Šerosvit otvírá své brány

• 

Recenze

Vytvořeno 11. 10. 2011 2:00

Autor: Marta Šimečková

Kdysi dávno stál na zemi most, jenž spojoval náš svět se světem Šerosvitu. Ten je obýván rozličnými přízraky, je to svět věčné mlhy a pavučin, které se však někdy zachytí na lidských předmětech, čímž se vytvoří průchod do lidské říše. Svět Šerosvitu vám nyní otvírá své brány v novém titulu vydaném nakladatelstvím Albatros pod názvem Tajná kniha Šerosvitu.

Na této knize se podílela hned pětice nadějných českých autorek, a to Karolina Francová (do knihy přispěla povídkou O duhové mozaice, O chlapci, který kreslil komiks), Sanča Fülle (napsala povídku O vlku, který mhouřil oči, O liščí povaze, O ženě odjinud, Epilog – Duše v cypřišovém lese), Vilma Kadlečková (O Perchtě a pádu, O lišce a lovci), Lucie Lukačovičová (O lišce, která běží k Táboru, O černé dámě) a Julie Nováková (O nefritovém amuletu I, O nefritovém amuletu II).

Každá autorka pro tuto knihu sepsala dvě až čtyři povídky, které lze číst jako samostatné příběhy. Hned v úvodním příběhu s názvem O duhové mozaice se dozvíte, jak došlo ke zničení duhového mostu, nejsilnější kotvy poutající k lidskému světu říši Šerosvitu. Tento příběh je – stejně jako všechny ostatní – zahalen tajemstvím. Čtenář přesně neví, kde a kdy se vše odehrává, pouze tuší, že to muselo být kdysi dávno, snad v některé starověké civilizaci. Hned druhá povídka O vlku, který mhouřil oči vás přenese do současnosti, a to do českých reálií. Vypráví o malém chlapci Erikovi, jehož matka se zajímá o japonská studia. Ukáže se, že její veliké zanícení do luštění starých znaků způsobila především touha po dosažení tajemného světa Šerosvitu. Jakmile však do něj vstoupí, nebude se moci vrátit zpět a její malý syn zůstane opuštěný. Do světa přízraků více nahlédnete v dalším příběhu O Perchtě a pádu. Přízraky žijící dlouhá léta i staletí v českých podmínkách se seznámí s krásnou cizinkou, přízrakem Yamambou, která se usídlila v továrně vystavěné Japonci. Yamamba přesvědčí ostatní bytosti, aby založily v továrně město přízraků; ti radostně souhlasí, avšak neuvědomují si, že s nimi Yamamba nemá příliš dobré úmysly...

Na pozadí kratších próz je vyprávěn celistvý příběh o dvou sourozencích, kteří byli shodou nešťastných náhod odloučeni, avšak nyní opět nachází cestu k sobě. Musím však říci, že tento hlavní příběh mě zaujal o něco méně nežli drobné epizody, které se mi už navždy vryly do paměti. Autorkám se totiž podařilo vytvořit řadu jedinečných postav, které se dosud v literatuře neobjevily.

Tajná kniha Šerosvitu přináší (nejen) do české literatury originální svět, který umožňuje čtenáři plně rozvíjet fantazii. Po dočtení všech příběhů se vám bude ještě dlouhou dobu zdávat o tom, že nás obklopují tajemné přízraky, a při pohledu na pavučinky v koutech se nejednou zasníte. Musím tedy říci, že je tu konečně kniha, která pouze slepě nekopíruje knihy o malých kouzelnících či upírech, ale nabízí nevšední dobrodružství spolu se zábavou, i když zahalenou oparem tajemna a napětí.

Knihu vřele doporučuji všem čtenářům, a to jak dospělým, tak těm mladším, kteří mají rádi fantasy příběhy s poněkud poetickým, někdy i hororovým nádechem.

Knihu velice vkusně ilustroval Jan Dřevíkovský.

Další informace o knize naleznete zde: www.serosvit.cz

Ukázka z knihy:

„Založme nové město!“ vykřikla Yamamba. „Vybudujme novou zlatobytnost, společně, zde!“ Její hlas už nebyl hedvábím. Hřímal jako divoká bouře. „Jaké místo může být lepší? My lidé přišli a postavili tuhle továrnu. Postavili ji – jak se v jejich světě říká – na zelené louce. Jen si vzpomeňte, jak to tu vypadalo ještě před dvěma lety! Jenom stromy, pole a stará hájovna! A rybník. Rybník plný komárů, kde slušný přízrak neměl vlákno za co zachytit. Zato teď je tu krásná tovární hala plná krásných lidských předmětů!“ Rozpřáhla paže, jako by chtěl všechny ty stroje, pásy a plně automatizované montážní linky popadnout do náruče. „Vstupujeme do nového věku! Je to mimořádná příležitost!“
Z davu se ozvaly souhlasné výkřiky. Všichni se rozhlíželi po tovární hale. Při pohledu z Šerosvitu byly za normálních okolností z lidských staveb vidět jen mlhavé obrysy, ale tentokrát se sešlo přízraků tolik, že jejich vlákna zkopírovala do přízračného světa většinu zařízení. Předměty, kterých se vlákna dotýkala, vypadaly reálně jako jejich vzory ve světě lidí: všemožná kola, pásy, lisy a ovládací pulty. Všechno se to lesklo notovou. Snad jen strop, který přízraky moc nezajímal, zůstal neviditelný.
(Kadlečková, V. O Perchtě a pádu. In: Tajná kniha Šerosvitu. Praha: Albatros 2011, s. 36–37.)

Knihu Tajná kniha Šerosvitu vydalo nakladatelství Albatros