Literární okénko

Jsme fašisti

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

Úředník udeřil razítkem do dokumentu. Razítko připomínalo sladké lízátko a stvrzovalo exekuci všeho majetku rodiny, která nezvládla své dluhy, jež jim přerostly přes hlavu. Jednalo se o otce, matku a 2 děti. Spáchali sebevraždu. Neměli naději, že se jejich situace zlepší, a tak to raději rovnou vzdali, aby zbytečně neprotahovali svá muka v lidské společnosti.



Ten byrokrat se jmenoval Blilejka. Měl hezké modré oči, blond vlasy a ostré árijské rysy. Kvůli silně vštípenému komplexu méněcennosti se pravidelně účastnil výletních zájezdů za genocidou. A jeden takový se konal i dnes.
Sotva se vrátil z práce domů, zmlátil manželku do bezvědomí a pořádně se opil. Těžkopádně se převlékl do uniformy jednotek SS a vyrazil do Nacistické klubovny. Jeho přátelé tam hajlovali a poslouchali rasistické vtipy módního baviče Hákového Kříže.
Svalil se na židli a usnul. Kamarádi využili situace, svlékli ho do naha a hromadně znásilnili. Poté ho spoutali řetězy a strčili do kufru autobusu, s kterým odjeli do rezervace podlidí.

*
Podlidé se od nadlidí lišili jenom naprostou bezmocností. Jinak byli stejní. Nechal je eliminovat stát. Základní sortu tvořili notoričtí neplatiči. Potom se přidružili bezdomovci a následovali ti, co přišli o zaměstnání. V podstatě se jednalo o koncentrační tábor. Muklové se však nemuseli nijak dřít. Pouze zevlovali od ničeho k ničemu a čekali na svůj krutý konec. Nedostávali jíst ani pít. Z toho důvodu je bylo snadné zabít. Party nacistů k jejich likvidaci často používaly jenom holé ruce.
Blilejka se probral a autobus zastavil. Náhle ho do očí udeřilo denní světlo. Jeho kamarádi ho vytáhli ven, udeřili s ním do bláta a kopali do něj tak dlouho, dokud jevil známky života. Když bylo po něm, rozkřičel se jejich Vůdce – malý, obézní muž s tlustými brýlemi:
„Soudruzi, a teď nás čekají jatka!“
Na tento jeho pokyn se vrhli grázlové na bezbranné vězně. Lámali jim kosti, trhali vnitřnosti a rdousili je. Samozřejmě to vše natáčela televize. Všechno tohle bezdůvodné násilí běželo v přímém přenosu a kanál jemu zasvěcený byl hojně sledovaný. Byl mezi lidmi, co platili daně, nesmírně populární. Záběry je motivovaly k ještě většímu řiťolezectví než doposud.

*
Hanka měla pubertu a ideály. Nechápala své rodiče, kteří se na ten humus dívali, sotva co se vrátili z práce. Raději šla ven. Zapálila si joint a potkala skinheady. Byli to její spolužáci ze třídy. Okamžitě ji začali kamenovat. Vřeštěli u toho:
„Snědá feťačka! Snědá feťačka!“
Zhulená Hanka se dala před nimi na útěk. Měla na sobě jenom gaťky, a tak jim snadno unikla. Je tížily kanady s ocelovými špicemi. Zmizela jim z očí v lese. Potkala tam Dylinu Hubicu ve slipech. Ten se na ni perverzně usmál a nabídl jí nechráněný pohlavní styk.
Hanka ho nabrala kolenem do varlat, vyhnula se mu a pokračovala, dokud nenarazila na mýtinu. Vysoko nad masožravým pařezem levitoval mnich. Pařez se v nestřeženém okamžiku vrhl po Hance a ukousl jí nohu. Hanka vykřikla hrůzou a zděšením. Mnich se pro ni snesl, uchopil ji a odletěl s ní do nemocnice sv. Bimbase ve Snětíně.
Bohužel pocházela Hanka z chudobných poměrů. Její rodiče měli tak akorát na nájem a daně. Jedli, co našli v popelnici, a oblékali se do hader objevených na skládce odpadu. O takovém luxusu, jakým zdravotní péče bezesporu je, si mohli nechat pouze zdát. Doktor, který vypadal jako Mengele, a dost možná jím i ve skutečnosti byl, ji chytil za zadek a vyhodil oknem na dvůr. Mnich se ho zeptal:
„Copak ve vás není ani špetka soucitu?“
„Ne, jde mi jen o peníze,“ odvětil mu Mengele a protože ho ta mírumilovnost, co z něj vyzařovala, iritovala, pořezal mu skalpelem obličej a zavolal na něj ochranku. Tlustí lidé s tonfami učinili s mnichem krátký proces a jeho orgány výhodně prodali na černém trhu.

*
Hanka roztrhala kalhotky a stáhla si jimi ránu. Byla zblblá z velké ztráty krve. Rozhodla se, že o těchto poměrech napíše revoluční knihu. Přežila díky své silné vůli, která ji vytrhla z apatie a vlila do ní nový život.
Aby měla na svá studia, přivydělávala si prostitucí. Nabízela se svým profesorům, kteří to však považovali za své svaté právo a naprostou samozřejmost, a souložila s politiky, na něž čekávala před sněmovnou jako tisíce dalších jí podobných.
Vydělala si dost na to, aby po úspěšném absolutoriu získala za úplatek místo v regionálních novinách Snové Valašsko. Do redakce ji přijala Húnie Bobičová, která jim šéfovala. Byla to aktivní sadomasochistka a sexy polonahá domina. Nezměrnou magickou schopností, co se nazývá telekineze, zvedla Hanu do prostoru a až do večera ji bičovala.

*
Z Hany visely cáry kůže a masa. Upadla do bezvědomí, a když se probrala, nabídla jí Húnie tykání.
„Proč jsi mě zbila?“ zeptala se ji Hana.
„Protože se mi líbíš a baví mě to,“ odvětila Húnie a podala jí kokain.

*
Hana se ocitla v euforii. Ztratila kontakt s realitou a splynula s obludáriem zvaným lepší společnost. Měla titul, slušné zaměstnání, a proto zapomněla na pravdu, o které původně chtěla psát.
Svým brutálním přijetím jí udělila Húnie neocenitelnou lekci. Podprahově jí vštípila, že lidi nezajímá nic takového jako pravda, ale jenom iluze.
„A my jim je poskytneme!“ zaječela na jedné z porad, po níž si vzala Hanu stranou a chtěla vědět, jestli je s tou protézou, co má místo hnáty, spokojená. Strčila jí jazyk do pusy a po krátkém, ale svižném zakvedlání – div se z toho Hanka nepozvracela – jí sdělila:
„Teď, když jsi bohatá, můžeš si dovolit operaci, která ti vytvoří ten pahýl nový a naprosto identický.“
To byla pro Hanu opravdu novina. Húnie jí poskytla kontakt na svého osobního chirurga Stuarta Pošvatku a Hana mu obratem zavolala. Domluvili si schůzku ve Vylhané karmě na 3 hodiny odpoledne.

*
Hana pohřbila své rodiče. Chtěli po ní peníze, aby přežili, ale Hana byla lakomá. Tak jako každý, kdo je pevně prorostlý se Systémem. A ten vás v tom případě pohltí jako rakovina. Učiní z vás další zhoubný nádor. Přesto v Haně zůstala kapka svědomí a pod vlivem jeho výčitek jim aspoň nechala na své náklady vykopat hrob.
A jak zemřeli?
Dlužili na daních 5 tantimů. Byrokrati je ze msty stáhli z kůže a vhodili do kádě s vroucím olejem. Chtěli tak dát na srozuměnou všem podobným zjebům, že zahrávat si s nimi nevede k ničemu dobrému!

*
Suart už ji tam čekal. Hana měla zpoždění. Domluvili se na zákroku a nejen to, padli si i do oka. Nešlo však o lásku, ale jenom pouhý chtíč – tak, jak je to v dnešní době dobře zaběhnutým zvykem.

 

Aktuality

  • Prosincové akce v knihovnách

     

    Chcete vědět, co zajímavého se děje v knihovnách a jaké akce si pro své čtenáře připravily? Pak sledujte rubriku Knihovny, v níž vás budeme pravidelně informovat o dění v knihovnách a akcích s nimi spojených.

    Číst dál...  
  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Tři metry vášně

    Ode dneška soutěžíme o knihu Tři metry vášně z nakladatelství Motto. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení