Lekce z lásky

Recenze

Vytvořeno 26. 5. 2011 2:00

Autor: Hana Masaříková

„Jedna z největších nevýhod lásky spočívá v tom, že při ní aspoň nakrátko hrozí nebezpečí nezměrného štěstí.“ (s. 139).

Takřka každý z nás si tím někdy prošel a takřka každý z nás o tom ví své. Ono počáteční rozechvění ze seznámení s okouzlující osobou, vzrušení ze sblížení a naplnění těch největších tužeb, až po první rozčarování a zklamání, které nakonec vedou k rozchodu a zklamání. Švýcarský spisovatel, televizní producent a zakladatel instituce Škola života Alain de Botton zná tyto fáze milostného příběhu, a proto se rozhodl nám udělit lekce z lásky.

Ve své románové prvotině pitvá naše pocity a stavy, které při milostném vztahu zažíváme, ale možná jim ne vždy tak úplně rozumíme. Ve 24 kapitolách krok po kroku mapuje vztah s grafičkou módního časopisu Chloe, se kterou se seznámí na palubě linkového letadla Paříž-Londýn, ve kterém paradoxně svůj vztah i ukončí. Připisuje to setkání osudu a dokonce matematicky vypočítává, jaká je pravděpodobnost, že se dva lidé setkají, padnou si do oka a vytvoří si vlastní svět utkaný ze společných zážitků. De Botton upozorňuje na to, že zamilovaní mají tendence si lásku idealizovat a i obyčejným věcem a gestům připisovat neobvyklý význam. Ovšem každé zamilování zároveň provází i nejistota plná otázek, zda po nás ten druhý touží stejně jako my po něm, a proto nás láska učí trpělivosti a vytrvalosti na cestě hledání odpovědí na tyto otázky.

Metaromán Lekce z lásky je zdařilý experiment s románovou formou, ve kterém se prolínají autorovy vlastní zkušenosti s myšlenkami filozofů a myslitelů. Kniha vyšla v USA v roce 1993 pod názvem Essays in Love a od té doby se jí prodalo téměř dva miliony kusů. Tento román-esej, ve kterém se míchají prvky románu s prvky literatury faktu, ovšem nezaznamenal jen kladné reakce. Příznivé ohlasy, které na jeho knihách oceňují snahu zpřístupnit filozofii a umění širšímu publiku, zastiňují hlasy odpůrců, podle nichž Alain de Botton píše o věcech, kterým nerozumí, a proto mu vytýkají lacinost a podbízivost čtenářům.

Podle mého názoru Lekce z lásky zaujmou každého, kdo si prošel nějakým vztahem. Zjistíme, že v těch milostných průšvizích nejsme sami a že i přes bolest, kterou nám způsobují, se budeme stále zamilovávat a riskovat zklamání. Protože „člověk chce být milován, i když přijde o všechno, když nezbude než „já“, to záhadné „já“, ego ve svém nejslabším a nejzranitelnějším stavu“. (s. 152).

Ukázka:
Přikládali jsme událostem narativní logiku, která jim nemohla být inherentně vlastní. Zmytologizovali jsme si to naše setkání v letadle do záměru bohyně Afrodíty, prvního jednání, prvního výstupu onoho prapůvodního vyprávění, milostného příběhu. Připadalo nám, jako by od našeho narození ona gigantická mysl na bílém obláčku sotva znatelně vychylovala naše oběžné dráhy, abychom na sebe jednoho dne narazili na palubě linkového letadla Paříž-Londýn. Nám se láska naplnila, a tak jsme dokázali přehlédnout bezpočet příběhů, které nás ani nenapadnou, milostných dobrodružství, o kterých nikdy nikdo nenapíše, protože dotyčný nestihne letadlo nebo ztratí telefonní číslo. Stejně jako historikové jsme zcela zjevně stáli na straně toho, co se skutečně stalo. (s. 12)
Zklamání, jež může způsobit poznávání našeho miláčka, lze přirovnat k situaci, kdy si člověk v hlavě složí symfonii a pak ji uslyší v koncertním sále zahranou plným orchestrem. Ačkoli nám imponuje, že představení potvrdilo tolik našich záměrů, nemůžeme si nepovšimnout detailů, které nedopadly tak zcela podle našich představ. Nehraje jeden houslista trochu falešně? Nenastoupila ta flétna trochu pozdě? Nehrají bicí maličko nahlas? Lidé, do nichž se zamilujeme na první pohled, jsou prosti neslučitelných zálib v botách či literatuře, stejně jako je nenazkoušená symfonie prosta houslí, co hrají falešně, a fléten, které nastoupí pozdě. Ale jakmile se představa odehraje, ta andělská bytost, která se vznášela vědomím, se zhmotní, obtížená vlastní mentální a fyzickou historií. (s. 62)

Knihu Lekce z lásky vydalo nakladatelství Leda