Recenze

Kdybychom mohli z náhodných kolemjdoucích vybrat pár lidí, postavit je do řady a tázat se na otázky ohledně čtenářské gramotnosti, jak si myslíte, že by to dopadlo? Myslíte, že by většina z dotázaných odpověděla negativně? Nebo by snad pod nátlakem diktafonů či jiných strojů odpovídala, že čtou pravidelně každý večer? Občas se v médiích objeví upozornění, že Češi v poslední době málo čtou. Ale není náhodou opak pravdou?

A co si vlastně průměrný člověk představí pod pojmem „čtení“? Vždyť číst neznamená jen sedět u lampičky, tvářit se vznešeně a držet v ruce knihu (nejlépe s nějakou společensky přijatelnou tematikou). Osobně předpokládám, že dneska čte každý, i když si to možná neuvědomuje. možná aniž by si to uvědomoval. Například takový houslista, který hraje (čte) podle not, řidič kamionu, který čte dopravní značky nebo učitel matematiky opravující písemné práce svých žáků. Možná se podle vás můžu mýlit, ale i toto nazývám čtením.

Kniha profesora Jiřího Trávníčka Čteme? (Host: Brno, 2007) nám vyvrací tvrzení, že český národ málo čte. Stojíme na předních příčkách mezi čtenáři ostatních národů. Překvapení? Jsem přesvědčena, že Češi byli dobrými čtenáři i v dobách minulých, kdy se prodávaly knihy pod pultem a mnohdy byly některé tituly zakazovány. Taková díla se četla potají a taktéž se i rozšiřovala. To je podle mého názoru jeden z impulsů, který podněcoval tehdejší důvod ke čtenářství. A co dnes, a teď čestně, čtete? Myslím si, že i v současné době se najdou impulsy pro čtenářství. Jak pro čtenáře pasivního, tak aktivního. Jako příklad jednoho z nich bychom mohli uvést tzv. e-book readry. Podle mého názoru je to jakási reklama, pokrok, krůček k propagaci čtenářství. Ale zkuste posoudit rozdíl mezi vůní nové (či staré) knihy a mezi tímto technickým pokrokem. Zastávám názor, že se v knize drží jakési kouzlo. Pokuste se posoudit své okolí. Například ve vlaku častěji potkáte někoho s knihou než s ebook readrem. Kniha nám připomíná kouzlo starých časů a jakési tradice, tak nač to všechno rušit? Jako další příklad by nám mohl sloužit komiks. Dříve spíše určen dětským recipientům a dnes? Některé komiksy jsou považovány za sběratelsky ceněné kousky! A taky jsou čteny.

Musíme však taky zohlednit sociální skupiny čtenářů. Je více než jasné, že student vysoké školy toho přečte poměrně více než student střední školy. Že maminka na mateřské dovolené přečte více titulů než žena chodící do zaměstnání. Pokud se tedy rozhodneme přečíst si knihu, tak jsme omezeni naším časem. Podobná situace nastává, když čteme noviny, SMSku nebo e-mail. Ale je jen na nás, jak s tímto časem naložíme. Na závěr se mi ale nabízí otázka, jestli si vůbec život bez knihy dokážeme představit…

Ukázky z knihy Čteme? od profesora Jiřího Trávníčka:

„Patří čtení knih výhradně volnému času? Odpověď na tuto otázku je klíčová nejenom věcně, nýbrž i metodologicky; je to otázka rozhraničující. Zákonitě se proto ocitá v základu čtenářských průzkumů. V mnoha průzkumech se čtení zkoumá pouze jako aktivita volného času (…), například v Kanadě (2005) či v USA (2002); v jiných průzkumech se zkoumá jako soubor několika aktivit: té, jež je zaměřena ke čtení knih ve volném čase, té, jež je zaměřena ke čtení knih souvisejících s naším zaměstnáním, eventuálně té, jež je zaměřena ke čtení knih souvisejících se zaměstnáním, ale ve volném čase (Evropská unie 2002).“

„Tedy: jakou úroveň přísnosti nastavit, abychom si mohli dovolit převést na jednoho jmenovatele data z průzkumů v různých zemích? (…) Například v USA se tradičně zkoumá čtení u čtyř etnických skupin: bílých, Afroameričanů, Hispánců a jiných (mínění především Asiaté). V Kanadě se zkoumají rozdíly mezi anglofonním a frankofonním obyvatelstvem; na přistěhovalecké menšiny v rámci celé populace je pamatováno i v průzkumech holandských.“

Knihu Čteme? vydalo nakladatelství Host