Odborná literatura


Dvě publikace o slezských městech

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

knihyDnes bych vám ráda představila dvě knihy, které vydalo nakladatelství Paseka v edici Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko. Název této edice napovídá, co je její náplní. Připomenout čtenáři, jak kdysi (a nemusí to být zase až tak dávno) vypadala naše významná města, v současnosti zcela přeměněná rádoby moderní výstavbou, často však hyzdící jejich starobylou podobu a nehodící se do místního koloritu.



knihaPrvní publikací je kniha Karviná, na jejímž vzniku se podíleli Irena Hajzlerová, v současné době ředitelka Státního okresního archivu Karviná, a Veronika Matroszová, archivářka v témž archivu. Obě autorky mají řadu zkušeností s psaním odborných knih zaměřených na historii slezských měst (I. Hajzlerová je autorkou např. monografie Kapitolky z historie Petřvaldu, Pohledy do Petrovic u Karviné, Dětmarovice aj., V. Matroszová napsala např. publikaci Českoslovenští legionáři – Rodáci a občané okresu Karviná).

Karviná je dnes statutárním městem v Moravskoslezském kraji, ve kterém žije kolem 60 tisíc obyvatel. Je až s podivem, kam se toto číslo v dnešní době vyšplhalo, když si srovnáme záznamy z dřívějška. Například kolem roku 1800 měla Karviná se Solcí kolem 790 obyvatel, jak se dočteme ve zde recenzované publikaci. „Pohled na Karvinou kolem roku 1800 skýtá vcelku idylický obrázek. Nevelká skupina budov (zámecký dvůr), pasoucí se koně a dobytek, v pozadí Jindřichův dvůr proslulý chovem ovcí merino a kouřící komín – zatím jen jeden.“ (Hajzlerová, I. – Matroszová, V. Karviná. Praha – Litomyšl: Paseka 2009, s. 25)

Kniha nabízí čtenáři netradiční pohled na město Karviná, a to prostřednictvím poutavě napsaného textu a zejména bohaté obrázkové příloze. Ta obsahuje jak staré litografie (mezi nimi i ono idylické vyobrazení), tak mladší černobílé fotografie. Ožívá na nich Karviná v době před více než sto lety, přičemž se nám tu představí v plné kráse. Kromě obvyklých památných budov (tj. radnic, památných domů, sakrálních staveb) tu neschází ani obrázky starého kina, plovárny nebo školy. Neschází samozřejmě ani četné továrny a doly spolu s fotografiemi svých zaměstnanců.

slezV cestě do minulosti slezských měst můžete pokračovat, pokud otevřete knihu Opava, vydanou ve stejné ediční sérii. Autory této publikace jsou Karel Müller, ředitel Zemského archivu v Opavě, a Pavel Šopák, historik umění působící na Ústavu historických věd Slezské univerzity v Opavě.

I zde autoři upozorňují na velikou proměnu v podobě města Opava. Hned v úvodu se můžete dočíst: „Jen málokteré město u nás si zaslouží být zařazeno do edice o zmizelých místech více, než je tomu v případě Opavy. Bývalé hlavní město Rakouského, resp. Českého Slezska se stalo takřka synonymem pro vyjádření destrukce způsobené dramatickým vyústěním druhé světové války na území naší republiky. Nebyla to však jen válečná litice, která se natrvalo vepsala do tváře města. Stejně tak ji poznamenal překotný stavební boom spojený s nebývalým rozmachem centra jedné z korunních zemí habsburské monarchie v posledním půlstoletí jejího trvání, jakož i socialistická bytová výstavba, razantně prosazovaná nejen na předměstích, ale také přímo v historickém jádru Opavy. (Müller, K. – Šopák, P. Opava. Praha – Litomyšl: Paseka 2010, s. 5.)

O pravdivosti těchto slov se můžete přesvědčit v textové části, zaměřené na historii města a zejména zásahy do jeho podoby. Většinu knihy pak vyplňuje obrázková příloha, slučující v sobě zobrazení monumentálních budov spolu s fotografiemi prostých ulic a příbytků. Opava na těchto fotografiích ožívá, avšak tak, jak vypadala před celým staletím. Už tehdy v ní můžeme poznat město kontrastů, jakým zůstala dodnes.

Obě publikace doporučuji všem, kteří se zajímají o historii Slezska, zejména pak daných měst. Myslím, že se jim veliké pozornosti dostane i u obyvatel samotné Karviné a Opavy, kteří budou moci srovnávat, jakými proměnami jejich město prošlo a jak kdysi vypadala místa, kterými denně prochází.

Knihu Karviná a Opava vydalo nakladatelství Paseka

 

Doporučujeme

Aktuality

  • Polabský knižní veletrh

    Prázdniny jsou u konce, ne pro všechny, ale pro žáky základních a středních škol a také pro jejich rodiče. Z prázdninového útlumu se probouzí i literární svět, nakladatelství znovu nabízejí čtenářům spoustu novinek a začínají akce spojené s literaturou. Například veletrhy. Na některé je potřeba si ještě počkat, ale Polabský knižní veletrh v Lysé nad Labem již proběhl ve dnech 5. až 7. září. Tato akce patří k těm menším, a když ji navštívíte, právem vás napadne, že název veletrh je poněkud nadnesený. Ano, jsou si toho vědomi i pořadatelé, ale je potřeba říct, že tento stav má své důvody, a pokud bude při nich štěstí jen trochu stát, můžeme se my čtenáři těšit, že se úroveň tohoto veletrhu bude rok od roku zlepšovat.

    Číst dál...  
  • Literární soutěž Mikropovídka

    Výstaviště Lysá nad Labem vyhlásilo u příležitosti jedenáctého ročníku Polabského knižního veletrhu tradiční literární soutěž, tentokrát na téma mikropovídka. Soutěž byla vyhlášena ve třech věkových kategoriích: pro děti do 15 let, pro studenty do 18 let a pro dospělé nad 18 let. Oficiální vyhlášení a předání cen proběhlo v neděli 7.9.2014.

     

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz obchod s elektronickými knihami.

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px LITE – kurzy angličtiny bez učebnic a složité gramatiky, pobočky po celé ČR, ukázková hodina zdarma!

Soutěž

Z čtenářského deníku

  • Život s hvězdou – Jiří Weil

    Jiří Weil (1900 – 1959) byl českým spisovatelem židovského původu. Na Univerzitě Karlově vystudoval slovanskou filologii a srovnávací literaturu. Historicky jej řadíme do 1. vlny válečné prózy. Román Život s hvězdou vyšel v roce 1949 a odehrává se za 2. světové války.

    Číst dál...  
  • Kronika Pickwickova klubu – Charles Dickens

    Charles Dickens je jeden z nejslavnějších anglických spisovatelů 19. století. A nejen anglických. Dickens se narodil 7. února 1812 a jeho dětství nebylo právě radostné. Otce byl i s matkou a dětmi zavřen do vězení pro dlužníky a dvanáctiletý Charles se začal živit sám. Pracoval v továrně na leštidla a dařilo se mu hůř než zbytku rodiny ve vězení pro dlužníky. Naštěstí otec zdědil peníze a rodina se dostala z dluhů. Dickens se naučil těsnopis a díky tomu získal lepší práci písaře. Ve dvaceti začal pracovat v novinách Morning Chronicle.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Přihlášení