Literární okénko

Valašské děti poslouchají death metal

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
abstrakce

Plenkáč Vypleštěný byl na Srabu. To je kopec nad hospodou U Kosočtverce s čárkami mimo realitu. Stojí tam mystický LSD totem a jsou tam z velkých kmenů stromů vyřezaná křesla, jejichž opěradla jsou vyzdobena basreliéfy lidí, kterým přináleží. Plenkáč Vypleštěný je zpěvák death metalové kapely Střeva venku z těla a současně hraje i na basu. Vytáhl hlavu z plechovky toluenu a zahleděl se na louku. Jeho přítelkyně, Jipule Maglajz, se tam proháněla nahá ve stéblech trávy. Nohy měla samé klíště. Spolu jich pak napočítali asi 50.


*

Jipule si vytáhla jehlu z žíly a řekla:
„To bude ale jízda!“
Přijeli do Valašské Tatranky za Plenkáčovou babičkou. Seděli u ní zfetovaní v kuchyni a plácali nesmysly. Magórie Vypleštěná neměla mezi svými spoluobčany příliš dobrou pověst. Byla to rváčka. Nenáviděla své sousedky a pravidelně se je snažila všecky pozabíjet. Už zase na ni přišlo udání, protože na dvorku zastavilo policejní auto a z něj vystoupili 2 uniformovaní beďaři s akné slizem na bradě. Nebrali si servítky a rovnou začali střílet.
„A do prdele,“ vyjelo Plenkáčovi z pusy a svalil se pod stůl na břicho. To samé učinila i jeho svůdná družka Jipule. Udeřila tvrdě o podlahu svým mentálně anorektickým tělem a řekla:
„Dala bych si jogurt.“
Jediná Magórie zachovala ledovou duchapřítomnost. V předsíni sebrala sekeru a vybavená neprůstřelnou vestou se rozběhla proti těm dacanům. Usekla jim hlavy, a když se vrátila za dětmi, tak jim pověděla:
„Jenom jim ufiknu vršek lebky a můžete jim vyškrábat mozky!“

*
Jipule se v tom sajrajtu přerypovala malou lžičkou a postěžovala si:
„Je to nějaké zelené a gumové.“
„To bude tím jejich otupujícím výcvikem,“ prohodila Magórie, „přidám ti k tomu trochu cukru a zaleju to vodkou. Takový mozek, to je pak pošušňání!“

*
Šli spát. Už byla hluboká noc. Asi 2 hodiny ráno. Ani se spolu nemilovali. Kvůli heroinu neměli Plenkáč s Jipulí na prckání žádné pomyšlení. Magórie měla návštěvu. Přijel za ní velitel policie z Hobl Blíče. Přivezl babce nějakou ganju. Naložil těla svých podřízených do kufru a posadili se spolu na lavičku před vchodem.
Bylo hezky. Obloha byla bez mraků a plná hvězd. Ve Valašské Tatrance se v noci nesvítí, a tak tu neexistuje světelný smog, který by mrvil jejich viditelnost. Magórie otevřela slivovici. Poté, co do sebe velitel obrátil mohutného loka, jí pověděl:
„Drahá, milovaná Magórie, co já jen mám říct rodičům těch mladých poldů? Vždyť to byli ještě výrostci. Měli teprve krátce po střední škole.“
„Měl’s je upozornit, aby za mnou nejezdili,“ ohradila se dotčeně Magórie.
„Ale vždyť já je, holomky, před tebou varoval. Řekl jsem jim, že pokud tě chtějí vyšetřovat, měli by tě raději rovnou odprásknout. Chyběla jim zkušenost a ocelové nervy.“
„To jo, byli to fakt usoplení cucáci,“ prohodila k němu Magórie a podali si ruce na rozloučenou.

*
Ráno je probudil smrad spáleného masa. Sešli se podívat z podkroví, kde měl Plenkáč pokoj, do kuchyně. Našli tam z Magórie už jenom hromádku popela. A vůbec celý domek se nějak změnil k naprosté neobyvatelnosti.
„Co se to děje?“ zeptala se Jipule a s jistými obavami se přitiskla ke svému milému.
„Zdá se, že hoříme,“ odvětil stroze Plenkáč a situaci vyhodnotil jako vendetu. „Pojď, raději odjedem zpátky na Snětín. Potom svolám kapelu a pomstím babičku.“
„Vždyť ale nevíš, kdo ji zneškodnil,“ namítla Jipule.
„Najmu si soukromého detektiva a ten mi to zjistí,“ informoval ji Plenkáč.

