Představujeme

Jaroslav Balvín o Portálu české literatury

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
logo

Přestože jsou stránky Portálu české literatury určeny převážně zahraničním čtenářům a odborné veřejnosti, není na škodu ani pro české zájemce o literaturu seznámit se s nimi. Jako vždy necháme hovořit člověka nejpovolanějšího, v tomto případě šéfredaktora Jaroslava Balvína. Na mně je, abych mu položil několik otázek.

 

muzJaké je poslání Portálu české literatury? Jak vznikla myšlenka na jeho založení a bylo těžké ji prosadit?

Web založilo v roce 2004 Ministerstvo kultury se záměrem propagovat to nejvýznamnější z české literatury, a to jak česky, tak v nejdůležitějších světových jazycích. Na jeho tehdejší koncepci se podíleli zejména Bohumil Fišer z ministerstva a jako výkonný šéfredaktor editor a kritik Radim Kopáč. Od roku 2009 je portál z pověření ministerstva spravován Institutem umění, přičemž jej ovšem nadále výhradně financuje MK ČR. Fakticky portál řídí Literární sekce institutu a já jsem od té doby jeho výkonným šéfredaktorem. Původní poslání portálu naplňujeme, přestože se od té doby zásadně změnila struktura webu a jeho grafika, redakce i redakční rada. V úplných začátcích nebylo těžké prosadit financování těchto stránek vzhledem k tomu, že na existenci oficiálního reprezentanta české literatury pro zahraničí mělo ministerstvo svůj zájem. Ten dnes sice přetrvává, ale na fixní příspěvek nemá náš portál žádný nárok.

V čem tkví těžiště práce v redakci PČL? Určitě to není pouze ve vkládání nových knih a událostí na jeho stránky.

Já jako editor české mutace sleduji tuzemské literární dění a ve formě různých příspěvků o něm ve spolupráci s redaktorkami Erikou Zlamalovou a Lenkou Růžičkovou zpracovávám zprávy. Editoři německé a anglické mutace výběrově, podle svého uvážení následně tyto příspěvky adaptují pro zájemce svého jazykového okruhu. Kromě toho se všichni věnujeme péči o aktuálnost „kamenných“ příspěvků, zásadních textů představujících např. současnou českou prózu, autorských medailonů atd. a ve spolupráci s externisty připravujeme vlastní příspěvky, zejména studie a rozhovory. Mapujeme oblasti, o nichž se jinde v souhrnné podobě nedočtete – např. působení zahraničních bohemistů či zahraničních nakladatelství, vydávajících české autory; v této souvislosti bych rád zmínil další náš ojedinělý dlouhodobý projekt, kterým je databáze zahraničních vydání děl českých autorů. Pro autory, nakladatele, redaktory a další zájemce z Čech i ze zahraničí plníme konzultační funkci. Hlavně ve spolupráci s vedoucím Literární sekce Institutu umění Viktorem Debnárem řešíme dlouhodobější strategii, jako např. spolupráci se zahraničními institucemi a vyvíjíme vlastní iniciativy jako momentálně soutěž v překládání Hrabala pro začínající bohemisty.

Proč jste se rozhodl vy osobně propagovat výhradně českou literaturu?

Než jsem se stal šéfredaktorem Portálu české literatury, věnoval jsem se organizaci kulturních akcí, vydávání publikací, publikování vlastních příspěvků o české literatuře, redakci textů víceméně v užším, regionálním kontextu. K vedení portálu mě na základě dobré zkušenosti, kterou se mnou učinil během naší několikaleté spolupráce, vyzval Radim Kopáč a já jsem to přijal. Během zkušební doby, kterou jsem podstoupil při přípravě nových stránek, jsem se osvědčil a spolupráce s vedením Literární sekce Institutu umění vyhovovala i mně, tak jsem u tohoto zaměstnání rád zůstal. Ze začátku mi příliš neseděla pozice, kdy jsem byl z prostředí milovaných severních Čech vyvržen do moře mainstreamové, centrální české literární produkce. Během několika let jsem nicméně dospěl k poznání, že vlastně nic takového jako mainstream nebo centrum neexistuje, že jsou jak stát, tak jeho kulturní a literární tvorba de facto fragmentarizované, decentralizované; jde spíš o to změnit vlastní optiku a následně i povahu svého působení. Jiné kraje a jiná prostředí mě začaly zajímat. Zkušenost s prací v kultuře v regionu mi nakonec myslím pomohla v pochopení povahy české literatury, vzhledem ke světové také vlastně „regionální“. Na druhou stranu jsem rád, že jsem při své práci omezen pouze na literaturu českou, protože v oceánu té světové není těžké úplně se utopit.

