Komiksy: Neil Gaiman – Sandman: Předehra

Vytvořeno 24. 7. 2016 2:00

Autor: Marta Šimečková

Představovat fanouškům komiksové tvorby sérii Sandman je asi zcela zbytečné. Většina z nich si nenechala ujít jedinou knihu, kterou u nás v průběhu let 2002–2013 vydalo nakladatelství Crew. Tou poslední je soubor povídek Věčné noci (recenze zde), kterým již legendární tvůrce Neil Gaiman ukončil své desetisvazkové dílo. Nicméně nikdy neříkej nikdy. Gaiman se po 28 letech od vydání pilotního dílu vrátil zpět k postavě Sandmana a napsal preludium ke svému opusu předcházející svým dějem první knihu Preludia a Nokturna. Jmenuje se příznačně Sandman: Předehra. Pojďme se na něj blíže podívat...

Sen z rodu Věčných (známý i pod jmény Sandman, Morfeus aj.) se vydává na pouť za hvězdou, která se zbláznila, aby zachránil vesmír od blížící se katastrofy. Harmonie celého kosmu byla totiž narušena, když byl jeden ze Snových aspektů zabit, a tak se schyluje ke konci všech živého včetně samotného Snu a jeho nesmrtelných sourozenců. Jde však o náročný úkol, na který Sen nebude stačit sám; dočká se pomoci od svých nejbližších? A s jakou se potáže u svých rozhádaných rodičů, Času a Noci? A jakou roli má ve všem holčička jménem Naděje nebo Snův kočičí aspekt? Na tyto otázky vám už neodpovím, abyste se měli na co těšit při čtení nultého Sandmana.

Komiks je určen pro všechny čtenáře – jednak pro ty, kteří už Sandmana četli a kteří jistě ocení množství již známých postav vystupujících v komiksu a řadu vysvětlivek pozdějšího jednání a souvislostí, jednak pro nováčky, kteří se se sandmanovským mikrokosmem teprve seznamují a následně plynně přejdou k již vydaným knihám. Pro obojí tábory přitom podle mého názoru platí, že budou v ději poněkud tápat; vyprávěné je podáváno dosti spletitě, někdy s neurčitou návazností na už řečené, až později se ukazující jako podstatné pro celý děj (a jindy naopak neosvětlené, mající však souvislost s dalšími svazky). Recepci komiksu navíc poněkud znesnadňuje i originální tematika spjatá s existencí paralelních vesmírů, tím pádem i různých aspektů nás samotných (respektive Pána snů). Vzhledem k naznačené složitosti v tematice i způsobu narace jsem byla zpočátku rozpačitá, jak vlastně ke komiksu přistoupit; po pár stránkách jsem měla největší chuť knihu zavřít, protože mi předkládaná zrnka různých minipříběhů nedávala smysl. Postupně se však ukázalo, že má Gaiman vše dobře promyšleno. A přestože lze nalézt pár nepřesností a nedovětků, hodnotím celek jako dobře vykonstruovanou smršť snových vizí, které jako mozaika dávají smysl až po složení všech dílků.

Děj je vyprávěn poněkud liknavě; příliš mnoho prostoru je věnováno vysvětlení sandmanovského světa a úloze jednotlivých Věčných v něm, také složité hlavní zápletce. Hrdina je navíc značně pasivní, což by zase tak nevadilo, kdyby se děj posouval alespoň za pomoci jiné hybné síly trošku rychleji dopředu. Na druhou stranu lze vyzdvihnout závěrečnou pointu – nejeden čtenář bude překvapen po odhalení jedné falešné identity (byť těmi vnímavějšími tušené už od půlky knihy).

Musím ocenit originalitu sandmanovského světa a jeho vlastní mytologie. Hloubku mu dodává řada filozofických otázek, jež jsou v komiksu řešeny (popř. alespoň naznačeny), mezi nimi např. otázka, co je to vesmír, jak vznikl a jak je uspořádán, jaký je vlastně smysl života a jak si vyložit sny. Ukázkou toho, co mám na mysli oním výkladem základních metafyzických otázek, které si kladlo lidstvo odjakživa a na které nám Gaiman podává svůj pohled na věc, je např. tento popis Osudu, jednoho ze Sandmanových bratrů:

„Osud vidí věci tak, jak jsou, a ne tak, jaké bychom je chtěli mít. Ví, že neexistují žádné příběhy, jen iluze příběhů: nitě a vzory, které jako by se objevovaly na stránkách bytí a jimž smysl a význam dodává pozorovatel. Osud sleduje světy a molekuly jako smítka prachu zachycená slunečním paprskem, každý jejich pohyb, každý okamžik je nevyhnutelný. Osud kráčí po pěšinách ve své zahradě, kde se cesty spojují a rozdělují, a vidí jen to, co je. Nic ho nepřekvapí. Není nic, co by ho mohlo překvapit, nic, co by již nebylo napsáno v jeho knize.“

Komiks se vyznačuje úchvatnou vizuální stránkou, zcela vybočující z klasiky amerického komiksu. Na svědomí ji má J. H. Williams III., kterému se podařilo (i podle slov samotného Gaimana v předmluvě) nemožné – zachytit snový svět, který je sám o sobě značně nezachytitelný. V ilustracích lze sledovat prolínání různých stylů, mnohdy až absurdní spojování neslučitelných vizuálních prvků. Některé výjevy jsou přitom natolik složité, že je nešlo vtěsnat na jednu klasickou stranu, a proto bylo použito výklopných stránek jednak pro zachycení skupinových portrétů (např. shromáždění různých aspektů Snu), jednak pro rozfázování děje v rychlém sledu. Ilustrace mohou některým čtenářům připadat možná nepatřičné (zkuste si knihou jen tak prolistovat a budete si myslet, že se ilustrátor zbláznil), ale podle mě dobře dokreslují snovou atmosféru celé knihy.

Komiks Sandman: Předehra mohu doporučit čtenářům, kteří by si rádi odpočinuli od superhrdinských komiksů a přečetli si kvalitní fantasy v obrazech. Také by si jej neměli nechat ujít ti, kteří si už dříve oblíbili postavu Sandmana a jeho svět.

Sandman: Předehra

	Autor	Neil Gaiman
	Překlad	Viktor Janiš
	Ilustrace	J. H. Williams III.
	Nakladatelství	Crew
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2016
	Vydání	1.
	Počet stran	224
	ISBN/EAN	978-80-7449-382-9
	Ediční řada	Sandman

Do nakladatelství

Porovnat ceny