Představujeme

Seznamte se s časopisem iLiteratura a jeho šéfredaktorkou Jovankou Šotolovou

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
zena

Internetový magazín iLiteratura je mezi čtenáři, kteří se chtějí o knihách dozvědět více, zcela nepochybně známý. Recenze jeho redaktorů se objevují na přebalech knih i na stránkách vydavatelů a prodejců. Přesto si však myslím, že neuškodí, když se s ním seznámíme trochu lépe. Na otázky mi odpovídá zakladatelka a šéfredaktorka iLiteratury Jovanka Šotolová.

 

Paní Šotolová, první otázka se sice poněkud opakuje, ale představení by bez ní nemělo smysl. Takže - jak a proč iLiteratura vznikla?

iLiteratura.cz vznikla na začátku století jako snad první větší literární projekt u nás, který od začátku nechtěl být jen místem setkávání nadšených čtenářů a prostorem pro uveřejňování literárních pokusů slávychtivých literátů-debutantů. Byl trochu i reakcí na marnost a pomíjivost tištěných periodik – ale v jiném smyslu, než tu marnost a pomíjivost vnímáme dnes. Tehdy se ještě moc nepřemýšlelo o tom, že internet jako medium periodika vytlačí, protože je to levnější a rychlejší způsob, jak přinášet informace. Mně spíš vadilo to, že texty, které se v tištěných časopisech publikují, strašně rychle zapadnou. Za totality jsme byli zvyklí mít jakžtakž přehled o všem, co se v kultuře dělo, a v 90. letech najednou vycházelo tolik věcí a probíhalo tolik událostí, že přestalo být možné o všem vědět. Napadlo mě tehdy, že internet nabízí pro knihy a jejich autory jiné možnosti: pokud už o nich někdo píše, přemýšlí, polemizuje, s pomocí virtuálního media lze všechny ty ohlasy lépe archivovat, ale i zpřístupnit. Na takřka bezmezném prostoru webových stránek můžeme příspěvky různě třídit, připomínat, propojovat navzájem...

Jak byste časopis iLiteratura charakterizovala? Jaké jsou jeho nejdůležitější rysy?

iLiteratura.cz si zakládá na tom, že je to literární časopis rovnocenný těm tištěným, a ještě má nějaká plus: je to levný, ekologický, rychlý způsob, jak zprostředkovat informace o knihách a jejich zázemí či zákulisí. Tedy o literárních dílech, o spisovatelích, básnících, překladatelích, o nakladatelském provozu, o knižním trhu, o literárních cenách atd. Informace přináší v různé formě, nejčastější jsou recenze, ale publikujeme i rozhovory, obsáhlejší články – studie, kritické ohlasy na překladová díla, a na druhé straně i aktuální zprávy o laureátech různých soutěží, udělených literárních cenách...
Důležité je, že podobě článků věnujeme velkou pozornost – i v tom máme blíž k tištěným mediím. Zcela se distancujeme od často povrchních internetových projektů, kterých poslední dobou i s knižní tematikou existuje dost, u nichž je ale často zcela zřejmé, že jsou to jen takové šablony, do nichž někdo nalil snadno dostupná data (anotace a obálky knížek), aby mohl vydělávat na inzerci.

Jakým způsobem udržujete požadovanou úroveň textů časopisu?

S velkým vypětím, které bohužel není odpovídajícím způsobem finančně ohodnocené. Všechny texty procházejí dvojí redakcí. Úzký okruh redakce tvoří pár lidí, kteří odvádějí zcela profesionální práci, živit se ale musí jinak. To, že je projekt tak levný, je vlastně z nouze ctnost: prakticky všechny finance, které seženeme (web je zatím stále v plném rozsahu dostupný zdarma, provoz hradíme z grantů), použijeme na vyplacení honorářů přispěvatelům za jejich články.

Jak hodně ovlivňujete vy nebo editoři jednotlivých sekcí obsah časopisu? Necháváte výběr recenzovaných titulů na redaktorech, nebo jim do toho „mluvíte“?

Obsah se utváří více způsoby: zásadní věci hlídají editoři, zároveň máme širší okruh redaktorů, kteří nejsou s časopisem v denním styku, ale „dozorují“ určitou jazykovou oblast, a určitý podíl obsahu vzniká i z aktivity různých přispěvatelů, kteří se sami ozvou s návrhem určitého článku.

Neuvažujete o tištěné verzi časopisu? Je vydávání papírové verze o tolik náročnější, nebo je to spíše problém distribuce?

Ne. Dlouho jsme uvažovali o tom, že bychom publikovali jakési papírové svodky, tedy přehledy nejdůležitějších nebo nejčtenějších textů, určené zejména pro ty, kdo si nezvykli na internetu hledat informace, a už vůbec tam nechodí pravidelně načítat noviny nebo nějaký časopis. V tomto duchu vznikl i náš paralelní projekt ročenek Literatura 2002 atd. až Literatura 06/07: byly to takové sborníky souhrnných zpráv o literárním dění v zahraničí, v jednotlivých jazykových oblastech. Ročenky jsme vydávali ve spolupráci s nakladatelstvím Gutenberg, ale nakonec jsme to vzdali právě proto, že to bylo finančně ještě náročnější než sama iLiteratura: papír a tisk, a potom i distribuce přinesly výraznou část nákladů navíc.

Setkáváte se s odezvou autorů a nakladatelství na recenze a kritiky? Jak je to v případě zahraničních autorů?

Minimálně. Nakladatelé většinou chtějí, abychom jim dali zprávu, že publikujeme text o určité knize, když jsme od nich dostali recenzní výtisk. Ale není zvykem, že by se někdo ozýval na to, jak danou knihu hodnotíme. Jiná situace je třeba u kritiky překladu, tam se někdy snažíme s překladatelem komunikovat ještě před zveřejněním textu – nabízíme možnost reagovat. Velmi často se rozvine diskuse pod článkem, kde se zapojují hlavně čtenáři. Diskusní prostor nijak neomezujeme, necenzurujeme, mažeme jen vulgární reakce nebo příspěvky, které nemají žádnou souvislost s obsahem webu (např. nevyžádanou reklamu). Pokud se někdo opře do autora článku nebo do redakce, snažíme se reagovat objektivně, slušně a většinou i pokorně (pokud třeba zvídavý čtenář objeví chybu).

Je vůbec možné vytvořit určitý ucelený pohled na současnou literaturu, přihlédneme-li k množství knih, které jsou ročně vydávány?

Není. Ačkoli je náš záběr, myslím, značně široký, pořád je to selekce. Nemůžeme a nechceme psát úplně o všem.

I když se - vy osobně - na iLiteratuře věnujete románským jazykům, zeptám se, jaký je podle vás současný stav české literatury?

Překvapil mě současný boom básnické tvorby mladých autorů – to že píší, překvapivé až tak není, v každé zemi mají jistě poetické duše –, ale že se jim dostává značné pozornosti odborné veřejnosti, že se ty jejich knížky očividně prodávají a čtou, to je zajímavé. A stejně i docela slyšitelný hlas nových autorů – a autorek – je dobrá zpráva pro českou literaturu. I když to zdaleka všechno není až tak zajímavé na čtení a až tak dobře napsané, až tak důležité jako svého druhu zpráva o světě, pořád je hezké, že knížky vycházejí, něco se kolem nich děje. Ta hlavní zpráva se mi zdá být v tom, že elán a nadšení je na obou stranách: tvůrců i příjemců. Ale možná je to vlastně jen zásluhou pár osvícených nakladatelů, abecedně: Fra, Host, Torst, možná ještě Euromedia-Odeon. Že mají odvahu hledat, vydávat časem neprověřené, doposud komerčně neosvědčené autory. To mi u nás (ve srovnání s Francií) dlouho chybělo, ale zdá se, že přišly lepší časy. A dokonce v době, kdy nakladatelé bědují, že takhle špatně v branži ještě nebylo.

Věnujete se i překladatelské práci, z francouzštiny jste přeložila už celou řadu knih. Jak si francouzské knihy vedou u českých čtenářů?

Celou řadu jsem nepřeložila, jen pár, bohužel. Ty knížky si na našem trhu vedou spíš mizerně: současné francouzské autory naši čtenáři moc neznají a moc nevyhledávají. Řekla bych, že česká próza se prodává líp. Ale na to se musíte zeptat jinde.
Potřeba rozšířit povědomí našich čtenářů o francouzské literatuře byla vlastně i jedním z impulzů pro založení iLiteratury (a jejího předka, webu Livres.cz). Ale pořád je to asi ještě málo, žádný významný posun myslím nenastal...

Máte mezi knihami, které jste překládala, nějakou zvlášť oblíbenou, nebo takovou, kterou byste čtenářům chtěla doporučit?

Prakticky všechny, já si hodně vybírám, překládám nejvíc tak dvě knížky za rok, spíš jednu, někdy ani to ne. Mám tolik aktivit, že víc nestíhám, a překládání nechci dělat jako řemeslo a rutinu, i když ani vyložená zábava to není. Ale práce se slovy mi přináší uspokojení a zklidňuje mě...

Jakou literaturu, kromě té francouzské, máte ráda?

Literatura se nedá dělit podle jazyka. Francouzské se věnuji profesně – překládám ji a poslední dobou také učím na FF, takže ji relativně znám. O žádné jiné to říct nemůžu. Ale jestli se mi nějaké literární texty líbí, jejich četba mi něco nabízí, pak ten výběr jde spíš přes autory. A je to jako s lidmi vždycky: s někým si prostě rozumíte líp, a někoho nemusíte. Něčí slova hltám, u jiného bez problému v půlce věty odejdu. Z francouzské produkce je pro mě vodítkem výběr nakladatelství Minuit: ještě se mi nestalo, že bych odložila nějakou knihu, která u nich vyšla. K většině jejich autorů se s potěšením vracím. Bohužel je to přesně ten typ textů, kterých se u nás nakladatelé bojí, protože je považují za příliš náročné, „intelektuálské“, sebestředné, experimentátorské. Mně se na nich líbí to, že nejsou tuctové, že umí překvapit i jinými vlastnostmi, než jen dobře utajeným vrahem.

Kterou knihu z poslední doby by si čtenáři neměli nechat ujít?

Těžko říct, čtenářské chutě nelze moc předjímat a sjednocovat. iLiteratura.cz vždy jednou za čas nabízí souhrn tipů na zajímavé knížky: Čtení na léto, Nejlepší kniha roku atp. Snad mohou být šikovným vodítkem pro orientaci v aktuální nabídce knihkupectví.

Vy jste, mimo jiné, autorkou projektu Knihotoč. Jak se mu daří v současné době?

Ten bohužel už dlouho skomírá. Už pár let máme navrženou novou koncepci, máme nový grafický layout, ale náš programátor, který pro nás dělá za přátelskou, a ne běžnou komerční cenu, si nás nechává „na potom“, až bude mít chuť. A bohužel jsme konstatovali, že ho ta chuť nějak úplně přešla. Teď právě sháníme někoho nového, aby nejen Knihotoč, ale ještě další kdysi plánované rozšíření iLiteratury dotáhl do konce. 

Paní Šotolová, děkuji za odpovědi a přeji vám i vašim projektům hodně úspěchů.

logo

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení