Medailonky: Medailonky autorů

J. H. Krchovský – nejpopulárnější básník českého undergroundu

1 1 1 1 1 (1 hlas)
krchovsky 100x100px
J. H. Krchovský je jedním z nejpopulárnějších a nejprodávanějších současných básníků českého undergroundu. Jeho díla jsou překládána do angličtiny, dánštiny, holandštiny, polštiny, němčiny a dalších jazyků. Přesto nestojí o žádnou popularitu a straní se lidí. Bezpochyby je jedním z nejosobitějších autorů, které na naší literární scéně máme.

 

Jiří Hásek (známý pod pseudonymem J. H. Krchovský) se narodil 22. dubna roku 1960 v Praze. Už v mládí nebyl příliš přizpůsobivý, ale spíše než problémové dítě byl asociálním jedincem ignorujícím společenské hodnoty (a je jím dodnes).
Po základní škole se nedoučil na zedníka a nikdy nechodil do kloudného zaměstnání. Od 17 let bral invalidní důchod na psychiku a dokonce absolvoval pobyt v psychiatrické léčebně. Pro konvenčního básníka by to byla asi špatná vizitka, nikoliv však pro rozervanou undergroundovou osobnost bohéma, kterou J. H. Krchovský rozhodně je.

 

V nepřejících dobách komunismu byl nucen vydávat v samizdatu. V místnosti, kde svému mentorovi a příteli Egonu Bondymu sděloval svůj čerstvě vymyšlený pseudonym „Krchovský“, bylo dokonce umístěno odposlouchávací zařízení. Naštěstí ho tehdejší informační služba spíše než za potencionálně nebezpečného disidenta považovala za nezajímavý odpad společnosti, takže pod žádným přísným dohledem nebyl – doba již nebyla tak vypjatá jako po normalizaci a undergroundové básníky nikdo příliš neřešil.
Po revoluci roku 1989 se uvolnila cenzura a bylo mu umožněno publikovat i oficiálně. Jeho díla vycházela v periodikách a občasnících Tvorby, ROKu, Vokna, Iniciálů, Souvislostí, Literárních novin, Hosta, Revolver Revue, bratislavských Dotyků a Fragmentu.
První oficiální uznání přišlo v roce 1992, kdy za knihu Noci, po nichž nepřichází ráno (výbor z básnických sbírek z let 1978–1991) obdržel uznávanou Cenu Revolver Revue.

 

V Praze má dvě dcery, za kterými občas jezdí, ale jinak žije převážně v Brně v poklidném domečku po prarodičích poblíž přehrady (ve čtvrti „Komín“).

 

krchovsky



J. H. Krchovský je velmi nekonvenční osobnost. Ačkoli si na nedostatek popularity rozhodně nemůže stěžovat, nemá rád společnost lidí, a pokud možno se jí vyhýbá. Přes svou oblíbenost a talent žije chudým životem a často mu nevystačují peníze. Autorských čtení se účastní pouze z finančních důvodů a více z povinnosti než pro radost.
V současné době se ovšem jeho majetková situace o něco zlepšila. Vystupuje s vlastní kapelou Krchoff jako zpěvák, textař a kytarista. Ačkoliv se podle jeho slov děsí vystupování před publikem, hraní s kapelou si náramně užívá. Ukázku tvorby si můžete poslechnout na http://bandzone.cz/krchoff. Podle mého subjektivního názoru je sice mimořádně nadaným básníkem, ale bohužel pouze průměrným hudebníkem.

 

Co se další básnické tvorby týče, J. H. Krchovský prohlásil, že již nikdy nic nevydá a psaní ho už nebaví a obtěžuje. Vzhledem k jeho působení ve výše zmíněné hudební skupině minimálně jako textař ještě něco dalšího vytvoří.

 

Nyní přistupme k tomu nejdůležitějšímu, a tím je jeho poezie. V jeho dekadentně zaměřené tvorbě se setkáme s atmosférou erotična, morbidity, nihilismu, ignorace a sebeironie. Výborně pracuje s jazykem a více než lyriku využívá sarkastické obrazy čerpané z reality. Ponurý opar hrůzného tajemna, smrti a sexuálního úpadku zakomponovaný do krátkých a vnitřně bohatých veršů záměrně působí na Achillovu patu lidské duše, až z toho běhá mráz po zádech. Každičká báseň obsahuje vtipnou a trefnou pointu. Díla jsou hutná a spíš kratšího charakteru. Velkou předností je i vysoká laťka kvality děl. Když si otevřete sbírku, všechny básně jsou prakticky stejně dobré a působivé.

 

Formální stránka je rovněž velice propracovaná – rytmus je pravidelný, metrum bezchybné, přízvučná a nepřízvučná doba sedí. Spojení konzervativního rytmu až skoro staročeské důslednosti s dekadentní tématikou a moderní troufalostí považuji za geniální myšlenku. Dá se říct, že Krchovského poezie je vskutku nenapodobitelná a nikdy jsem se nesetkal s ničím podobným.

 

Rým je víceméně na dobré úrovni, díky silnému obsahu děl nám občasné useknuté a plané rýmy moc nevadí. J. H. Krchovský volí velmi dobrý kompromis mezi rýmem a pointami. Neoklešťuje svá díla na úkor dokonalého rýmu, ale na druhou stranu se neponíží k asonancím.

 

Možná trochu nevýhodou je přísná monotematičnost a za ty roky už dá se říct vyčerpaný styl. Když postavíme aktuální báseň vedle básně 20 let staré, jistě si nemůžeme nevšimnout, že se ničím výrazně neliší. V jeho knihách zkrátka nemůžete čekat žádné překvapení a nenadálý experiment. Na druhou stranu musím uznat, že to na škodu zas až tolik není. J. H. Krchovský drží ve svých sbírkách vysoký standard, na který se můžeme předem spolehnout.



Zdroj obrázků: krchovsky.wz.cz

Komentáře   

 
Nika
0 A co Luděk Marks -Nika 2011-12-25 05:08
- alias Jan Kahan?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • Bohatý komiksový program přilákal na Svět knihy rekordní počet návštěvníků

    Veletrh Svět knihy se letos nesl ve znamení komiksu, a i díky bohatému programu, který připravili komiksoví nakladatelé, přilákal rekordních 46 000 návštěvníků. „Tohle spojení prostě zafungovalo. Připravili jsme akce, přednášky a spousty novinek, sotva jsme stíhali stánek zásobovat,“ říká Jiří Pavlovský z největšího komiksového nakladatelství CREW. „Vznikaly i spontánní srazy komiksových fanoušků a na naprosté většině našich akcí bylo plno.“

    Číst dál...  
  • Román Hana Aleny Mornštajnové ovládl 7. ročník České knihy

    Poprvé v sedmileté historii České knihy obdržel obě její ceny jeden autor. Odborná i studentská porota se ve svých verdiktech výjimečně shodly a za nejlepší titul sedmého ročníku vyhlásily román Hana Aleny Mornštajnové. V příběhu odehrávajícím se v provinčním moravském městě se proplétají malé dějiny s těmi velkými a je v něm reflektována nejtragičtější etapa 20. století: holocaust.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení