Recenze: Odborná literatura

Recenze: Frances A. Yates – Umění paměti

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

Umění paměti, publikace zabývající se opomíjeným fenoménem z oblasti dějin myšlení a vztahem k moderní vědecké metodě, zkoumá metody rozvíjení paměti a jejího uplatnění od antiky přes středověk, renesanci až po 17. století, dobu Bacona, Descarta a Leibnitze. Podrobně rozebírá hermetismem ovlivněné umění paměti Giordana Bruna a vliv jeho magického myšlení na rozvoj myšlení vědeckého.

 

Umění pamětiV dnešní době, kdy na všechno máme papírové či elektronické diáře, řešíme spíš než umění paměti umění organizace práce. Vycvičená paměť je dnes představovaná jako kuriozita hodná obdivu, ale nic víc. V dřívějších dobách však byla podstatná pro lidi různého ražení, od řečníků přes kazatele až po mágy, kteří pomocí obrazů světa v paměti mohli ovládnout svět reálný. Nakonec se umění paměti transformovalo do předchůdce dnešních vědeckých metod.

Britská historička Frances A. Yatesová (1899-1981) přišla ve své době se souborem prací, které přinášejí revoluční pohled na dějiny lidského myšlení. Ve svých dílech se zabývá především dílem Giordana Bruna (Giordano Bruno a hermetická tradice, Umění paměti). Zatímco tradiční myšlení klade vědecké a magické myšlení do protikladu, ve svých knihách autorka naopak přichází s myšlenkou, že renesanční magie a magicky chápané umění paměti naopak mohly stát na počátku vývoje vědeckého myšlení.

Klasické umění paměti má své počátky v antickém Římě. Jedná se o systém paměťových míst a obrazů, který slouží pro zapamatování dlouhých textů. Řečník pracuje s představivostí. Ve své paměti si nejprve vytvoří místa – ať už reálná, nebo fiktivní; například dům, ve kterém bydlíme, divadlo, atd. Poté do těchto míst umisťuje obrazy v určitém pořadí, aby si na jejich základě dokázal vybavit věci či slova, která potřebuje. Při proslovu prochází paměťovými místy v ustáleném pořadí a vybírá paměťové obrazy.

Ve středověku se umění paměti posunulo z oblasti řečnictví do oblasti etické, když se paměťovými místy staly peklo a ráj – vzpomeňte na strukturu Dantova pekla – a paměťovými obrazy ctnosti a neřesti. Dochází k rozvoji imaginace, u některých autorů zabývajících se pamětí se objevují i obrázkové abecedy, kdy jednotlivá písmena jsou nahrazena obrazy předmětů, které jsou daným písmenům podobné.

Asi největší transformaci prodělalo umění paměti v době renesance, kdy existovalo vedle sebe několik systémů a jeden byl z dnešního pohledu zvláštnější než druhý. Jedná se o dobu, kdy na jedné straně se prosazovalo nově objevené hermetické učení, na druhou stranu i racionalistický přístup. Humanisté s racionalistickým přístupem byli pro hermetiky pouze přízemními pedanty (takto označoval profesory na Oxfordu Giordano Bruno). Hermetici přetransformovali umění paměti na prostředek magie, zatímco pro „pedanty“ ztrácelo smysl, obzvláště v hermetizované podobě.

První hermetizované umění paměti představil Giulio Camillo ve svém paměťovém divadle (jednalo se o skutečnou budovu, byť zmenšený model), jehož struktura byla inspirována vitruviovským antickým amfiteátrem. Jeho sedm stupňů a sedm uliček, které rozdělovaly hlediště, představovalo různé úrovně světa a propojovalo tak pozemský svět s nadnebeským světem. Prostřednictvím symboliky člověk ve své mysli mohl obsáhnout vše a objevit svou božskou podstatu, kterou hermetismus člověku přisuzoval.

Další typ představuje systém Ramóna Lulla, který zavádí do umění paměti pohyb. Základem Lullova systému jsou božské atributy (velikost, dobrota atd.), ty jsou označené písmeny a umístěné do systému otočných kol. Tyto atributy lze nalézt v různých stupních existence, od instrumentů přes rostlinstvo, zvířectvo, člověka, anděly až po samotného Boha. Hledáním božských atributů od nejnižší úrovně po nejvyšší můžeme vstoupit do Příbytku moudrosti. Použitím různých otočných kol člověk při hledání pravdy využíval kombinatoriku.

Třetí systém paměti, dílo Pierra de la Ramée, na rozdíl od předcházejících systémů zcela odstraňuje imaginaci a zjednodušuje metody učení. Klade důraz na řád a uspořádání věcí. Stejně jako v lullismu jde o zapamatování logických procesů mysli a uspořádání od obecného ke speciálnímu. Místo obrazotvornosti klade důraz na systém. 

Nejvýraznější osobou renesance v tomto oboru byl však mág Giordano Bruno, vášnivý hlasatel nového „egyptského“ náboženství (hermetismu) a vášnivý kritik humanistických „pedantů“. Převedl umění paměti na magický prostředek pro zachycení, a tedy i ovládnutí vesmírných sil k tomu, aby člověk dosáhl jednoty s Jedním.

V jeho umění paměti nacházíme prvky hermetismu, lullismu, Agrippovy magie, ale i kabaly. Svět je v jeho díle rozvržen na nadnebeský (se sídlem andělů apod.), hvězdný a sublunární svět živlů. Jako paměťové obrazy slouží obrazy hvězd.  Tyto obrazy jsou stíny idejí nacházejících se v nadnebeské sféře. Pokud si mág tyto obrazy vtiskne do paměti, naváže tak prostřednictvím těchto stínů bezprostřední spojení s idejemi či božskými silami. Po jejich zachycení pak s těmito silami může manipulovat. 

Autorka v tomto přístupu vidí počátek mechanistického přístupu ke světu, a to dle mého názoru oprávněně. Vždyť co dnes dělají vědci? Snaží se pochopit, uchopit nějak přírodní a fyzikální zákony, aby je člověk nakonec mohl využít v praxi. Jen používají jiné metody a jinou terminologii.

Po rozboru Brunova díla následují kapitoly věnované známému hermetikovi Robertu Fluddovi. Jeho systém paměti je opět provázaný s hermetismem. Fludd však tvrdí, že jako paměťová místa není vhodné používat fiktivní místa, proto využívá reálná. Jeho systém byl založený na divadle jakožto paměťovém místě, využíval však pouze reálná divadla, především Shakespearův Globe (Svět, symbolické pojmenování). Díky tomuto hermetikovi dokážeme alespoň zčásti tuto slavnou budovu rekonstruovat. 

Kniha je zakončená kapitolou vysvětlující přechod od magického užití umění paměti k rozvinutí vědecké metody. Francis Bacon přichází s novými užitími starých postupů. Tvrdí, že je potřeba si pamatovat věci ... v nějakém pořadí tak, aby zůstaly v mysli pro další zkoumání. (Str. 416) Descartes redukuje obrazy věcí na jejich příčiny a formuje závislost obrazů jednoho na druhém. Oba, stejně jako lullismus, kterým pohrdají, slibují poskytnutí nějaké univerzální metody pro zkoumání světa.

V Komenského Orbis pictus je znát vliv hermetického solariánského systému, ale zde se tento systém mění v racionální slabikář. Vedle nadpozemských jevů jsou zde tematicky vyobrazena zvířata, kameny, obrazy člověka a jeho činností. Z magického umění paměti se zde stává originální pedagogická metoda.

I nadále trvá hledání obecné metody, které vrcholí Leibnitzovým univerzálním kalkulem. Všechny základní pojmy měly být sepsány do seznamů, každému pojmu měl být přiřazen nějaký znak, tyto znaky se měly stát univerzálním písmem a jazykem a měly být použity v logických operacích. Tento kalkul sice nebyl dokončen, ale při práci na něm Leibnitz mj. vynalezl infinitezimální počet. Jeho dílo však pomohlo rozvinout matematickou vědu – s novými symboly přišly i možnosti nových početních operací.

Umění paměti je dílo, které umožňuje nejento pochopit, k čemu všemu lidé tuto dovednost využívali (od řečnictví přes pamatování si ctností a neřestí po využití v magii), ale i jakým způsobem vedlo k rozvoji vědecké metody. 

Okrajově se kniha dotýká i rosenkruciánství a svobodného zednářství, autorka dává vznik těchto spolků do souvislosti právě s působením G. Bruna a jeho hermetické filosofie včetně umění paměti. 

Je to první větší dílo zabývající se tuto problematikou, sama autorka tedy předpokládá, že je třeba v této oblasti dalšího zkoumání.

Co mi v knize chybělo, byl nákres Camillova divadla. Autorka se odvolává na přílohu, ale nákres v knize není. Obrazové přílohy jsou neoznačené, čtenář si odkazovanou přílohu musí odpočítat. To je ovšem problém redakce (jestli originálu nebo českého textu, nedovedu posoudit), nikoliv autorky. Samotná publikace je čtivá a přehledná, ovšem pro ještě lepší porozumění doporučuji přečíst autorčino dřívější dílo, Giordano Bruno a hermetická tradice (Vyšehrad 2009), kde se podrobněji seznámíte s hermetickou filosofií a osobností tohoto mága.

Umění paměti
Autor Frances A. Yates
Nakladatelství Malvern
Místo vydání Praha
Rok vydání 2015
Vydání 1.
Počet stran 470
ISBN/EAN 978-80-7530-022-5
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Aktuality

  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  
  • Zvláštní literární večer Michela Fabera

    Nakladatelství KNIHA ZLIN ve spolupráci s literární agenturou ULITA připravilo u příležitosti návštěvy Michela Fabera v Praze literární večer spojený se křtem jeho nejnovějšího díla –  Knihy zvláštních nových věcí. Předpokládám, že autora není potřeba příliš představovat, asi stačí zmínit, že mu v roce 2014 vyšel v České republice monumentální román Kvítek karmínový a bílý, zachycující viktoriánskou Anglii v příběhu chytré londýnské prostitutky Sugar. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky

    Ode dneška soutěžíme o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky z nakladatelství CPress. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení