Literární okénko

Vyčural mi mozek z hlavy

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
abstrakce

Byla jsem mladá a nadějná spisovatelka. Je to už dávno. Teď jsem stará a odepsaná rašple. Ale tenkrát jsem byla kus. Napsala jsem originální novelu. Bylo mi sedmnáct. Vydala jsem se s ní do Velké Psychózy.

 

Jela jsem klasicky antigravitačním rychlovlakem. Celou cestu jsem se dívala z okna. Lidé tam svinili přírodu odpadem z plastů a toxických látek. Tyto kreatury byly normální. Měly svůj osobitý styl a tím byla devastace.
Vystoupila jsem na hlavním nádraží a koupila si nějaké drogy. Naprosto zfetovaná jsem se ponořila do reality, která se podobala nějakému fantasmagorickému bludu. Bloumala jsem ulicemi a hledala nakladatele. Pomalu jsem to vzdávala, ale nakonec se na mne usmálo štěstí.

*
Už se stmívalo a pár deviantů se mě chystalo znásilnit, oloupit a dost možná i zabít. Štěstí měla plamenomet a byla to uhrančivě krásná blondýna. Kromě piercingu v bradavkách měla na sobě už jenom torzo kalhotek. Voněla přímo báječně. Upálila několik kriminálních živlů a odvedla mě do parku Buddhova extáze. Na obloze svítil magický Měsíc. Vybraly jsme si intimní lavičku a ona smotala harmonické brko trávy. Vyžblebtla jsem jí všechno svoje trápení a ona mi řekla, že zná jednoho pitomce, co knihy vydává. Taky se zajímala, jak se ta moje novela jmenuje. Pověděla jsem jí:
„Malý kousek růžového ničeho.“
Sdělila mi svůj názor:
„To je hloupý název. Víš co, pojmenuj ji raději: Akné vulgaris – jeho klady a výhody.“
Souhlasila jsem.

*
Příjemně zhulené jsme šly k ní domů, kde jsme zaujaly polohu 69. Bylo to romantické a osvěžující. Ráno jsem se osprchovala a snědla snídani, kterou mi přichystala. Upekla mi v troubě vánočku. Jednotlivá sousta jsem zapíjela grankem. Potom zavolala tomu svému známému nakladateli. Domluvila mi s ním rande.
Doprovodila mě na místo naší schůzky, která se měla uskutečnit pod ztopořenou sochou Adolfa Hitlera na náměstí sv. Stalina. Opodál prezentovali polonazí skinheadi svoji rasistickou anti-kulturu. Povětšinou byli homosexuální a velmi obézní. Trpěli davovou psychózou.
Ukázala jsem na ně prstem. Štěstí řekla:
„Zlikviduju je!“ a aktivovala plamenomet. To bylo naposledy, co jsem ji viděla.

*
V tom mi kdosi poklepal na rameno. Ohlédla jsem se a spatřila mladého, přibližně třicetiletého muže. Choval se ke mně od samého začátku jako k šlapce. Sáhl mi na kozu a pronesl:
„Jestli chceš, abych ti vydal knihu, budeš muset se mnou spát!“
Souhlasila jsem. Tehdy jsem byla ještě hodně naivní a myslela si, že se budu psaním živit.

*
Odvedl mě k sobě do bytu. Měl rodinu. Manželka byla z jeho nemravného chování nešťastná. Ne nadarmo se jmenoval Proutník Varle. Měli spolu 2 děti. Říkaly mi tetičko. Obcovali jsme spolu měsíc a potom jsme podepsali smlouvu o díle. Vrátila jsem se domů.

*
Otec mě zbil. Byl to notorický alkoholik a strašně na mě žárlil. Kdyby nedostal infarkt, jistě by se na mě rovnou vrhl. Pohřbily jsme ho s mamkou na zahradě. Mamka se mě zeptala:
„Jak bylo ve Velké Psychóze a co tvá novela?“
Řekla jsem jí:
„Jsem těhotná a kniha vyjde tak za rok za dva.“
Objala mě. Nasedly jsme do trabantu a odjely do nemocnice sv. Bimbase ve Snětíně, kde jsem absolvovala potrat. Abych měla z čeho žít do doby, než mi vyjde kniha, musela jsem si najít práci. Vypadala jsem fakt hezky, a tak jsem začala tančit u tyče v sexuálním baru. Název zde neuvádím, protože podlehl autocenzuře…
Přesně v tomhle momentě přestal nakladatel číst v mém strojopise a pomyslel si: Ta holka má vážně talent! A poslal mi mejla, abych za ním přijela.

*
Celé jsem si to zopakovala. Ale tentokrát ve skutečnosti. Vystoupila jsem z literárního světa. Konkrétně z útvaru zvaného próza. Stiskli jsme si ruce. Potkali jsme se přesně na místě jako v mojí novele. Bylo to totiž symbolické. Upozornil mě:
„Nikdy nevěř svému nakladateli!“ pročež mě pozval na pivo.
Šli jsme do nálevny U Kafky. Byla plná literárních štamgastů. Váleli se ve svých kreativních výblitcích a žvanili nesmysly o umění.

*
Můj nakladatel po mně vyžadoval, abych se k němu chovala abnormálně uctivě. Taky mi řekl, že mu vadí mé pohlaví a i jméno bych si měla změnit. Má identita vzala tedy rázem za své.

*
Nejsem žena, ale muž. Jmenuji se Petr Měrka a jako autor stojím na úplně posledním místě. Když nakladatel luskne prsty, musím být servilně připraven vyplnit jeho jakékoli přání. Nejde o to knihu napsat, ale vydat ji.
Nakladatel věší Petru Měrkovi bulíky na nos. Ustavičné sliby učinily z pochybné autorovy individuality třetí osobu. Příběh se rozvrstvil a probíhá v několika rovinách. Všechny jsou svým způsobem skutečné.
Autor se nakonec vzdává jména a plně se poddává anonymitě. Dohnala ho k tomu praktická stránka života. Autor jako nikdo píše na zakázku pro jiné, mnohem úspěšnější autory, jimž schází invence. Za vše dostává autor pakatel užitečný k přežití.
Anonymní autor bydlí v rodinném domě. Půlroku šetří na nový radiátor. Čtvrt roku pronásleduje klempíře a uhání ho o opravu střechy. Nakonec ho zoufalství a bezmoc dohání k absolutnímu patolízalství.
Tentokrát už zcela konkrétní Anonym kleká před usměvavého pána v montérkách, pláče, lomí rukama a prosí o slitování.

*
Petr Měrka přestal psát praštěnou metafyzickou povídku. Udělal tečku a začíná psát mejla nakladateli. Ptá se v něm, jak to vypadá. Nakladatel mu po několika velice trapných měsících očekávání odpovídá naprostou mlčenlivostí. Komunikace vázne. Měrkovi se rozpadá pevná půda pod nohama a řítí se do světa fantasie. Stává se v něm autorkou. Mladou nadějnou spisovatelkou, které vyšla novela: Akné vulgaris – jeho klady a výhody. Byla originální, ale u kritiky i čtenářů propadla. Autorce zůstalo ze všech nadějí jenom vlastní frustrované já.

*
Zahořkla jsem a zestárla. Začala jsem pracovat jako dojička krav v JZD. Už nic nepíšu. Místo toho jsem se oddala intensivní a láskyplné konzumaci tvrdého alkoholu. Občas se vyspím s nějakým chlapem. Ale to je asi tak vše. Můj život je dokonale prázdný a zbytečný. Naučila jsem se však nestěžovat.

*
Jednou v noci jsem se probudila a zeptala se sama sebe: Kdo vlastně jsem? Připadala jsem si, že žiju ve vylhaném umělém světě. Cítila jsem se odcizená a velmi nesvá. Zašla jsem proto za psychiatrem a ten mi prozradil toto:
„Jste postava v dokumentárním filmu.“
A předepsal mi na to účinná psychofarmaka.

Komentáře   

 
Renata
-1 Velmi zajímavé..Renata 2010-01-11 14:51
...velmi zajímavé a originálně pojaté téma...moc mě to zaujalo. Zdařilé dílko!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Marta Šimečková
+1 Marta Šimečková 2010-01-11 15:25
Ano, tento autor píše skutečně zajímavým stylem o nevšedních tématech. Dokonce mu vyšla i kniha - jmenuje se "Telekristus a Mentál". Na našich stránkách budou nyní vycházet pravidelně jeho povídky, takže se můžete zase v neděli mrknout do rubriky literární okénko ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Renata
-1 děkuji za informaci Renata 2010-01-11 22:29
vážně se mi ten styl líbí, tak syrový až do extrému, provokativní... budu se těšit na další.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Petr Měrka
-1 Petr Měrka 2010-01-12 06:57
Jsem rád, že to některé z vás zaujalo! Dík! :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
mirek
+2 re: mirek 2010-01-30 12:23
Cituji Petr Měrka:
Jsem rád, že to některé z vás zaujalo! Dík! :-)

