Literární okénko

Vyčural mi mozek z hlavy

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
abstrakce

Byla jsem mladá a nadějná spisovatelka. Je to už dávno. Teď jsem stará a odepsaná rašple. Ale tenkrát jsem byla kus. Napsala jsem originální novelu. Bylo mi sedmnáct. Vydala jsem se s ní do Velké Psychózy.

 

Jela jsem klasicky antigravitačním rychlovlakem. Celou cestu jsem se dívala z okna. Lidé tam svinili přírodu odpadem z plastů a toxických látek. Tyto kreatury byly normální. Měly svůj osobitý styl a tím byla devastace.
Vystoupila jsem na hlavním nádraží a koupila si nějaké drogy. Naprosto zfetovaná jsem se ponořila do reality, která se podobala nějakému fantasmagorickému bludu. Bloumala jsem ulicemi a hledala nakladatele. Pomalu jsem to vzdávala, ale nakonec se na mne usmálo štěstí.

*
Už se stmívalo a pár deviantů se mě chystalo znásilnit, oloupit a dost možná i zabít. Štěstí měla plamenomet a byla to uhrančivě krásná blondýna. Kromě piercingu v bradavkách měla na sobě už jenom torzo kalhotek. Voněla přímo báječně. Upálila několik kriminálních živlů a odvedla mě do parku Buddhova extáze. Na obloze svítil magický Měsíc. Vybraly jsme si intimní lavičku a ona smotala harmonické brko trávy. Vyžblebtla jsem jí všechno svoje trápení a ona mi řekla, že zná jednoho pitomce, co knihy vydává. Taky se zajímala, jak se ta moje novela jmenuje. Pověděla jsem jí:
„Malý kousek růžového ničeho.“
Sdělila mi svůj názor:
„To je hloupý název. Víš co, pojmenuj ji raději: Akné vulgaris – jeho klady a výhody.“
Souhlasila jsem.

*
Příjemně zhulené jsme šly k ní domů, kde jsme zaujaly polohu 69. Bylo to romantické a osvěžující. Ráno jsem se osprchovala a snědla snídani, kterou mi přichystala. Upekla mi v troubě vánočku. Jednotlivá sousta jsem zapíjela grankem. Potom zavolala tomu svému známému nakladateli. Domluvila mi s ním rande.
Doprovodila mě na místo naší schůzky, která se měla uskutečnit pod ztopořenou sochou Adolfa Hitlera na náměstí sv. Stalina. Opodál prezentovali polonazí skinheadi svoji rasistickou anti-kulturu. Povětšinou byli homosexuální a velmi obézní. Trpěli davovou psychózou.
Ukázala jsem na ně prstem. Štěstí řekla:
„Zlikviduju je!“ a aktivovala plamenomet. To bylo naposledy, co jsem ji viděla.

*
V tom mi kdosi poklepal na rameno. Ohlédla jsem se a spatřila mladého, přibližně třicetiletého muže. Choval se ke mně od samého začátku jako k šlapce. Sáhl mi na kozu a pronesl:
„Jestli chceš, abych ti vydal knihu, budeš muset se mnou spát!“
Souhlasila jsem. Tehdy jsem byla ještě hodně naivní a myslela si, že se budu psaním živit.

*
Odvedl mě k sobě do bytu. Měl rodinu. Manželka byla z jeho nemravného chování nešťastná. Ne nadarmo se jmenoval Proutník Varle. Měli spolu 2 děti. Říkaly mi tetičko. Obcovali jsme spolu měsíc a potom jsme podepsali smlouvu o díle. Vrátila jsem se domů.

*
Otec mě zbil. Byl to notorický alkoholik a strašně na mě žárlil. Kdyby nedostal infarkt, jistě by se na mě rovnou vrhl. Pohřbily jsme ho s mamkou na zahradě. Mamka se mě zeptala:
„Jak bylo ve Velké Psychóze a co tvá novela?“
Řekla jsem jí:
„Jsem těhotná a kniha vyjde tak za rok za dva.“
Objala mě. Nasedly jsme do trabantu a odjely do nemocnice sv. Bimbase ve Snětíně, kde jsem absolvovala potrat. Abych měla z čeho žít do doby, než mi vyjde kniha, musela jsem si najít práci. Vypadala jsem fakt hezky, a tak jsem začala tančit u tyče v sexuálním baru. Název zde neuvádím, protože podlehl autocenzuře…
Přesně v tomhle momentě přestal nakladatel číst v mém strojopise a pomyslel si: Ta holka má vážně talent! A poslal mi mejla, abych za ním přijela.

*
Celé jsem si to zopakovala. Ale tentokrát ve skutečnosti. Vystoupila jsem z literárního světa. Konkrétně z útvaru zvaného próza. Stiskli jsme si ruce. Potkali jsme se přesně na místě jako v mojí novele. Bylo to totiž symbolické. Upozornil mě:
„Nikdy nevěř svému nakladateli!“ pročež mě pozval na pivo.
Šli jsme do nálevny U Kafky. Byla plná literárních štamgastů. Váleli se ve svých kreativních výblitcích a žvanili nesmysly o umění.

*
Můj nakladatel po mně vyžadoval, abych se k němu chovala abnormálně uctivě. Taky mi řekl, že mu vadí mé pohlaví a i jméno bych si měla změnit. Má identita vzala tedy rázem za své.

*
Nejsem žena, ale muž. Jmenuji se Petr Měrka a jako autor stojím na úplně posledním místě. Když nakladatel luskne prsty, musím být servilně připraven vyplnit jeho jakékoli přání. Nejde o to knihu napsat, ale vydat ji.
Nakladatel věší Petru Měrkovi bulíky na nos. Ustavičné sliby učinily z pochybné autorovy individuality třetí osobu. Příběh se rozvrstvil a probíhá v několika rovinách. Všechny jsou svým způsobem skutečné.
Autor se nakonec vzdává jména a plně se poddává anonymitě. Dohnala ho k tomu praktická stránka života. Autor jako nikdo píše na zakázku pro jiné, mnohem úspěšnější autory, jimž schází invence. Za vše dostává autor pakatel užitečný k přežití.
Anonymní autor bydlí v rodinném domě. Půlroku šetří na nový radiátor. Čtvrt roku pronásleduje klempíře a uhání ho o opravu střechy. Nakonec ho zoufalství a bezmoc dohání k absolutnímu patolízalství.
Tentokrát už zcela konkrétní Anonym kleká před usměvavého pána v montérkách, pláče, lomí rukama a prosí o slitování.

*
Petr Měrka přestal psát praštěnou metafyzickou povídku. Udělal tečku a začíná psát mejla nakladateli. Ptá se v něm, jak to vypadá. Nakladatel mu po několika velice trapných měsících očekávání odpovídá naprostou mlčenlivostí. Komunikace vázne. Měrkovi se rozpadá pevná půda pod nohama a řítí se do světa fantasie. Stává se v něm autorkou. Mladou nadějnou spisovatelkou, které vyšla novela: Akné vulgaris – jeho klady a výhody. Byla originální, ale u kritiky i čtenářů propadla. Autorce zůstalo ze všech nadějí jenom vlastní frustrované já.

*
Zahořkla jsem a zestárla. Začala jsem pracovat jako dojička krav v JZD. Už nic nepíšu. Místo toho jsem se oddala intensivní a láskyplné konzumaci tvrdého alkoholu. Občas se vyspím s nějakým chlapem. Ale to je asi tak vše. Můj život je dokonale prázdný a zbytečný. Naučila jsem se však nestěžovat.

*
Jednou v noci jsem se probudila a zeptala se sama sebe: Kdo vlastně jsem? Připadala jsem si, že žiju ve vylhaném umělém světě. Cítila jsem se odcizená a velmi nesvá. Zašla jsem proto za psychiatrem a ten mi prozradil toto:
„Jste postava v dokumentárním filmu.“
A předepsal mi na to účinná psychofarmaka.

Komentáře   

 
Renata
-1 Velmi zajímavé..Renata 2010-01-11 14:51
...velmi zajímavé a originálně pojaté téma...moc mě to zaujalo. Zdařilé dílko!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Marta Šimečková
+1 Marta Šimečková 2010-01-11 15:25
Ano, tento autor píše skutečně zajímavým stylem o nevšedních tématech. Dokonce mu vyšla i kniha - jmenuje se "Telekristus a Mentál". Na našich stránkách budou nyní vycházet pravidelně jeho povídky, takže se můžete zase v neděli mrknout do rubriky literární okénko ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Renata
-1 děkuji za informaci Renata 2010-01-11 22:29
vážně se mi ten styl líbí, tak syrový až do extrému, provokativní... budu se těšit na další.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Petr Měrka
-1 Petr Měrka 2010-01-12 06:57
Jsem rád, že to některé z vás zaujalo! Dík! :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
mirek
+2 re: mirek 2010-01-30 12:23
Cituji Petr Měrka:
Jsem rád, že to některé z vás zaujalo! Dík! :-)

Pozorně jsem si přečetl všechny Vaše věci. Rozhodně je to zajímavé. Zaujalo mne prolínání fiktivnívní a reálného světa v některých povídkách. Přesto se mi mnohde zdá až křečovitě zdůrazňovaná "syrovost". Přesto je to rozhodně zajímavé a poučné čtení.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Měrka
0 re: re: Měrka 2010-01-31 10:12
obsažená syrovost není rozhodně křečovitá, je přirozenou součástí fiktivního světa, který reaguje na realitu, v níž se běžně vyskytujeme a ta je krutá a bestiální. existujeme ve vylhaném televizním prostředí zamořeném reklamou a korupcí. ze zpráv se stalo show úmyslně produkující hysterii a paniku. spěch a stres nám prozměnu zaručí, že nemáme čas se zastavit a alespoň fragmentárně se dotknout svým vědomím celistvé skutečnosti. ospale se míjíme jen s jejími odlesky. lidské bytí tak většinou promarní šanci uvědomit si své skutečné já a smířit se s vlastní pomíjivostí.
a ještě k té křečovistosi, já používám černý humor a nadsázku. kdybych to, co píšu, bral a myslel vážně, už by to opravdu křečovitým bylo.
(za tvůj názor jsem vděčný)

