte ránu, protože jste se něčeho navzdory zákazu dotkli, nestěžujte si, že jsem vás nevaroval.“
„Pohádky,“ zabručel muž po ženině boku.
Bonito se tvářil, jako by ho neslyšel, a otevřel tmavé dveře. Poslechly bez jediného zaskřípání.
(Brezina, T. Čarodějova věž. Praha: Albatros, 2009, dotisk 2011, s. 66.)

Knihu Čarodějova věž vydalo nakladatelství Albatros