Pozorně jsem si přečetl všechny Vaše věci. Rozhodně je to zajímavé. Zaujalo mne prolínání fiktivnívní a reálného světa v některých povídkách. Přesto se mi mnohde zdá až křečovitě zdůrazňovaná "syrovost". Přesto je to rozhodně zajímavé a poučné čtení.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Měrka
0 re: re: Měrka 2010-01-31 10:12
obsažená syrovost není rozhodně křečovitá, je přirozenou součástí fiktivního světa, který reaguje na realitu, v níž se běžně vyskytujeme a ta je krutá a bestiální. existujeme ve vylhaném televizním prostředí zamořeném reklamou a korupcí. ze zpráv se stalo show úmyslně produkující hysterii a paniku. spěch a stres nám prozměnu zaručí, že nemáme čas se zastavit a alespoň fragmentárně se dotknout svým vědomím celistvé skutečnosti. ospale se míjíme jen s jejími odlesky. lidské bytí tak většinou promarní šanci uvědomit si své skutečné já a smířit se s vlastní pomíjivostí.
a ještě k té křečovistosi, já používám černý humor a nadsázku. kdybych to, co píšu, bral a myslel vážně, už by to opravdu křečovitým bylo.
(za tvůj názor jsem vděčný)

Cituji mirek:
Cituji Petr Měrka:
Jsem rád, že to některé z vás zaujalo! Dík! :-)

Pozorně jsem si přečetl všechny Vaše věci. Rozhodně je to zajímavé. Zaujalo mne prolínání fiktivnívní a reálného světa v některých povídkách. Přesto se mi mnohde zdá až křečovitě zdůrazňovaná "syrovost". Přesto je to rozhodně zajímavé a poučné čtení.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Guest
-1 Guest 2010-01-31 13:09
Hm... tento Váš dialog pánové, mě přivádí na myšlenku, nakolik je realita realitou a fantazie fantazií. Možná se to prolíná..vždy a všude!
Křečovitě možná ta syrovost někde působí, ale o to víc to na mě působí, jako kladivo, zvon, který rozbíjí tu moji zaběhlou představu reality a co my víme... třeba jen my sami jsme křečovitě zarytí v té naší představě reality. No a co..tak ať se to teď v nás dere. Mě to takhle baví!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Měrka
0 re: Měrka 2010-01-31 17:18
ohledně reality bych doporučil skvělého amerického autora Philipa K. Dicka, konkrétně UBIK, či Kaňte mé slzy, řekl policista.

Cituji Anonymní:
Hm... tento Váš dialog pánové, mě přivádí na myšlenku, nakolik je realita realitou a fantazie fantazií. Možná se to prolíná..vždy a všude!
Křečovitě možná ta syrovost někde působí, ale o to víc to na mě působí, jako kladivo, zvon, který rozbíjí tu moji zaběhlou představu reality a co my víme... třeba jen my sami jsme křečovitě zarytí v té naší představě reality. No a co..tak ať se to teď v nás dere. Mě to takhle baví!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
pavliček
-1 re: re: pavliček 2010-01-31 21:24
Cituji Měrka:
ohledně reality bych doporučil skvělého amerického autora Philipa K. Dicka, konkrétně UBIK, či Kaňte mé slzy, řekl policista.

[quote name="Anonymní"]Hm... tento Váš dialog pánové, mě přivádí na myšlenku, nakolik je realita realitou a fantazie fantazií. Možná se to prolíná..vždy a všude!
Křečovitě možná ta syrovost někde působí, ale o to víc to na mě působí, jako kladivo, zvon, který rozbíjí tu moji zaběhlou představu reality a co my víme... třeba jen my sami jsme křečovitě zarytí v té naší představě reality. No a co..tak ať se to teď v nás dere. Mě to takhle baví!
[/quote=pavliče k] Ten komentář jsem psal já a omlouvám se, že jsem se nepodepsal.Vůbe c Vám neberu právo psát jak Vás to baví, naopak. Jen jsem řekl svůj názor.Pokud se Vás to dotklo, omlouvám se i za to. A další Vaši práci si určitě s chutí přečtu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Měrka
-1 re: re: re: Měrka 2010-02-01 07:25
ale mně se nic nijak nedotklo. naopak jsem rád za každý komentář.

Cituji pavliček:
Cituji Měrka:
ohledně reality bych doporučil skvělého amerického autora Philipa K. Dicka, konkrétně UBIK, či Kaňte mé slzy, řekl policista.

[quote name="Anonymní"]Hm... tento Váš dialog pánové, mě přivádí na myšlenku, nakolik je realita realitou a fantazie fantazií. Možná se to prolíná..vždy a všude!
Křečovitě možná ta syrovost někde působí, ale o to víc to na mě působí, jako kladivo, zvon, který rozbíjí tu moji zaběhlou představu reality a co my víme... třeba jen my sami jsme křečovitě zarytí v té naší představě reality. No a co..tak ať se to teď v nás dere. Mě to takhle baví!
[/quote=pavliček] Ten komentář jsem psal já a omlouvám se, že jsem se nepodepsal.Vůbec Vám neberu právo psát jak Vás to baví, naopak. Jen jsem řekl svůj názor.Pokud se Vás to dotklo, omlouvám se i za to. A další Vaši práci si určitě s chutí přečtu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o Velkou knihu českých pohádek

    Ode dneška soutěžíme o Velkou knihu českých pohádek z nakladatelství Pikola. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení