Recenze

Kdo by neznal vyprávění o Břetislavovu únosu Jitky z kláštera ve Svinibrodu? Ve školách je to jedna z nejdůležitějších událostí, které se děti musí naučit popsat. Existuje mnoho verzí, jak se něco takového mohlo stát, ale nebylo by zajímavé přečíst si tento příběh v podání Oldřišky Ciprové v knize Únos urozené panny: Břetislav a Jitka?

K tomu, aby si budoucí kníže Břetislav mezi ostatními evropskými panovníky zajistil náležitou úctu, musí získat nějakou bohatou nevěstu z významného rodu. Je však nad slunce jasnější, že dobrovolně mu nikdo svoji dceru nedá, vždyť by si tím pohoršil v očích okolí! Není nad úplatky a tajné dohody, takže to vypadá, že by všechny kněžicovy nároky mohla splnit Jitka, dědička babenberského vévody. Jenomže nic není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát…

Celý historický příběh se odehrává v Čechách a Sasku v 11. století. Ciprová čtenáře umně zavede do kláštera ve Svinibrodu, na hrady německé a české šlechty i do vesnice a malé kovárny. Přestože autorčinou oblíbenou dobou je až vrcholný středověk, obzvláště pak 14. století, děj má propracovaný do nejmenšího detailu.

Okolnosti Jitčina únosu z kláštera jsou známé hned v několika verzích a odborníci se dosud neshodli, jestli akce byla domluvená s jejím strýcem, nebo šlo vlastně jenom o jakousi náhodu. To Oldřišce Ciprové nechává dost prostoru, aby svoje vyprávění obohatila ještě postavou druhé Jitky, kamarádky budoucí kněžny, a jejím tyranským manželem. Pohrála si také s mužskými rolemi, takže na scéně nechybí zamilovaný Břetislavův družiník, ani několik zrádců. Jak ale čtenář časem zjistí, není zrada jako zrada a zdání může klamat. Když se navíc obě Jitky rozhodnou, že svoje únosce trochu pozlobí, jde mu z toho hlava kolem, stejně jako oběma urozeným mladíkům.

Přestože autorka vypráví notoricky známou historickou událost a zachovává některé klasické podrobnosti (udatný Břetislav jednou ranou přesekl řetěz držící klášterní bránu zavřenou), nesklouzává do běžného převypravování legend a pověstí. Děj ani příliš neprotahuje, aby dokázala, že Břetislav a Jitka žili šťastně až do smrti. Spíš si vyhrála s popisem pocitů hlavních postav, ze kterých čtenář vyčte mnohem víc, než je opravdu napsáno v textu, a snadno si další nevyřčené věci domyslí. Ciprová popisuje několik dní bezprostředně po únosu, kdy se mezi postavami začíná tvořit vztah.

Snad jedinou chybou (ne však autorčinou) je, že v knize nejsou čísla stránek a dvakrát se objevuje kapitola číslo 17. To by se ještě s přivřenýma očima dalo přejít, druhá kapitola 17 se tváří jako pokračování té předchozí. Ať tak či onak, tyhle drobné chyby nijak neubírají na čtivosti zajímavé a originální knihy, která dlouho mezi historickými romány chyběla.

Ukázka z knihy:
„Ty mě zase unášíš?“ vydechla a pokusila se o úsměv.
„Ano, ale teď je to nezbytné.“ Oplatil jí úsměv, ale spatřil, že k němu míří dva ozbrojenci.
„Nechte mě projít,“ pronesl varovně.
„Víš dobře, že nemůžeme. Urazil jsi naši paní a pána.“
„Jsem Břetislavův…“
„Říkáš ty.“
Ciprová, O.: Únos urozené panny: Břetislav a Jitka. Frýdek-Místek: Alpress, 2011, kapitola 13.

Knihu Únos urozené panny: Břetislav a Jitka vydalo nakladatelství Alpress