Recenze

„Při čtení téhle knihy musíte zapomenout na to, jak obvykle vnímáte kategorie dobra a zla, a oprostit se od své citové výbavy. Je potřeba se jen pohroužit do četby, nic víc,“ prohlásil o knize Sibiřská výchova Roberto Saviano, významný italský novinář a spisovatel. A já mu nyní musím dát za pravdu.

Skutečně drsný autobiografický román Nicolaie Lilina popisuje tvrdý život v podněsterském Benderu, uprostřed urské komunity, kde jsou děti vychovávány na jedné straně ke zločinu a zločin přijímají jako svoji povinnost a součást života, na druhé straně ctí a dodržují celou řadu mravních zásad a vyznávají vysoké morální hodnoty.

Lilin popisuje nejen své zážitky z války v Čečensku, ale také své první zážitky z vězení a skutečně zajímavá je část věnována jeho tatérské praxi, kdy se učil jako „kolčik“ (tatér) u zkušenějšího mistra, kterého oslovoval jako „strýček Ljoša“.

„Podle kriminálních pravidel může tatér odmítnout práci jenom z důvodu smutku nebo vážné nemoci. Na druhou stranu zločinec nemůže přinutit tatéra, aby dodržel jím stanovenou lhůtu, takže na veliké tetování se často čeká i pár let. Také způsob platby se řídí rituálem. Poctiví zločinci kvůli uchování vlastní důstojnosti nikdy nemluví o penězích. V sibiřské komunitě se všemi hmotnými statky, a především penězi, opovrhuje, a proto nejsou ani nazývány jménem. Když mluví Sibiřané o penězích, říkají jim „tamto“ nebo „smetí“, „květák“, „citrony“ anebo uvedou cifry, vysloví jenom čísla. Sibiřané nemají peníze doma, protože se říká, že nosí rodině smůlu, ničí radost a „děsí“ štěstěnu. Uchovávají je blízko domu, na zahradě, v nějaké speciální skrýši, třeba tam, kde chovají domácí zvířata,“ píše ve své autobiografii Lilin (s. 72).

Kniha je drsnou zpovědí, která čtenáře dokáže doslova uchvátit upřímnou zpovědí, odlišností urské kultury a samotnou podstatou sibiřského zločineckého života. Každý jednotlivý příběh, každá vzpomínka v knize je dílkem do mozaiky diametrální kulturní odlišnosti. Čtenář při četbě autobiografického díla zažívá pocit zaujetí, šoku, nedůvěry, pochyb a ve finále propadá příběhu a doslova hltá řádek za řádkem.

Lilin podává svůj příběh čtivou formou, kontinuálně postupuje ve vyprávění svého osudu od dětských let, kdy dostal svoji prví píku (nůž), vyrobil minimolotov, který použil k napadení policistů, fízlů, jak je označuje, přes iniciační rituály mladých zločinců, život ve vězení až po válečné zážitky.

Během tří dnů se po publikaci italského vydání knihy prodalo neuvěřitelných 30 000 výtisků.

Knihu Sibiřská výchova vydalo nakladatelství Paseka