Recenze: Odborná literatura

Nikdy se nevzdám!

1 1 1 1 1 (1 hlas)
detail

Tato slova by mohla bez nejmenšího uzardění vyřknout jedna z nejvýznamnějších českých spisovatelek a my bychom museli uznat, že jsou pravdivá. Ať jí život naložil jakkoli těžkou káru, ať přidal jakoukoli zkoušku, ať ji tisíckrát srazil na kolena, vždy vstala a šla dál. Asi jako každý propadala trudnomyslnosti, přemýšlela nad tím, jaký smysl má její život, pochybovala o kvalitě své práce, ale nikdy se nevzdala.

Připomíná Vám to někoho? Asi Vás překvapím, ale nejedná se o Boženu Němcovou, byť by se i na ni tento popis hodil. Tato žena se narodila o generaci později a byla velkou obdivovatelkou její práce. Teréza Nováková stojí jakoby v jejím stínu dodnes, ale neprávem. V dějinách českého ženského hnutí a literatury má nezastupitelné místo, přestože její obraz ve školních osnovách bývá jaksi plochý.

knihaNakladatelství Academia se proto ujalo jejího odkazu a Blanka Svobodová připravila kritickou edici její rodinné korespondence. Čtyřhlas Terézy Novákové (Teréza Nováková ve světle rodinné korespondence) nás uvádí do jejího soukromí. Provází nás jejím životem od prvních milostných dopisů s budoucím manželem Josefem, přes dlouhé čekání na jeho definitivu i nechtěné umístění v Litomyšli, která se jí nakonec stala domovem i inspirací. Manžela si musela vyvzdorovat a jejich vztah byl naplněn nejen láskou, nýbrž i vzájemným pochopením a mimořádnou tolerancí z jeho strany, kdy, což bylo v té době vzácné, podporoval svou ženu v její literární tvorbě a byl jí oporou za každé situace.

Život jim však přichystal více než jednu zkoušku. První dítě se jim narodilo mrtvé, dcera Marie zemřela ve čtrnácti, syn Theodor se ve dvaceti dvou letech utopil, Vladimír spáchal sebevraždu, opečovávaná Ludmila zemřela v devatenácti. Jaroslav padl během první světové války, ale to již, díky Bohu, Teréza nevěděla. Jen Arnošt se dožil dospělosti a oženil. Ale my jej spíš budeme znát jako Arne Nováka, literárního historika a kritika. Pro matku to musel být strašný osud pohřbívat postupně jedno dítě za druhým. Dokonce i manžela přežila. Z jejích dopisů je zřejmá bolest a pocit nenaplněnosti. Jako by jí rvali duši. Obzvlášť Theodorovu smrt nesla těžce a až do své smrti si o něm s Arnem psala a vzpomínala.

Z rodinné korespondence vysvítá pro nás informace zcela nejdůležitější – spojovala je vzájemná láska. Neutuchající, již ani smrt nevykořenila. Jen je patrné, že s přibývajícími léty a rostoucí samotou, především po manželově smrti, si Teréza chtěla uzurpovat Arnovu lásku celou pro sebe a s jeho vyvolenou se nikdy nesmířila. Svíravé a vyčítavé dopisy jsou v období Arnovy největší zamilovanosti na běžném denním pořádku. A to i přes to, že se v té době Arnošt staral o Jaroslava, aby pilně studoval.

„Chápu to, klouček někdy mnoho zlobí, je těkavý, lehkomyslný -, ale vzpomenula-li jsem, žes synem muže, jenž byl takořka obětí své nehodné rodiny, sobecké, neurvalé, a to od útlého mládí-, přece mne Tvá netrpělivost někdy bolela. Ó, jak je dobře, že umím pracovat, že se tatoušek o skromnou existenci mou přece postaral -, kdybys musil nás vydržovat, jak on učinil – Teď Ti nejsem ničím, pak bys mne nenáviděl --- Stěhováním do Litomyšle byla by vyřízena i další otázka, co se mnou a s Jarou, až se oženíš. Projektovali jsme, že budeme žíti společně; ale při smýšlení Tvé nevěsty, a teď i Tvém, stalo se to iluzorním.“
(Blanka Svobodová (ed.), Čtyřhlas Terézy Novákové, Praha 2013, s. 190.)

V knize je vybráno na 276 dopisů, na přiloženém CD jsou dopisy ještě rozšířeny, zde jich je 395, kdy jsou opatřeny poznámkami a vysvětlujícími komentáři. Je snad trochu škoda, že v knižní podobě není nijak nastíněn osud rodiny Novákovy, aby si čtenář udělal zběžné povědomí, aby následně v dopisech netápal. Přestože je výběr i podle editorky ilustrativní, plně vystihuje smysl knihy – přiblížit rodinný osud spisovatelky, na níž bývá neprávem zapomínáno, kdy z její tvorby se připomíná jen zlomek. Je-li čtenář jen trochu zvídavý, začne se pídit po dalších jejích pracích, o nichž s Arnem, který dělal korektury, ve svých listech debatuje.

Knihu Blanky Svobodové Čtyřhlas Terézy Novákové doporučuji každému, kdo chce nahlédnout pod pokličku uznávané autorce, která i navzdory osudu tvořila dějiny.

Čtyřhlas Terézy Novákové vydalo v roce 2013 nakladatelství Academia

Aktuality

  • Víkend 3. - 5. března 2017 bude opět ve znamení knih!

    Ostravský knižní veletrh bývá každoročně první z akcí, které pravidelně sledujeme a o kterých čtenáře stránek www.vaseliteratura.cz informujeme. Jeho začátek v prvních březnových dnech evokuje představu jara, a i když čtení není závislé na ročním období, je jaro znamení obrody a nového začátku, který je dobré podpořit setkáním s literaturou a s lidmi okolo ní.

    Číst dál...  
  • Únorová Pevnost láká na zombíky

    Opět tu máme nový rok a s ním i první letošní Pevnost. Únorový výtisk tohoto časopisu láká svou obálkou na film Resident Evil, který v těchto dnech vstupuje do kin. Hlavní článek se věnuje právě této zombíkářské klasice a nezapomíná ani na několik knih S. D. Perryové. Rozhodně si zaslouží pozornost, protože patří k těm lepším kouskům ze světa herních příběhů.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Práce se dřevem

    Ode dneška soutěžíme o tři výtisky knihy Práce se dřevem z nakladatelství Metafora. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení