Komiksy

Musí být génius nutně neurotikem?

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

V případě Woodyho Allena to bezesporu platí. Tento malý velký muž světové kinematografie je v podstatě labilním uzlíčkem nervů. Děsí se skutečnosti a ustavičně se v očích druhých shazuje. Trousí ironickou poznámku za poznámkou a u čehož na vás roztomile cynicky pomrkává.


komiksWoody Allen patří mezi zvláštní sortu lidí. Smířil se s handicapem (alespoň podle jeho vlastního mínění), že nedoroste nikdy výšky basketbalového hráče a nebude ani tak velký, aby nebyl pokaždé menší než všichni ostatní muži, v jejichž přítomnosti aktuálně prodlévá.

Ten člověk nevyrostl podle svých představ a udělal z toho svoji přednost. Zůstal věčným dítětem, ale takovým tím, co předčasně zmoudřelo a odhalilo velice záhy i krutou stránku života, v němž jsme lapeni a zastáváme úlohu vězňů.

Dle jeho nesporné geniality – hlavně co se týká dialogů – ho srazila deziluze na kolena už jako batole. Odhodil plenky, uklouzl na slupce od banánu a stal se rozeným komikem. Ano, přesně takto to u nadaných jedinců chodí. Vše je na nich mimořádné. Všechny jejich nedostatky, podporované komplexem méněcennosti vykrystalizují v černou grotesku velice přesně definující mezilidské vztahy a to především pak mezi mužem a ženou.

A ty jsou pro Woodyho svět velice podstatné. Jsou možná ještě mnohem důležitější, než otázka bytí a nebytí. Ale tak je to myslím snad u každého muže, snad tedy vyjma světců, kteří se orientují spíše na osvícení, než ukájení přirozených animálních pudů.

Strip V kůži Woodyho Allena napsal a nakreslil Stuart Hample. A za zmínku bezesporu stojí, že tento počin se setkal s mimořádnou publicitou a byl přeložený do mnoha světových jazyků.

Jak se z autorovy předmluvy dovídáme, Woody Allen se na knize aktivně podílel. Především radami, ale též dovolil Hamplemu, že si může za zdroj své inspirace vzít cokoli z jeho tvorby. Současně ho neustále nabádal k co největší otevřenosti. Nestál o to, aby strip o něm vyzněl tendenčně.

Woody Allen má vytříbený humor určený pro inteligentní lidi. Je krutý a výsměšný. Je černý jako uhel. Dokáže však, tak říkajíc, trefit hřebíček na hlavičku. Tento malý „netvor“ vás však může dohnat až k slzám okázalou dojímavostí, přičemž máte co dělat, abyste se u toho současně nepotrhali smíchy.

První půle V kůži Woodyho Allena je poněkud, co do vtipnosti, vlažnější, ale potom se to lepší a začínáte se opravdu uchechtávat co chvíli. A minimálně, je to další zajímavý umělecký rozměr nějak spjatý s jeho osobou, jíž přeci jen dominuje tvorba filmová.

W.A.:
„V životě lituji jen jednoho, že nejsem někdo jiný.“
„Zavolal jsem svému psychiatrovi a řekl mu, že spáchám sebevraždu skokem z Empire State Building. On mi odpověděl: ‚To je v pořádku, ale budete muset zaplatit zmeškané sezení.'
(HAMPLE, Stuart. V kůži Woodyho Allena. Přel. V. Janiš. Argo/Paseka: Praha, 2013, s.10)

Komiks V kůži Woodyho Allena vydala nakladatelství Argo a Paseka

 

Soutěže

Aktuality

  • Hlasujte pro svou oblíbenou knihu v Ceně čtenářů Magnesia Litera

    Vážení a milí čtenáři,

    literární ocenění Mgnesia Litera za rok 2017 se bude udělovat 4. dubna 2018. Jako každým rokem ji můžete sledovat v přímém přenosu České televize. Chcete-li aktivně vyjádřit, která kniha byla pro Vás ta nej, máte možnost se zapojit a hlasovat v kategorii Cena čtenářů. Vybírat lze z prózy, poezie i knih pro děti. Hlasovat můžete do 31. března 2018 ZDE.

     

     
  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení