Literární okénko

Hon na Měrku

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

Dohodli jsme se, že ho ulovíme a znásilníme. Všechny jsme měly o něj eminentní zájem. Měrka byl náš vytoužený ideál. Ráno jsem dokonce nemasturbovala, jak jsem se těšila! Sotva jsem vstala, běžela jsem si vyčistit zuby. Chtěla jsem být připravena na felaci.



*
V koupelně byl otec. Měl zamčeno. Několikrát jsem prudce stiskla kliku a trhla dveřmi. Otec se nerudně ozval:
„Teď mě neotravuj, Mařeno, mám tu nějakou práci!“
Úplně mě přešla nálada. Upadla jsem kvůli tomu do deprese. Svalila jsem se ke stolu v kuchyni a zeptala se matky:
„Co tam ten taťka provádí, mami?“
Byla ale tak opilá, že mi nedokázala odpovědět.

*
Venku začínalo omamně osvěžující ráno. Byl nejvyšší čas vyrazit. Sundala jsem si noční košili a jen tak, jak mě stvořil Bůh, jsem vyšla z domu. Měla jsem namířeno ke Kotlu. Tak se říká ohybu řeky pod vlakovým nádražím. Už z dálky jsem viděla, že je tam pořádná banda nadržených děvčat. Vypukaly mezi nimi hádky a rvačky. Tohle nemůže skončit dobře, napadlo mě najednou.

*
Přidala jsem se k nim a vyptala si cigaretu. Měly jsme pubertu a ta je bez kouření neodmyslitelná. Posadila jsem se upoceným zadkem na studený kámen a chytila vlka. Sotva jsem dorazila Rakovinu, skočila jsem do vody. Už jsem to potřebovala.
Řeka Snětice je pořádný humus. Plavou v ní mrtvá zvířata a mastné skvrny toxického odpadu. Vylezla jsem z ní zaneřáděná jako prase. Holky se mi začaly posmívat, ale aspoň neviděly ve mně žádnou konkurenci.
Konečně se blížil Měrka. Všechny nás to nebývale vzrušilo. Byl sám a krásný. Měl dlouhé vlasy spadající po varlata a tak hezké velké oči, že žádné z nás nezbývalo nic jiného, než ho z hloubi srdce milovat.
Rozběhly jsme se mu v ústrety. Po několika skocích mě kdosi praštil řetězem do hlavy. Zavrávorala jsem a podlomila se v kolenou. Jen mě to trochu zpomalilo. Agresivita však teprve nabírala obrátek. Já hloupá, uvědomila jsem si. Pro samé mentální rozechvění jsem se zapomněla vyzbrojit!
Mé rivalky začaly vytahovat z kabelek sekery a kladiva. Občas vyšel i výstřel, ale už bylo pozdě zastavit. Smetly jsme Měrku jako nějaká lavina. Dupaly jsme po něm a mlátily se o to, která z nás ho dostane.
Proklouzl mi mezi prsty. Už jsem ho skoro měla, ale na poslední chvíli se ho zmocnila Iva Prdelatá. Vystrčila na nás svůj monstrózní zadek a paralyzovala devastačním pšoukem. Smrad jejího bioplynu nás bezmála zadávil a některé z nás omráčil.
Totálně vyčerpaná jsem padla na silnici ze šotoliny. Zapírala se rukama o zem a zhluboka oddechovala. Měly jsme štěstí, že jsme se nacházely venku, jinak by po nás byla dozajista veta.

*
Jsem idiotka, a tak do školy moc nechodím. Otec si mě vzal stranou nudně nezáživných událostí a zeptal se, čeho chci ve svém životě dosáhnout. Stydlivě jsem sklopila hlavu a špitla:
„Kopulace s Měrkou.“
Otec mi udělal nebývalou radost. Slíbil mi, že si s ním zajde promluvit. Ale teprve, až ho Iva Prdelatá propustí ze svých spárů. Potom si mě taťka ještě nějakou dobu prohlížel. Měl erekci, ale nebyl to žádný prasák. Jenom mě pohladil po zadku a řekl:
„Běž se zfetovat.“
Odskotačila jsem jenom k nám na zahradu, kde jsem si na lavičce pod ořešákem ubalila pořádného špeka. Inhalovala jsem THC a naslouchala psychedelickému řevu ptáků, div jsem z toho neupadla do transu.
Vedla jsem bezstarostný život. Netoužila jsem po kariéře a penězi opovrhovala.

*
Ležela jsem v posteli a naslouchala tmě. Na nočním stolku jsem měla svíčku. V tom kdosi zaklepal na okno. Napřed jsem měla sto chutí se posrat, ale nakonec jsem si mnohem raději dodala odvahy. Nechtěla jsem si umazat prostěradlo.
Přistoupila jsem k oknu a otevřela ho. Spatřila jsem Měrku. Úplně se mi z toho rozbušilo srdce a natekl klitoris. Honem jsem ho pozvala dál, aby se mi snad nerozplynul před očima jako sen či jiné mámení. Měrka však měl jednu podmínku:
„Nevlezu k tobě do pokoje, dokud mi neodpřísáhneš, že mě nebudeš nutit k prcání!“
Docela mě to zarmoutilo, ale byl to přeci jen Měrka.
„A proti vyprstění bys nic neměl?“ zkusila jsem to a on k mé netušené radosti souhlasil.

*
Byla jsem na lopatkách a prožívala orgasmus. Měrka se tvářil smutně. Skoro jako by ho něco trápilo. Ale život je přeci nádherný. Naším údělem v něm je být v pohodě! Posadila jsem se a plácla ho do zad.
„Co ti je?“ zajímala jsem se. „Vždyť jsi borec, všechny lolity v okolí po tobě baží a ty tu dřepíš jako hromádka neštěstí.“
Měrka mi ale jen řekl:
„Už půjdu. Doufám, že jsem tě uspokojil.“
Souhlasně jsem kývla hlavou a on mě políbil na čelo.

*
To, co mě krátce po jeho odchodu zasáhlo do srdce, byla skutečná láska. Amor se mi vysmíval. Kudrnatý chlapeček s barokním bříškem a holou prdýlkou vypálil škodolibě šíp a já se zbláznila vášní. Měrka tu však byl pro všechny a ne jenom pro mě. Byla jsem si toho vědoma a to mě trýznilo. Chtěla jsem se s tím svěřit matce, ale ta zrovna zvracela do toaletní mísy. Zašla jsem tedy za taťkou, ale zase byl zavřený v koupelně. Vůbec netuším, co tam provádí. Ani si nepamatuju, kdy jsem tam vlastně byla naposledy. Měla jsem tak velkou trudnomyslnost, až jsem z toho byla zoufalá. Nakonec jsem se však rozhodla neklesat na mysli, život je přece báječný.

*
O 2 roky později jsem se poznala s klukem. Byl starší než já a chtěl mě výhradně jenom kvůli sexu. Najednou jsem Měrku pochopila a i ten jeho ztrápený výraz tváře. Kde se poděla duše? Obyčejná lidská duše.
Můj kluk mě vymrdal a šel s kamarády do hospody. Vrátil se za mnou naprosto opilý. Zmlátil mě a usnul. Chtěla jsem se s ním rozejít, ale on mi vyhrožoval, že mě zabije. Měla jsem z něj strach. Matka omámená chlastem nevnímala a taťka byl zase v koupelně. V tom jsem si uvědomila zvrácenou iluzi bytí. Odešla jsem z domu. Zůstal tam místo mě můj kluk.

*
Nevěděla jsem, kam jdu. Důležitá však pro mne byla svoboda. Dostala jsem se až na samotný kraj světa. Náš svět, to je akvárium a my jsme rybičky plavající v LSD. Přes skleněnou stěnu jsem viděla docela jiný svět. Daleko větší než ten náš.

 

Aktuality

  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  
  • Zvláštní literární večer Michela Fabera

    Nakladatelství KNIHA ZLIN ve spolupráci s literární agenturou ULITA připravilo u příležitosti návštěvy Michela Fabera v Praze literární večer spojený se křtem jeho nejnovějšího díla –  Knihy zvláštních nových věcí. Předpokládám, že autora není potřeba příliš představovat, asi stačí zmínit, že mu v roce 2014 vyšel v České republice monumentální román Kvítek karmínový a bílý, zachycující viktoriánskou Anglii v příběhu chytré londýnské prostitutky Sugar. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Dospělost je mýtus

    Ode dneška soutěžíme o knihu Dospělost je mýtus z nakladatelství CooBoo. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení