Hrůzostrašný svět Walking Dead (u nás pořád málo známí jako Živí mrtví)

• 

Komiksy

Vytvořeno 26. 7. 2012 2:00

Autor: Marek Babinec

Robertu Kirkmanovi se podařilo vytvořit ve světě komiksových fandů kult. O tom není pochyb. Teda u nás ani tak ne, jako spíš v USA, kde mají komiksové příběhy daleko větší tradici. Jeho nezávislá černobílá komiksová série Walking Dead (u nás vydávaná nakladatelstvím Crew pod názvem Živí mrtví) se během několika měsíců dostala na přední místa žebříčků prodejnosti a i přesto že se teď pohybuje někde kolem stého čísla, pořád si udržuje pozornost fanoušků. To je na Ameriku hodně neobvyklé.

Nemluvě o tom, že ačkoliv série ještě není dokončená, v Americe se už úspěšně točí třetí řada televizního seriálu, kterou podle vlastní předlohy pro obrazovku upravuje sám autor a podílel se na něm mimo jiné i slavný režisér Frank Darabont (Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle). Když už je řeč o seriálu, můžeme s klidem říct, že ten si svoje fanoušky i u nás, díky internetu, našel daleko snadněji než jeho předloha. Což je škoda, protože na svou předlohu prostě nemá.

Ale vraťme se ke komiksu. Co z něj dělá tak výjimečnou záležitost? Čím dokázal Kirkman spoutat ty davy fanoušků natolik, že každý měsíc s nedočkavostí očekávají další díl? Myslím, že důvodu je tady hned několik. Především si zvolil atraktivní subžánr post-apokalyptického science-fiction hororu, ve kterém je celý svět napaden epidemii, která mění lidi na oživlé mrtvoly toužící pouze po čerstvém lidském mase. Pokud byste ale čekali, že to bude o partičce chlápků, co si nabalí zbraně a pustí se do zombíků, tak se pletete. Pokud si myslíte, že je to příběh o skupině přeživších, který se snaží přežít v novém světě, už jste o něco blíž pravdě, ale pořád to není ono. Pro Kirkmana je totiž jakákoliv žánrová škatulka pouze odrazovým mostíkem do neprobádaných vod.  A navíc je to trpělivý a nekompromisní scenárista. Takže než si projdete tím úvodním seznamovacím tanečkem a poznáte blíže Ricka Grimese, který byl v komatu a když se vzbudil, celý jeho svět byl najednou pryč, možná se budete trochu i bát. Ale když se mu podaří objevit svou rodinu, která spolu s několika dalšími přeživšími uvízla na dálnici do Houstonu, když se to tam všechno podělalo, zjistíte, že Kirkman se nenechává svým světem unést, ale používá jej jako působivou kulisu k rozehrání daleko náročnějšího a lidsky silnějšího příběhu. Pomalu poznáváte ostatní členy této skupiny, sžíváte se z jejich problémy a taky poznáte všechna jejich tajemství, které ukrývají před ostatními. A někde tady, na cestě v promrzlém karavanu, nebo při krátkém pobytu na Hershelově farmě vám to dojde. Nic už nikdy nebude jako předtím. Vždyť když něco chcete a i kdyby to něco patřilo někomu ve vašem okolí, co vám brání ho zabít a vzít si to? Jak blízko může mít člověk k šílenství, když vám vaši ženu před očima roztrhá na kusy banda zombíků a vaše děti se na to musí dívat? Koho byste se zbavili, aby vám zbylo víc jídla, které už téměř nikde neseženete? A ta nejdůležitější otázka ze všech „Má vůbec smysl snažit se v tomhle světě dál žít? Nebylo by jednodušší to všechno skončit?“ Ale i když přesto přese všechno, stejně jako Rick, neztratíte naději na nový a lepší život a nový domov, kterým je v tomto případě téměř opuštěná věznice. A rozhodnete se uvědomit si, že všechny vnitřní problémy se dají překonat, pokud neztratíte víru v to, že v každém z nás je hluboko uvnitř něco dobrého, možná tím vyřešíte aspoň část problémů. Ale taky se vám může stát, že vás sám svět kopne do obličeje. Tak jak je tomu v nejnovějším dílu Živích mrtvích s názvem Nejlepší obrana.

Tím pomyslným kopancem je tady jistý psychotický maniak, který si nechává říkat Guvernér. Kdyby to byl jen on, pravděpodobně by si s tím Rick dokázal poradit stejně, jako s jedním z vězňů z jejich nového domova, ale problém je v tom, že Guvernér vládne velké skupině vystrašených lidí, kteří se zabarikádovali v nedalekém městečku jménem Woodbury. A vystrašený lidé jsou schopni čehokoliv. A je jich daleko víc, než našich známých. To si všiml i Rick, když s naivní vírou ve vzájemnou pomoc vkráčel přímo do osího hnízda a stal se vězněm a hračkou v rukách sadistického šílence, který je rozhodnutý vzít jim všechno a pořádně si s tím pohrát, než to hodí do škarpy.

Pokud jste měli u předchozích dílů pocit, že postavy procházejí závažným problémy, při čtení této knihy vám to začne připadat pouze jako rozehrávka. Jak už jsem řekl výše, Kirkman je velice trpělivý scénárista, který vás přinutí sžít se s postavami a ukázat jejich lidskou stránku, jen aby pak mohl vypustit to zvíře ukryté uvnitř. Je to jako by někdo celou dobu dráždil přivázané psy a teď se rozhodl prvního pustit. A bude jich víc, to mi věřte. Velký promazaný stroj tohoto příběhu je připravený, každé kolečko je na svém místě a mašina se pomalu rozjíždí. Rozhodně si to nenechte ujít. Věřte mi, že ať už je vaše mínění o televizním seriálu jakkoliv kladné, jsou jisté hranice, které žádný seriál nemůže překročit. Ať už kvůli věkové přístupnosti, smlouvám herců, rozpočtu, dozoru producentů, kteří udělají cokoliv aby jim to sypalo nebo čemukoliv jinému. V komiksové předloze tyto hranice neexistují a Robert Kirkman si je toho vědom a nebojí se nám tady naplno ukázat jaké noční můry v sobě člověk dokáže ukrývat.

Sérii Živí mrtví vydalo nakladatelství Crew