Recenze

Předešlý díl končil – jak tomu u na sebe navazujících románů bývá – otevřeně. Trojice dětí, které byly ohrožovány armádou všeho schopných Styxů, spadla do propasti, ze které prý není cesta ven. Přestože si Will, Chester a Elliott myslí, že pád znamená jistou smrt, ukáže se, že se jim podařilo zachránit díky slizké houbě, která pokrývá stěny celého průduchu. V tomto neznámém prostředí se setkávají s dalšími tvory, kteří  pro ně znamenají nebezpečí, a také s tajemnou ženou, která se jich ujme. Aby toho nebylo málo, v podzemí na sebe narazí doktor Burrows a obě Rebeccy, které opět osnují hrůzné plány a pomstu svému nevlastnímu bratrovi...

„Tentokrát byl Will plně při vědomí. Za letu se občas neovladatelně roztočil, a když se mu podařilo vyrovnat, totéž se mu stalo znovu. Působilo na něj tak silné přetížení, že se mu točila hlava a obával se nevolnosti. Brzy však zjistil, že pokud roztáhne paže jako parašutista, dokáže padat bez nepříjemných přemetů, a díky tomuto objevu cesta dolů probíhala podstatně hladčeji. Natáčením paží a nohou navíc dokázal přesně řídit směr letu i přes břemeno v podobě objemného batohu na zádech a zbraní, které měl u sebe. Tímto způsobem se mohl bezpečně vyhnout nárazům do stěn propasti.
Padal, padal a padal a po celou dobu měl příležitost se sám sebe ptát, zda se někdy dočká konce, a to šťastného konce“

(Gordon, R. – Williams, B. Volný pád do podzemí. Přel. Z. Dušek. Praha: Fragment, 2009, s. 377)

Hlavní děj tohoto fantasy románu se opět rozpadá do několika dějových linek, v nichž se vždy vypravěč zaměřuje na jednu postavu, z jejíhož zorného úhlu vše popisuje. Přestože se tento vypravěč snaží zachovat zdání nezúčastněnosti, proniká do myšlenek těchto postav. Právě emoce se zde dostanou více ke slovu. Pocity viny, beznaděje, hádky, nedůvěra... s tímto vším se budou muset postavy vyrovnávat, aby mohly společnými silami čelit dalším výzvám.

Díky tomuto rychlému střídání, kdy se navíc vždy vyprávění utne v nejnapínavějším okamžiku, se čtenář při četbě nenudí. Dějové střípky se neodehrávají v jednom prostředí. Postavy se pohybují jak na zemském povrchu, tak v podzemí, které bude moci čtenář tentokrát probádat až do jeho nitra. Opět je neznámé prostředí podrobně popisováno stejně jako podivná flora a fauna, která často představuje velké nebezpečí pro malé – zhruba dvanáctileté – děti.

Zde jsem na rozpacích, zda vůbec Willa s Chesterem lze nazývat dětmi. Po předešlých událostech se chovají spíše jako dospělí; vždyť už museli nejednou čelit smrtelnému nebezpečí, a to jak hrozícímu jim, tak celému světu. To lze sledovat i na samozřejmosti, s jakou Will zachází se zbraněmi všeho druhu. Naopak je zarážející chování postavy jeho otce, pana Burrowse. Ten se nijak neraduje ze shledání se svým synem, protože jej více zajímají tabulky s podivnými znaky, které chce rozluštit. Jiný rodič by na jeho místě byl štěstím bez sebe, nescházela by četná objetí, slzy... prostě projevy radosti. Tato postava na mě působila již od prvního dílu dětinsky, téměř nevěrohodně; bohužel ani nyní jsem se u ní – na rozdíl od postavy jeho ženy – nedočkala žádného zvratu.

Bohužel kritická musím být i k pravopisné stránce románu. Tentokrát se v textu vyskytuje více chyb nežli v předchozích dílech. Některé z nich mě opravdu rozesmály (např. „Speed soucitně pokrýval hlavou.“ – s. 157), častěji ve mně však místo úsměvu vzbudily otázku, zda vůbec korektor některé pasáže pročetl. Nejsou opravena chybná písmena (např. „dal se ho hledání“ – s. 210), ve větách se vyskytují některá slova dvakrát (např. „protože se opírala se o dveřní sloupek“ – s. 284), u vokálů není označena kvantita (např. „sundavali“ – s. 350) a samozřejmě neschází ani problematické čárky (např. „Will si byl docela jistý, že je tvor mrtvý a podle jeho vzhledu odhadoval, že...“ – s. 381).

Přes tyto výtky si myslím, že celé dobrodružství v podzemí přitáhne řadu čtenářů z řad mládeže, dokonce i někteří dospělí – podobně jako já – podlehnou jejímu kouzlu. Originální příběh, řada akčních pasáží, přitažlivé prostředí... to vše zaručuje Podzemí úspěch. A přestože se budete muset prolouskat čtyřmi sty stránkami, konec bude stát za to. V posledních kapitolách totiž dojde k zásadnímu zvratu... ale více vám neprozradím. Snad jen to, že budete velmi překvapeni a že já sama se již nemohu dočkat dalšího pokračování.

Román Volný pád do podzemí vydalo nakladatelství Fragment.


Čtěte také:

Vítejte v podzemním světě!

Dobrodružství v podzemí pokračuje!