*
Plenkáč stiskl zvonek. Soukromý detektiv Rupni Vbedně mu přišel otevřít v pantoflích a županu. V ruce držel křišťálovou kouli. Ještě, než stačil Plenkáč cokoli říct, mu sdělil:
„Vím, proč jste přijel, a protože jste členem mé oblíbené skupiny, povím vám, kdo je vrah vaší babičky zcela zdarma!“
Plenkáč poděkoval a dal mu za jeho službu alespoň volňásek na koncert.

*
„Mládenci,“ pronesl ke kapele, jejíž členové byli: Opin Sekera bicí, Melounek Beznaděj klávesy a Jupe Vapulík kytara plus televizní ovladač. „Už vím, kdo stojí za skonem mé babky a rozhodl jsem se tu rodinu vyvraždit kvalitní hudbou. Zajedeme k nim a pořádně jim to osolíme!“
Jupe Vapulík, aby to celé urychlil, je na místo určení přepnul.

*
„Mami! Mami! Posrala se nám televize!“ řval přibližně čtyřicetiletý muž v červených trenýrkách a bílém tílku. Samozřejmě se nejednalo o nikoho jiného, než o nacistu Mlíčka, který byl vinen bestiální vraždou Magórie Vypleštěné. Byli to takříkajíc sousedé přes silnici. Mlíčko nyní běsnil, z pusy mu tekly sliny, tváře měl rudé vzteky a zrovna chytaly namodralý nádech. „Mami, kurva, právě jsem sledoval dokument o Hitlerovi. Dozvěděl jsem se, že měl jen jedno varle, a to mě tak rozrajcovalo, až jsem si začal dlábit kačera a najednou rup ty boty, žádný podělaný signál!“
V tom ho srazila k podlaze tlaková vlna ohlušujícího nástupu death metalové skladby. Chlapci ze Střeva venku z těla stáli pro jistotu bezpečně schovaní za Obecním úřadem, aby je náhodu vlastní hraní nezabilo. Mlíčko nechápal, co se to děje. Napřed na něj spadla popraskaná omítka, potom lustr a nakonec celý strop, který ho rozmačkal na mazlavou kaši.
A do prdele! pomyslel si starosta Krvavý Nočník dívající se z okna své kanceláře na tu spoušť před sebou. Kromě Mlíčkova domu byly srovnány se zemí i dva z každé strany s ním sousedící.
Asi jsem to kapánek přehnal, uvažoval Plenkáč a křikl na mládence z kapely:
„Dělejte, odvezeme aparaturu na taneční kolo, dneska tu hrajem na zábavě!

*
Noc byla divoká a vydařená. Ráno na všechny čekala kocovina. Byla hodně nepříjemná. Plenkáč se probudil ve zvratcích. Smrděl. Postavil se na nohy a šel se podívat po Jipuli. Nakonec ji objevil na pánských toaletách. Spala s hlavou opřenou o pisoár. Přehodil si ji přes rameno a odnesl do dodávky. Zapálil si ganju a přemýšlel o smyslu života. Ještě nebyl ani v půlce jointu a ozvalo se houkání policejních sirén. Přijela zásahová jednotka. Obklíčili Plenkáče a jeho bandu. Proti takové přesile nemělo smysl bojovat. Plenkáč to už chtěl vzdát, ale Jupe je svým ovladačem přepnul na docela jiný kanál.

*
Když Jipule otevřela oči, zjistila, že leží nahá na pláži a opaluje se. Plenkáč byl natolik soudný, že než se šel koupat do moře, tak ji celou potřel od hlavy až k patě krémem s vysokým obsahem UV filtru.
A do prdele, pomyslela si Jipule, my jsme se ocitli v ráji!

Aktuality

  • Prosincové akce v knihovnách

     

    Chcete vědět, co zajímavého se děje v knihovnách a jaké akce si pro své čtenáře připravily? Pak sledujte rubriku Knihovny, v níž vás budeme pravidelně informovat o dění v knihovnách a akcích s nimi spojených.

    Číst dál...  
  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Tři metry vášně

    Ode dneška soutěžíme o knihu Tři metry vášně z nakladatelství Motto. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení