Alberto Vojtěch Frič: Čerwuiš aneb Z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu

Knižní novinky

Vytvořeno 28. 11. 2011 1:00

Autor: Redakce

Knihu vydává 28. listopadu nakladatelství Titanic. Čtenářům bude představena 30. listopadu v 18 hodin v knihkupectví Ostrov (Ostrovní 17, Praha 1). Výhradním distributorem je Kosmas; kromě tištěného titulu bude k dispozici i e-kniha – je to vůbec poprvé, kdy se současně v jeden den objevuje jak tištěná, tak elektronická verze knižní novinky. Vychází také prodejný plakát A2 s Čerwuišovým portrétem.

Autentický příběh se odehrává během roku 1908–9, kdy cestovatele A. V. Friče provázel z paraguayského Gran Chaka do Prahy indián divokého kmene Čamakoko. Po roce se oba do Jižní Ameriky vrátili a přivezli Čerwuišovým lidem lék na záhadnou nemoc, kvůli které celé dobrodružství začalo. Tragikomické historky naivního „divocha“ v civilizaci se pojí s obecnými otázkami ztráty identity v moderní společnosti. Rámec vyprávění tvoří kolorit dobové Prahy: přetvářka, pokrytectví a falešná morálka rádoby ctnostné měšťácké společnosti, pomluvy, senzacechtivost a škodolibé klepy, „milostpaňování a rukulíbání, při kterém si každý pro sebe říká: ty mně taky můžeš...“, zahořklá konkurence, závist, malost a prospěchářství, úplatná žurnalistika, neschopná policie, korupce na radnici, vzájemná řevnivost a intriky intelektuálů, bezvýchodné večírky zlaté mládeže, nepochopení umělci... Kniha je ilustrována množstvím původních fotografií, rozvíjejících a dokládajících příběh takřka filmovým způsobem.

Fričův vzpomínkový seriál Indiánský Guliver, který jel vyzkoumat Evropu vycházel v roce 1943 v oblíbeném pražském časopise Pestrý týden, ale pro válečný nedostatek papíru a poté náhlou smrt autora byl předčasně ukončen. Knižní podobu mu dala Yvonna Fričová (manželka Fričova vnuka) až po padesáti letech (1993), pod názvem Červíček (jak indiána přezdívala pražská bohéma). Druhé vydání v roce 2000, již s titulem Čerwuiš aneb Z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu, obsahovalo dosud nepublikovaný konec příběhu, náhodou nalezený ve Fričově pozůstalosti. V právě vycházejícím třetím vydání je kromě dalších fotografií nově zařazena první kapitola a především překvapivý závěr, který propojil sto let starý příběh se současností (více na www.checomacoco.cz).

Pozoruhodný Čerwuišův příběh se objevil i ve zpracování jiných tvůrců – například v povídce Jaroslava Haška Indián a pražská policie (1913) nebo v hudebně-divadelním projektu skladatele Miloše Orsona Štědroně Kabaret Hašek – Opera s křečkem (2010), kterou má v repertoáru pražské A studio Rubín. Fričovu předlohu také adaptovala pro komiks Divoši Lucie Lomová a získala za to nedávno dvě prestižní ceny Muriel (nejlepší scénář a nejlepší český komiks 2011).

Vydává Nakladatelství TITANIC, 240 str., 80 čb fotografií, formát 145x195 mm, pevná vazba, přebal.    
Upravila a k vydání připravila Yvonna Fričová, grafická úprava Jan Frič.
ISBN 978-80-86652-41-2 (papírové vydání, cena 349 Kč), 978-80-86652-48-1 (e-kniha, cena 99 Kč)

Alberto Vojtěch Frič
Český cestovatel, etnograf, botanik, publicista a svérázný myslitel.
V letech 1901 až 1913 pobýval čtyřikrát mezi jihoamerickými indiány, zejména v oblasti Gran Chaka a Mato Grossa. Mezi tehdejšími cestovateli vynikal humánním přístupem k domorodcům, pochopením jejich mentality a uměním komunikovat s nimi. Shromáždil bohatý sociologický a etnolingvistický materiál, zaznamenal mýty některých kmenů, nahlédl do tajů šamanské medicíny, získal pro světová muzea tisíce etnografických předmětů a věnoval se intenzivně etnologickým studiím. Publikoval v několika jazycích odborné statě, ale především populárně naučné články, črty a povídky, určené široké čtenářské veřejnosti, dětem a mládeži. Za jeho života vyšly knihy Bylo, jest a bude, Zákon pralesa, Cihly, Mezi indiány, Kalera Marsal (později přejmenovaná na Strýček indián), O kaktech a jejich narkotických účincích, Indiáni Jižní Ameriky, Dlouhý lovec a Hadí ostrov. Za cenu osobních těžkostí a maření badatelské práce se zasazoval za práva indiánů a o záchranu jejich původní kultury. Nekompromisním postojem k přetvářce, lži a diletantismu ve vědě, přímočarým vystupováním a břitkým novinářským perem si znepřátelil mnohé vlivné osobnosti v odborných i politických kruzích. Po založení Československa podnikl v diplomatických službách propagační misi v Argentině, Uruguayi a Brazílii; současně vydával satirický politický časopis Očista. V roce 1922 se v Praze oženil. V letech 1923 až 1929 se třikrát vypravil za kaktusy do Mexika a do centrální oblasti Jižní Ameriky. Popsal desítky nově nalezených druhů, přivezl tisíce semen a rostlin, vytvořil nové druhy roubováním, křížením a ozařováním. Poté, co mu v Praze zmrzla jedna z největších světových sbírek kaktusů (r. 1939), přenesl svůj zájem na pokusné pěstování užitkových rostlin. Zemřel na tetanus roku 1944 v Praze.

Citace z knihy:

„...Celou dobu, kdy jsem pobýval s Čerwuišem v Evropě, mě trápily pochybnosti, jak si po návratu domů poradí. Jak bude přijat, až se vrátí obtížen tolika novými poznatky mezi své naivní a nevědomé krajany a bude jim vyprávět o svých zážitcích? Bude bojovat proti předsudkům? Narazí na nepřátelství a intriky, budou ho kamenovat, ukřižují ho, nebo se stane spasitelem? Přizpůsobí se lépe než já svému bývalému prostředí? Zdá se mi, že osud změnil podivuhodně a nenávratně životy nás obou.“

„...Chtěl jsem původně Čerwuiše jen pozorovat v civilizovaných podmínkách, byl jsem zvědavý, jaký si udělá úsudek tváří v tvář novým faktům. Nechtěl jsem ho poučovat, ani ovlivňovat vlastními názory. Avšak stalo se, že učitel se pozvolna měnil v žáka. Čerwuiš viděl to, co já už dávno ne: přetvářku, pokrytectví, falešnou morálku, společenské předsudky.“

„...Chudák Čerwuiš. Jaké bude asi po tom všem jeho setkání s krajany? Svěsil hlavu a zamyslel se. Kde asi bloudila jeho duše? Ve velkém sále na plese na Žofíně, plném světel a nádherných večerních toalet, ve vídeňské radnici, kde se setkal s princi, knížaty a diplomaty v uniformách s nablýskanými řády, kříži a hvězdami? Nebo myslel na společné úterky a pátky v našem pražském wigwamu, kde z bublajícího samovaru naléval kroužku přátel sladký čaj a nám dvěma hořké maté? Vzpomínal snad na česká městečka, dřímající za velebného ticha pod bělostnou sněhovou pokrývkou? I má duše bloudila domovinou. Věděl jsem, že každý
návrat do Prahy bude pro mě těžší a těžší. Budu se už nadosmrti dívat jinýma očima, na vztahy lidí, na výchovu, na hloupé a škodlivé zlozvyky, považované za ctnosti… Čerwuiš vidí po návratu ve své vlasti nedostatky v hygieně a oblékání, já vidím doma nedostatky morální. Bude to tím, že ačkoliv jsou divoši chudí a zaostalí, jsoudosud čestní a přirození, neznají ani nestrpí lež a přetvářku. Ale u nás – přesně naopak.“