Je propagace české literatury v zahraničí dostatečná?

V podstatě ano, a to díky synergii úsilí bohemistů, překladatelů, literárních agentů, zahraničních nakladatelů, akademických pracovníků, díky Českým centrům, ministerstvu i našemu portálu. Pokud se výsledky, které jsou hmatatelné a očividné, zdají malé nebo nevýznamné, je to spíš kvůli přirozeně nízkému zájmu o literaturu malého jazyka a národa v zahraničí, případně také kvůli tomu, co vlastně v současnosti můžeme ven nabídnout. Jedním z citelných nedostatků v oblasti propagace české literatury v zahraničí je nicméně absence literárního domu v České republice, v němž by mohli trávit rezidenční pobyty zahraniční bohemisté a překladatelé pracující na konkrétních dílech. Takovéto instituce jsou v zahraničí běžné, jejich význam si uvědomují především malé národy (např. v Pobaltí), které vědí, že musejí o své jazyky a literatury ve velké mezinárodní konkurenci důsledně pečovat.

Ve kterých zemích je česká literatura přijímána nejlépe?

Zcela pochopitelně u nejbližších sousedů. Díky společné komunistické a postkomunistické zkušenosti zejména směrem na východ, v Maďarsku, Bulharsku, na Ukrajině a především v Polsku, kde je zájem skutečně enormní, a příliš neodpovídá tomu, jak se naopak my zajímáme o polskou literaturu. Českou literaturu nicméně nejvíce živí, a to leckdy doslova, zájem z německojazyčných zemí. Zejména Němci a Rakušané mají vůči nám historicky daný pocit závazku a zároveň jim česká literatura přijde skutečně zajímavá.

pocitacKolik lidí zajišťuje provoz portálu a jaké postavení má redakční rada?

Kromě už jmenovaných plus externistů, jako jsou v současnosti hlavně publicistky Zuzana Kůrová nebo Alena Blažejovská, je třeba jmenovat editorku německé mutace Šárku Krtkovou. Všichni přitom pracujeme na dohodu o provedení práce, případně své služby zřizovateli fakturujeme a živíme se ještě jinou prací. Redakční radu svoláváme jednou až dvakrát do roka, nejaktivnějšími členy jsou ředitelka knižního veletrhu Svět knihy Dana Kalinová, pedagog Ivo Harák, literární kritik Vladimír Karfík, literární agentka Dana Blatná, profesor Pavel Janoušek, Helena Kovaříková a Taťána Langášková z Českých center, Jaroslav Císař z Biblia, Bohumil Fišer a Radim Kopáč z Ministerstva kultury a šéf českého PEN klubu Jiří Dědeček. Radě vždy předkládáme obsáhlou zprávu o naší činnosti za dobu, kdy jsme se neviděli, a potom společně hledáme, jak bychom zkvalitnili provoz našeho portálu a zvýšili jeho společenskou a oborovou prospěšnost. Poté iniciujeme diskusi o potřebách, které vyplývají třeba i z toho, čemu se každý člen rady věnuje ve své práci, čili hledáme, kde se vzájemně můžeme podpořit a pokračovat tak společně na propagaci české literatury napříč institucemi.

Jak spolupracujete se zahraničními subjekty? Se kterými?

Oslovují nás zejména překladatelé a nakladatelé, o jejichž práci pro českou literaturu soustavně píšeme, ať už formou článků, rozhovorů nebo anotací nových knih v zahraničních překladech. Spolupracujeme s organizátory zahraničních literárních festivalů, zmínil bych rakouské Evropské literární dny, a veletrhů, zvláště lipského, pražského a budapešťského, a také s redakcemi mezinárodně zaměřených internetových stránek, např. Lyrikline. Kromě toho se na nás obracejí individuální zájemci o českou literaturu, když potřebují s něčím poradit nebo chtějí něco tlumočit českému publiku, a také čeští spisovatelé, kteří se nadále věnují literatuře v zahraničí, ať už píší česky, nebo v jazyce jejich zvoleného nového domova.

Jaké literatuře dáváte přednost vy?

Potom, co jsem převzal vedení Portálu české literatury, jsem se pro nedostatek dalšího času musel přestat věnovat literární kritice, a tím pádem i soustavnému sledování české literární produkce. Mým současným úkolem není číst právě vycházející nebo kritickým uznáním ověnčené knihy, portál pracuje spíš jako meta-periodikum: to, o čem informujeme, má shrnovat konsenzus kritické, akademické a čtenářské obce. Důležitější tedy je, abych sledoval to, co se o knihách píše, spíše než samotné knihy četl. Čtu rád a hodně od dětství, považuji nicméně za své svaté právo, abych si sám mohl vybrat knihy, kterým věnuji čas, jehož mám pro narůstající práci související s portálem stále méně. V posledních letech mám čtenářské preference spíš než zájmem o nejkvalitnější nebo nejsoučasnější produkci podmíněny tím, o čem sám píšu; takže když jsem pracoval na beletrizovaném turistickém průvodci Máchovým krajem, četl jsem bedekry, Máchu a máchovské studie, při psaní své druhé knihy Lásko, teď! jsem zase načítal pornografickou literaturu napříč staletími. Nečtu zdaleka jen beletrii, ale také populárně-naučnou literaturu a odborné knihy, přičemž vůbec ne jenom české, informace získávám samozřejmě také z internetu.

Na stránkách magazínu VašeLiteratura.cz jsme vás už recenzemi vašich knih několikrát jako autora představili. Je těžké psát a zároveň se věnovat práci, která vás živí?

Když se rozhlédnete po tom, kdo dnes vede literární časopisy nebo je v jeho redakcích, jsou to vesměs všechno zároveň lidi, kteří sami píší. Není to tedy nic neobvyklého a nikdy ani nebylo. Já od začátku tyto dvě věci důsledně odděluji, takže na Portálu české literatury nenajdete o mé literární činnosti takřka nic a práci šéfredaktora internetového portálu při veřejném vystupování kladu na první místo.

Děkuji za rozhovor a přeji vám hodně úspěchů ve vaší práci v redakci Portálu české literatury i to, abyste si našel dostatek času na vlastní tvorbu. Mohu potvrdit, že na Portálu české literatury nenajdete o knihách Jaroslava Balvína žádnou zmínku, ale v magazínu VašeLiteratura.cz jsme recenze jeho knih Lásko, teď! a Host a ryba zveřejnili.

 

Doporučujeme

Aktuality

  • Cena Česká kniha pošesté

    Cena Česká kniha je opět tady, tentokrát již 6. ročník. Každoročně vás informujeme o knihách, nominovaných na vítězství, postupně tak, jak se zužuje jejich výběr. V šestém ročníku došlo k jedné zásadní změně, o níž se dočtete v následujícím textu, převzatém z tiskové zprávy organizátora.

    Číst dál...  
  • Březnová Pevnost láká na Logana i Roberta Fabiana

    Venku se konečně začíná oteplovat, takže březnovou Pevnost si můžete vzít třeba na blízkou lavičku. Z obálky na vás vykoukne vousatej Logan alias Wolverine, který právě vstupuje do kin. Vzhledem k velikosti a zajímavosti tohoto projektu se není čemu divit, že se jedná o téma měsíce. Ale jestliže nejste jeho příznivcem, nemusíte se vůbec bát. Na následujících stranách se dočkáte mnoha jiných článků i recenzí.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Závěrka

    Ode dneška soutěžíme o knihu Závěrka z nakladatelství Argo. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení