Recenze

Dragonero je temnou comicsovou fantasy, která v sobě zahrnuje všechny klasické prvky tohoto žánru. Nechybí tu zlobři, elfové, mágové či od nich odloučení technokrati.

Příběh se odehrává v imaginární krajině, která je rozdělena na civilizovanou část císařství a Zemi draků tzv. Velkou baštou, která až nápadně připomíná Velkou čínskou zeď. I zde totiž tato uměle vytvořená bariéra brání před nájezdy barbarských nepřátel. V našem případě se jedná o Algenty – zmutované elfy.

Nutno podotknout, že zvolená forma tohoto comicsu může u značné části populace zastoupit literaturu tvořenou výhradně textem. Jednak to způsobuje její rozsah čítající bezmála 300 stran, které jsou snadno stravitelné i pro polovičního analfabeta, a pak také cena, která je tomu odpovídající.
Tímto pojetím se jako by „navracíme“ do období hieroglyfů. Samozřejmě bráno s nadsázkou.
V dnešní době, pro níž je příznačný stres a uspěchanost, může právě takový comics poskytnout příjemnou kratochvíli, jejíž obrovskou výhodou je, že se od ní můžete kdykoli odtrhnout, aniž by to nepříjemně poznamenalo návaznost takto narušeného děje.

Sám příběh je originální a dynamický. Plný zvratů a napětí. I přesto, že kulisy včetně samotných hrdinů podléhají šablonovitosti odpovídající žánru.
Kresba, za níž stojí Giuseppe Matteoni, je zdánlivě jednoduchá, ale přesto precizní s výrazným smyslem pro detail. Méně srozumitelnou se však stává volba černobílého pojetí u vyobrazení bojových scén, pro něž je nepřehlednost příznačná.

Je to otázkou ryze osobního vkusu, ale za sebe mohu konstatovat, že mi výrazně schází barevnost. Svým vizuálnem nám může připomenout Usagiho Yojimbo od japonského autora Stana Sakaie. Ale s klidným srdcem můžeme zabrousit do českých vod a zmínit buďto Jiřího Gruse a jeho sérii prostě pojmenovanou Voleman či Lips Tulliana od geniálního Káji Saudka.

Pekelné obelisky stvořené z krve padlých draků se hroutí a ze země vylézá zlo v podobě démonů. Ti svými výpady narušují hranici a schyluje se ke zkáze císařství. Hrdinný rek Ian a jeho společníci mají za úkol tomu zabránit.
Jsou neohrožení, stateční a čestní. Jsou krásní a silní jako nadlidé. Snad až na zlobra Gmora, který to vynahrazuje brejličkami na čtení a inteligentním výrazem děsuplné tváře, a pak také mystika Albena, za jehož věk by se pomalu dala považovat věčnost sama.
Vstupují do Starověkého lesa plného bizarních tvorů a hledají zázračnou rostlinu. Naprosto běžně se tu létá na různých ještěrech a podivných strojích. Svoji nemalou úlohu zde sehrává magie, ale i technologické výdobytky.

A to vše je zahaleno do mýtů a legend. Fanoušky fantasy Dragonero italských autorů Lucy Enocha a Stefano Viettiho jistě nezklame.
Meritum příběhu je vystavěno na klasickém principu souboje světla a tmy. Vlastně Dragonero nepřináší nic nového. Jeho klad spočívá na kvalitním obsahu, který je opravdu zdařilý.

Na tomto místě stály hrobky nejmocnějších draků! Byli to pánové svého druhu… Půjdeme tam dolů, kde je hranice mezi naším světem a světem monster nejtenčí, provedeme tam rituál znovuzrození!
(Enoch, L. Dragonero: Temný drak. Přel. M. Barányi a P. Švanda. Crew: Praha, 2010, s. 241)

Komiks Dragonero vydalo nakladatelství Crew