Cituji mirek:
Cituji Petr Měrka:
Jsem rád, že to některé z vás zaujalo! Dík! :-)

Pozorně jsem si přečetl všechny Vaše věci. Rozhodně je to zajímavé. Zaujalo mne prolínání fiktivnívní a reálného světa v některých povídkách. Přesto se mi mnohde zdá až křečovitě zdůrazňovaná "syrovost". Přesto je to rozhodně zajímavé a poučné čtení.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Guest
-1 Guest 2010-01-31 13:09
Hm... tento Váš dialog pánové, mě přivádí na myšlenku, nakolik je realita realitou a fantazie fantazií. Možná se to prolíná..vždy a všude!
Křečovitě možná ta syrovost někde působí, ale o to víc to na mě působí, jako kladivo, zvon, který rozbíjí tu moji zaběhlou představu reality a co my víme... třeba jen my sami jsme křečovitě zarytí v té naší představě reality. No a co..tak ať se to teď v nás dere. Mě to takhle baví!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Měrka
0 re: Měrka 2010-01-31 17:18
ohledně reality bych doporučil skvělého amerického autora Philipa K. Dicka, konkrétně UBIK, či Kaňte mé slzy, řekl policista.

Cituji Anonymní:
Hm... tento Váš dialog pánové, mě přivádí na myšlenku, nakolik je realita realitou a fantazie fantazií. Možná se to prolíná..vždy a všude!
Křečovitě možná ta syrovost někde působí, ale o to víc to na mě působí, jako kladivo, zvon, který rozbíjí tu moji zaběhlou představu reality a co my víme... třeba jen my sami jsme křečovitě zarytí v té naší představě reality. No a co..tak ať se to teď v nás dere. Mě to takhle baví!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
pavliček
-1 re: re: pavliček 2010-01-31 21:24
Cituji Měrka:
ohledně reality bych doporučil skvělého amerického autora Philipa K. Dicka, konkrétně UBIK, či Kaňte mé slzy, řekl policista.

[quote name="Anonymní"]Hm... tento Váš dialog pánové, mě přivádí na myšlenku, nakolik je realita realitou a fantazie fantazií. Možná se to prolíná..vždy a všude!
Křečovitě možná ta syrovost někde působí, ale o to víc to na mě působí, jako kladivo, zvon, který rozbíjí tu moji zaběhlou představu reality a co my víme... třeba jen my sami jsme křečovitě zarytí v té naší představě reality. No a co..tak ať se to teď v nás dere. Mě to takhle baví!
[/quote=pavliče k] Ten komentář jsem psal já a omlouvám se, že jsem se nepodepsal.Vůbe c Vám neberu právo psát jak Vás to baví, naopak. Jen jsem řekl svůj názor.Pokud se Vás to dotklo, omlouvám se i za to. A další Vaši práci si určitě s chutí přečtu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Měrka
-1 re: re: re: Měrka 2010-02-01 07:25
ale mně se nic nijak nedotklo. naopak jsem rád za každý komentář.

Cituji pavliček:
Cituji Měrka:
ohledně reality bych doporučil skvělého amerického autora Philipa K. Dicka, konkrétně UBIK, či Kaňte mé slzy, řekl policista.

[quote name="Anonymní"]Hm... tento Váš dialog pánové, mě přivádí na myšlenku, nakolik je realita realitou a fantazie fantazií. Možná se to prolíná..vždy a všude!
Křečovitě možná ta syrovost někde působí, ale o to víc to na mě působí, jako kladivo, zvon, který rozbíjí tu moji zaběhlou představu reality a co my víme... třeba jen my sami jsme křečovitě zarytí v té naší představě reality. No a co..tak ať se to teď v nás dere. Mě to takhle baví!
[/quote=pavliček] Ten komentář jsem psal já a omlouvám se, že jsem se nepodepsal.Vůbec Vám neberu právo psát jak Vás to baví, naopak. Jen jsem řekl svůj názor.Pokud se Vás to dotklo, omlouvám se i za to. A další Vaši práci si určitě s chutí přečtu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Doporučujeme

Aktuality

  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  
  • Cena Česká kniha pošesté - vyhlášení vítězů

    Aktuální informace z 11. 5. 2017 - vyhlášení vítězů šestého ročníku Ceny česká kniha - čtěte dále.

    Aktuální informace z 28. 4. 2017 - tři nominované knihy - čtěte dále. Cena Česká kniha je opět tady, tentokrát již 6. ročník. Každoročně vás informujeme o knihách, nominovaných na vítězství, postupně tak, jak se zužuje jejich výběr. V šestém ročníku došlo k jedné zásadní změně, o níž se dočtete v následujícím textu, převzatém z tiskové zprávy organizátora.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o knihu Žízeň

    Ode dneška soutěžíme o knihu Žízeň z nakladatelství Kniha Zlín. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení