Čechové krásní, Čechové vznešení!

Recenze

Vytvořeno 16. 5. 2015 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Kniha, která ukáže na náš národ a prostě řekne, popíše, upozorní, co jsme zač. Zevšeobecní naši povahu a dá jí definici. Kniha, která vědecky ukáže na všechno, co se točí kolem tak krásného jazyka, kolem tak zlověstně vypadajícího lva na státním znaku. Takovou knihu bych chtěl číst. Ale bohužel prozatím nečetl. Kniha Češi od Františka Koukolíka by se bez problémů mohla jmenovat Parolodě, k tématu češství by se vyjadřovala obdobně, jako když se jmenuje, jak se jmenuje.

Je fascinující myslet na národ, na lidi v něm jako na své, zní to možná směšně, ale co, jako na své bratry, se společným jazykem, státem, osudem. Pokud by byla Česká republika napadena, vzedme se v deseti milionech lidí obdobná emoce (ti hajzlové, už zase!!!). Praha je naše. Vltava je naše. Dvořák se Smetanou jsou naši. Cimrman je náš. To blbé měkké i ve slově vidět je naše. Máme toho spoustu, co nás definuje. Nás. Nás Čechy.

Víte, že jsme prakticky jediný národ, který v hymně neopěvuje válku, chuť to těm okolo nandat za pomoci pěstí nebo se nad ostatní národy nepovyšuje? Naše hymna je mírumilovná, klidná, snad až melancholická. Je to hezké.

František Koukolík ke společnému všem Čechům přistupoval velkými oklikami. A většinou skončil u obecného popisu psychologických znaků lidí, nikoliv konkrétně Čechů. Rozdíly mezi mužem a ženou, definice lidského chování, altruismus, kooperace, vývoj mozku… Zacházel do konkrétní problematiky stresu, nemocí, závislostí… Ale k tématům přistupoval většinou z obecného hlediska, které je platné jak pro Čechy, tak i pro Němce či Francouze. Takže název knihy je trochu zavádějící. Toužíte-li po zajímavě napsané a pojaté učebnici psychologie, je kniha Češi právě pro vás. Odměnou jsou pak občasné odbočky vztahující se k České republice.

Jestliže národ (a jeho stát) nedohlíží na to, aby míra altruismu a kooperace ve všech sociálních vrstvách převyšovala míru podrazáctví a podíl parazitů, jestliže to neučí své děti od mateřské školky, jestliže nedbá na rovnovážný a dynamický vztah mezi skupinou a jedincem (práva jedince nemohou převyšovat práva skupiny, skupina musí zajistit ochranu práv jedince), pak tento národ ohrožuje svou existenci. [1]

U Františka Koukolíka lze v náznacích vidět lásku k vlastnímu národu. Obdiv k jeho dějinám i lidem, kteří v minulosti trpěli, abychom my, potomci, mohli existovat, mít svůj jazyk, své dějiny, svou hrdost. Obdivuje národ, i přes 600 let trvající nadvládu cizích mocností, které zapříčinily masové emigrace nebo cílené hubení Čechů. Jejich ponižování, umenšování jejich vlivu, schopností, možností pro přirozený vývoj. Jako v Cimrmanově hře Dobytí severního pólu. Radši se k dobytí výprava nepřihlásí, než aby prvenství bylo připsáno Rakousko-Uhersku. Neustále pod někým a nikdy sami. Rakousko-Uhersko, Němci, Rusové, EU. Vždy na kolenou a vzhlížet. Přesto žijeme. Politické emigrace minulosti nyní následují emigrace ekonomické. Odliv mozků, dalo by se říci, v plném proudu celou historií.

Koukolík se pozastavoval i nad vývojem národa, který je od revoluce v rukou, dalo by se říci, zlodějů a svým způsobem nesmírně nerozumných lidí. Porevoluční dobu nazval v knize neonormalizací. Hněval se nad neuváženou politikou zemědělství, která z republiky udělala rukojmí importu a vzdala se tak vlastní soběstačnosti, na úkor lidí, samozřejmě. Rozprodej vodních zásob republiky nebo jeho dlouhodobý a pro republiku dokonale nevýhodný pronájem. Autor reflektuje v knize současný mediální obraz republiky. Často v knize odkazuje na tištěné i internetové názorové a zpravodajské deníky.

Přesto je kniha jistým způsobem zklamáním. Češství v ní bylo propíráno minimálně. Obecná psychologie až přespříliš. Koukolík nedefinoval, jaké to je být Čechem, ale jaké to je být člověkem. Téma nosné a přitažlivé, ale název knihy sliboval něco jiného. Stejně tak anotace.

KOUKOLÍK, František. Češi. Vyd. 1. Praha. Galén, 2015, 420 s. ISBN 978-80-7492-129-2
[1]: tamtéž, str. 91