Recenze

Jay Lake (*1964) je mladý americký autor zatím úspěšně zápasící s rakovinou a ve svém dobrodužném příběhu nazvaném Srdce světa nás přivádí do alternativní dimenze a doby tzv. „Viktoriánské éry“, což je zhruba přelom 19. a 20. století vymezený panováním britské královny Viktorie, která se svého trůnu držela jako klíště neuvěřitelných 64 let.

Ale jsou i jiní rekordmani, jako třeba nám z historického hlediska mnohem bližší Rakousko-Uherský císař František Josef I., který ji o celé 4 roky dokonce předčil. Není třeba dodávat, jak museli být tito lidé ke sklonku svého života skvostně senilní.
Jay Lake je o něco starším souputníkem China Miévilleho a stejně jako on přináší do žánru fantasy mnoho osvěžujících inovací. I proto je Srdce světa u Laseru řazeno pod hlavičkou: Moderní díla fantasy.
Jay Lake nám představuje silně nábožensky zabarvené pojetí reality. Podstatný rozdíl od toho našeho spočívá v obsedantně nepřítomné přítomnosti Boha a jeho díla, jímž není nic menšího, než planeta Země zde vyobrazena v podstatě jako kolosální hodinový stroj. Nebo též mosazné soukolí zavěšené na nebesích. Svým pojetím nám může evokovat svébytné cibule umístěné v metafyzické kapse universa.
Planeta je členěna na Severní, technologicky rozvinutější, polokouli a Jižní, kde vládne tropický ráj. Dělí je takřka neproniknutelná (ale jen zdánlivě) Rovníková zeď.

Hlavní postava Hethor Jacques je šestnáctiletý puberťák od hlavy až k patě posetý jebáky, kterého jednou v noci navštíví archanděl Gabriel a svěří mu úkol ne menší, než je spása existence světa, jehož srdce začíná vynechávat a dotikávat.
V naší běžné konvenční realitě by nikdo Hethorovým schizofrenním blábolům o jeho mystickém zážitku neuvěřil a nejspíš by skončil ve svěrací kazajce a v laskavé péči dušezpytců s hojivými vodiči proudu v erudicí prosáklých prackách.

Použitý jazyk vyprávění je prostý a srozumitelný. Již brzy je zjevné, že kniha je určena především pro dětského čtenáře, ale neurazí ani toho dospělého. Je zde rozvíjena podivná erotika s lehce zoofilním nádechem a potkáme se i s kuriózním přístupem těch Pravých, jakýchsi polozvířecích bytostí, ke smrti, který je naprosto odlišný od toho našeho Západokřesťanského plného zatuchlých a vyčpělých dogmat.
Vyprávění samo o sobě ve své kvalitě kolísá. Skvělé pasáže střídá strhující nuda zdlouhavých popisů peripetií během cesty, které sice zapadají do celkového kontextu, ale autor si je mohl odpustit. Nicméně knize prospívá příjemné členění na kratší útvary, jež jí dodávají i přes výše zmíněný nedostatek patřičnou dynamiku.
Výraznou negativní postavou je šlechtic a čaroděj Vilém z Gentu. Svým pojetím dobra a zla se nám vkrádá na mysl učení Starého mistra o Tao a ctnosti a také se zde skutečně setkáváme s jemu podobným východním mudrcem v klášteře umístněném vysoko na Zdi.
Celé vyznění knihy nám neodbytně navodí reminiscenci díla Julesa Vernea, jako je třeba jeho: Pět neděl v balónu, Cesta do středu země nebo Dvacet tisíc mil pod mořem. Ztvárnění Hethora nám pak připomene Gullivera od Jonathana Swifta.
Knížku zpříjemňuje peprná vulgární mluva nevzdělaných námořníků, kteří neváhají a klidně si zasouloží i s opicemi. Samotného Hethora potkává na každém kroku jeho svaté pouti smůla a smrt blízkých. Nakonec jí padne za oběť i on sám. Ale jako skutečný vykupitel. Obdobně tak učinil i Mosazný Kristus 2000 let před ním. Oba byli vyvoleni k tomu, aby nalezli Klíč nebezpečenství a znovu natáhli soukolí pohánějící celý svět. A oba za to zaplatili svým vlastním životem.

Citace na závěr:
„Já…“ Nedostávalo se mu slov. Jeho úd, rázem mohutný a zbytnělý, jako by ho táhl k zemi. Byl si jistý, že Darby vidí, jak se mu napínají kalhoty. Čím to, že se mu nesměje? „To ne!“ Z obličeje se mu řinul pot. „Mně je vedro až až!“ vyjekl.
Darby se nakonec přece jen potichoučku zasmála. Zřejmě chtěla být jen milá. „Jak je libo.“ Vlezla si do pohřebního vozu a zabouchla za sebou dveře.
Hethor se uložil pod nedalekou vrbu a opatrně, aby se sám sebe nedotkl, si rozepnul knoflíky poklopce. Takové věci vedou k hříchu a šílenství, to věděl každý.
(Lake, J. Srdce světa. Přel. A. Peprlová. Laser-Books: Plzeň, 2010, s. 45)

Román Srdce světa vydalo nakladatelství Laser-Books