Melancholické pohádky Petera Bichsela nejen pro děti

Recenze

Vytvořeno 29. 4. 2010 2:00

Autor: Hana Horáková

Máme zde dalšího významného autora, se kterým vás můžeme seznámit. Jedná se o Petera Bichsela. Švýcarský spisovatel má na svém kontě mnoho úspěšných knih, za které byl náležitě oceněn. Ačkoliv je znám spíše v zahraničí, tedy především v německy mluvících zemích, připomeňme si alespoň něco málo z jeho tvorby: prvotina tvořená krátkými prózami s dlouhým názvem Paní Blumová by mlékaře vlastně poznat chtěla (u nás ještě nevydáno, v zahraničí 1964), Roční období (Odeon, 1970) – za tuto knihu dostal ocenění zvané Cena skupiny 47 – a knížka Povídání pro děti (Host, 2006), které se budeme věnovat v následujících odstavcích.

Konečně se dočkali i naši malí čeští čtenáři, kterým bylo dlouhou dobu odepřeno podivuhodné dílko Petera Bichsela. Povídání pro děti (v originálním názvu Kindergeschichten) totiž vyšlo v zahraničních vydavatelstvích už v roce 1969. Tato útlá a sympaticky malá knížka se může pyšnit nejvyšším oceněním v německy mluvících zemích, a to Německou výroční cenou za nejlepší dětskou knihu. Cenu kniha obdržela v roce 1970.

Sedm pohádkových příběhů nás vtáhne do světa docela obyčejných lidí. Ať se jedná o pána, kterému je všechno jedno, nebo o starého muže, který pojmenovává obyčejné věci úplně jinak, totiž podle svého, a dále třeba o pánovi, jenž měl skvělou paměť. Na první pohled můžeme tyto příběhy opravdu pojmout jako obyčejné. Ale právě v obyčejnosti se skrývá kouzlo, ke kterému se zde čtenář musí dopátrat. Přemýšlení nad „hloubkou“ pohádek, nad jejich smyslem je dnes trochu opomíjeno. Avšak právě v knize Petera Bichsela je čtenář nenásilně donucen vnímat podstatu jednotlivých příběhů. Je důležité však připomenout, že příběh nemusí být dobře pochopen, proto není od věci i spoluúčast rodičů. I jim by se některý ze sedmi příběhů určitě zalíbil.

Ačkoliv hlavní postavy obklopuje smutek světa nebo jejich vlastní nejistota, dokáží si najít nějakou drobnost, která jim život hned zpříjemní. Např. příběh Země je kulatá – vypravěč stále doufá, že se jednou potká s člověkem, který se vydal na cestu, aby se přesvědčil, že je Země kulatá. V tomto příběhu se objevuje i vnitřní nejistota jedné z hlavních postav, jestli je Země opravdu kulatá? Vypravěč tuto otázku nabízí i čtenáři, na kterou si může sám odpovědět. Jazyk pohádek je spisovný, pestrý. Některé věty se opakují pro vyzdvihnutí důležitosti textu.

Ačkoliv se vyprávění může zdát melancholické, tak právě melancholie je zachráněna vtipnými okolnostmi nebo nějakým poznatkem, který čtenáře pobídne k tomu, aby nesmutnil, protože někdy se věci dějí tak a někdy zase onak, ale vždycky když je hůř, tak víme, že potom bude dobře. Příběhy mají silnou estetickou funkci, ale objevuje se zde i funkce vzdělávací a zábavná. U zábavnosti příběhu musíme podotknout, že je zde jen v určitých okamžicích, tedy decentně. Knížka je vhodná pro recipienty ve věku od devíti let, kterým bude zapotřebí příběh vysvětlit. Protože konce příběhů v sobě někdy skrývají ponaučení, které nemusí být správně pochopeno (např. v příběhu Vynálezce – nečekat na správnou chvíli a udělat všechno co nejdřív, protože každý z nás může být skrytý vynálezce, který už není okolím uznáván). Větší písmo v knize je přizpůsobeno dětem k procvičování čtení.

Už na deskách knihy si nelze nevšimnout velké hlavy šaška křičícího „do světa“. Jedná se o tvorbu divadelního scénografa, architekta, výtvarníka a ilustrátora Františka Liptáka. Vystudoval obor divadelní scénografie, je zakladatelem společnosti Teatro Tatro, vytvořil okolo 90 inscenací, které byly několikrát oceněny. Spolupracoval například i na filmech Zahrada (získal za něj ocenění Český lev), Orbis pictus, Sluneční stát ad. S autorem P. Bischelem má společnou „zálibu“ v inspiraci v obyčejnosti (popř. obyčejných lidech). Typickou „figurkou“ zobrazovanou v jeho malbách je červený človíček, je jakýmsi symbolem jeho tvorby. I v knize Povídání pro děti se tato postavička „vkrádá“ na její stránky. U každého příběhu zvlášť, na začátku, je právě červená postava, která nám naznačuje společně s nadpisem, co bude hlavním tématem následující pohádky. Na první pohled postavička vypadá strašidelně, na pohled druhý vyzařuje jakousi dobrotivost a milost. Obrázky jsou laděny spíše do tmavších barev a pěkně navozují atmosféru pro Bischelovy příběhy.

Můžeme zmínit také grafickou úpravu a obálku knihy, které se ujal Bedřich Vémola. Kniha je prokládána černými stránkami s bílým písmem a červenými (holými) stránkami, za kterými hned začíná pohádka. Tato úprava od sebe sympaticky člení jednotlivé pohádky (společně s ilustracemi).

Knihu Povídání pro děti vydalo nakladatelství Host