|
 Spisovatel, satirik, pamfletista, duchovní a významný politický činitel. Tyto přívlastky by stačily na to, abyste přesně popsali, čemu se Jonathan Swift věnoval celý svůj život.
 Jonathan se narodil do prosté anglické rodiny 30. listopadu 1667. Otec, nevýznamný úředník v Dublinu, se jeho narození nedožil a matka o něj, svého syna, neprojevovala zájem, a tak mladý spisovatel vyrůstal bez lásky a výchovy rodičů.
Odkázán byl na dobrotu strýce, který mu umožnil navštěvovat dobrou internátní školu v Kilkenny a taktéž ho podporoval při studiích na univerzitě v Dublinu. O období studia v Kilkenny, kde Jonathan strávil osm let, se nezachovaly takřka žádné zprávy, ale usuzuje se, že toto období nepatřilo mezi ty nejšťastnější v životě spisovatele.
Více informací se dochovalo o období Jonathanových studiích na dublinské Trinity College, kde se jeho osobnost a vyspělost projevovala zejména v odporu ke starým a dávno překonaným filozofickým názorům. Závěrečné zkoušky složil s průměrným prospěchem a titul magistra přijal až v roce 1692 v Oxfordu.
Roku 1689, po jakobitských nepokojích, odešel do Leicesteru za matkou a nastoupil jako písař a později i tajemník u Williama Templa, význačného státníka, diplomata a posléze i spisovatele.
U svého patrona zůstal Swift až do roku 1699, kdy William Temple zemřel. V tomto období se jenom dvakrát vzdálil, a to ze zdravotních důvodů v letech 1960–1961, kdy se u něj poprvé objevila ušní choroba (tzv. Ménierova choroba), která mu způsobovala závratě, nevolnosti a později i záchvaty hluchoty. Podruhé odešel z Moor Parku, venkovského sídla Templa v Surrey, v roce 1694.
Literární badatelé a historikové se i dnes dohadují o tom, jaký přesně měl vliv na Swifta a jeho názory a tvorbu pobyt v Moor Parku. Každopádně je jisté, že celé kultivované prostředí, ve kterém měl spisovatel možnost žít a ve kterém se stýkal s množstvím význačných lidí, určitě poznamenalo jeho další život.
Zde vznikají kromě jeho prvních básní i prozaické skladby Bitva knih (The Battle of the Books), ve které pátrá po tom, zda je antická literatura cennější než ta soudobá, a Pohádka o kádi (A Tale of a Tub), která byla mnohem důležitější a hodnotnější. Autor se v ní dívá na zoubek katolictví, anglikánství a kalvínství, přičemž už v tomto díle můžeme objevit humor tak příznačný pro Swifta. Obě knihy vyšly společně roku 1704 s připojeným fragmentem nazvaným Rozprava o mechanickém působení ducha (A Discourse Concerning the Mechanical Operation of the Spirit).
Po smrti přítele a patrona přijal Swift místo kaplana a na Trinity College mu byl udělen titul doktora teologie. Později dostal na starost kromě fary v Laracoru ještě dvě obruče, a tak byl celkem dobře zaopatřen.
Touha vyniknout ve světe literatury ho však až čtyřikrát přivedla do Londýna. Poprvé to bylo spolu s Berkleyem v roce 1701, kdy sepsal svůj první politický spis Rozprava o půtkách a rozmíškách mezi urozenými a lidem v Athénách a v Římě a o tom, jaké následky to mělo pro oba státy (A Discourse on the Contents and Dissensions in Athéna and Rome). Zároveň se věnoval i skládání satirických slovních hříček, básní a první série Myšlenek o rozmanitých věcech (Thoughts on Various Subjects). Věnoval se i otázkám náboženským a církevním. Velmi aktuální zůstala jeho Rozprava o zrušení křesťanství v Anglii (An Argument against the Abolishing of Christianity in England).
Swift však nezůstal aktivní jenom ve světě literatury, ale začal se zaplétat i do politiky. Nejdříve sympatizoval s whigy, ale potom, co se mu nepodařilo u nich prosadit prominutí prvotin a dvacátků, které anglikánská církev v Irsku od reformace místo papeži odváděla panovníkovi. Zanevřel na ně a začal se přiklánět k toryům.
Až do roku 1714 měl významný politický vliv, kdy pomocí svých děl přesvědčoval veřejnost o tom, jaká má být budoucnost Anglie. V Chování spojenců (The Conduct of the Allies) dokazoval, že je nevýhodné pro Anglii setrvávat ve válce s Francií. Poznámkami ke smlouvě o bariéře (Some Remarks on the Barier Treaty) získal veřejnost pro jednání o míru. Zákulisí politiky zachytil Swift v Historii posledních čtyř let královny (History of the Four Last Years of the Queen), které však bylo vydáno až posmrtně v roku 1758.
I navzdory svému vlivu se spisovateli nepodařilo dosáhnout svého cíle – biskupství – a stal se jenom děkanem u sv. Patrika v Dublinu. Když postřehl rozpory uvnitř strany toryů (boj o moc mezi Oxfordem a Bolingbrookem), uchýlil se do ústraní, přečkal bouři a do politiky se už nikdy nevrátil.
Swift se celý život pokládal za Angličana, i když prožil většinu svého času v Irsku, v Dublinu. Avšak ani jemu neuniklo, jak zacházela Anglie s Irskem, a v několika svých dílech na vykořisťování irské země i upozornil. V Návrhu na všeobecné využití irských manufaktur (Proposal for the Universal Use of Irish Manufacture) z roku 1720 vyzýval k bojkotu dovozu anglických látek do Irska. Pláteníkovy listy (Drappier’s letters), které vyšly letech 1724–1725, bylo pět anonymně vydaných listů, kterými se autor snažil zabránit pokusu Anglie vnutit Irsku znehodnocenou měnu.
Mezi další díla věnující se irské problematice patří Nynější zuboženost Irska (The Present Miserable State of Ireland) z roku 1727 a Krátký přehled o tom, jak to s Irskem vypadá (A Short Wiew of the State of Ireland) z roku 1728.
Významnou úlohu ve spisovatelově životě hrála Hester Johnsonová, se kterou se seznámil, když jí bylo necelých osm let. Stal se jejím učitelem, rádcem i přítelem. Zachovaly se nám dopisy, které jí psal, když byl během svého politického života vzdálen z Irska. Uloženy jsou v tzv. Deníku Stelle (Journal to Stella). Vztah, který mezi nimi existoval, se nedá přesně určit, někteří tvrdí, že byla nemanželskou dcerou Templa, další že se spisovatelem udržovala intimní vztah a že si ho dokonce tajně vzala za manžela. Pravdu se však už zřejmě nikdy nedovíme.
Její smrt spisovatele prudce zasáhla. Stalo se to roku 1727 a večer, kdy se o tom dozvěděl, začal psát fragment Jaká byla Stella (On the Death of Mrs. Johnson).
… večer přinesl mi sluha list se zprávou o tom, že mi umřela přítelkyně, nad kterou věrnější, ctnostnější a vzácnější jsem nebyl obšťastněn já ani snad nikdo jiný…
… poctivost, pravdomluvnost, štědrost, dobrosrdečnost a skromnost, to byly její hlavní ctnosti a také u přátel je stavěla nejvýše…
Další významnou ženou ve Swiftově životě byla Esther Vanhomrighová. Vanessa, jak jí říkali, se zamilovala do spisovatele, ale ten její lásku opětovat nemohl, ani neopětoval. Byl však jejím přítelem a pomocníkem. Jejich příběh a společný vztah se dá částečně poznat ze vzájemné zachované korespondence.
Podle všeho došlo mezi nimi k roztržce (pravděpodobně kvůli Stelle) a Swift na Vanessu zanevřel. Zanedlouho poté, v roce 1723, Vanessa zemřela.
Nejvýznamnějším dílem spisovatele jsou bezpochyby čtyřdílné Cesty k rozličným dalekým národům světa aneb Gulliverovy cesty, ve kterých se Lemuel Gulliver, ranhojič a později kapitán, hnán touhou po dobrodružství a poznávání neznámých krajů, vrhá do jedné plavby za druhou, aby vždy skončil na neznámém ostrově plném podivných lidí. A tak se dostane do Liliputu, Brobdingnagu, Laputy, Balnibarbi, Luggnaggu, Glubbdunbdribu a nakonec i do země Hvajninimů. Swift zde kritizuje nejen anglickou společnost, její chamtivost a prolhanost, ale i chyby celého lidského pokolení. Nejtvrději se tak děje ve čtvrté knize, kde jsou lidé srovnáváni s bezchybným a ideálním druhem Hvajninimů.
Kromě příležitostných básní napsal Shift i ironické životopisné Verše na smrt Dr. Swifta (Verses on the Death of Dr. Swift), ve kterých popisuje svou smrt a reakci okolního světa na svůj odchod na věčnost.
Svobodu za své heslo zvolil,
za ni stokrát krev byl prolil.
Pro svobodu byl zapálen,
i když svou vlastní dával v plen.
Spisovatel zemřel 19. října 1745. Jeho náhrobní nápis v katedrále sv. Patrika v Dublině, který si spisovatel sám složil, říká:
Th Dr Jonathan Swift
Tohoto katedrálního chrámu
děkan, odpočívá tady, kde mu lítý hněv
nemůže už dále drásati srdce.
Jdi, poutníče,
a hleď následovati
může, který ze všech sil
rázně hájil svobodu,
skonal r. 1745
dne 19. března
ve věku 78 let
Použité ukázky pochází z knihy: Swift, Jonathan. Výbor z díla. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953.
|
Sága prokletých aneb červená k...
Soutěž o 8 knih Láskou života ...
Dnes jsme pro milovníky fantasy připravili soutěž o dvě knihy Na půl cesty do hrobu z nakladatelství FANTOM Print. Na výhru se mohou těšit ti, kteří správně odpoví na tři otázky.
