Knihy pro dospělé

Jméno Philipa K. Dicka není pro milovníky žánru sci-fi nijak neznámé. Českým čtenářům se nyní dostává do rukou jeho román Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě, který nedávno vydalo nakladatelství Argo. Přestože jde o román katastrofický, nemá pesimistické ladění, naopak – autor v něm vyzdvihuje schopnost člověka přežít a věřit v lepší budoucnost.

Děj tohoto románu se rozvíjí v několika rovinách, které jako by zpočátku spolu nijak nesouvisely. Píše se rok 1981, kdy se již všichni vzpamatovali z katastrofy, ke které došlo před devíti lety. Tehdy kvůli špatnému výpočtu fyzika Bruno Bluthgelda, kterému se přezdívá doktor Krvemsta, spadl na Zem nebezpečný radioaktivní materiál. V den, kdy má být první manželský pár přestěhován na Mars, dojde k další Katastrofě, která má mnohem horší následky... 

„Kristepane, vydechl. Co se to děje? Zadíval se do černé mlhy a zjistil, že obloha zmizela. Zcela ji zastřel temný déšť. A pak, když tápal tím příšeřím mezi rozervanými kusy betonu, spatřil v troskách mrňavé krčící se postavičky. Byli to lidé, kteří předtím šli po chodníku a najednou zmizeli – a teď byli zase zpátky, jenže všichni byli zakrslí, slepě po něm zírali, beze slova a bezcílně se pod ním zmítali.
Co se to děje? zeptal se znovu sám sebe, tentokrát nahlas, a hlas se mu vrátil s dutou ozvěnou. Všechno se porouchalo, město se rozpadlo na kusy. Co ho to zasáhlo? Co se přihodilo?“ (S. 58)

Zpětně se dozvídáme, že došlo k další katastrofě kvůli poruše automatického obranného systému ve vesmíru. Na zem začaly padat atomové bomby, takže přežili jen ti, kteří se včas dostali do krytů. Všude jsou mrtvá těla, civilizace je zničena.

Lidé, kteří měli štěstí a zachránili se, si najednou uvědomují, že jsou pro život důležité úplně jiné věci. Peníze jsou nyní bezcenné, jídlo i léky jsou nedostupné. Zakládají se komunity, v nichž je nejdůležitější osobou mechanik, děti se učí ve škole vyrábět mýdlo a rozeznávat jedlé houby od nejedlých, začínají se objevovat zmutovaná zvířata i lidé. A jednou z takových komunit, v nichž se lidé pokouší vrátit k civilizovanému životu, je i Západní Marin – místo, k němuž směřují osudy všech postav, které v románu vystupují.

V této komunitě můžete narazit na mluvícího psa, na potkana hrajícího na hudební nástroje, na symbionty – tvory, kteří vznikli spojením více dětí, které navzájem sdílí tělesné orgány – nebo na malou dívenku, která má ve svém bříšku svého bratříčka, s nímž si povídá a kterému popisuje svět, který on nikdy nespatří.

Je zbytečné popisovat všechny postavy, které v této jedinečné próze vystupují. Naleznete mezi nimi jak „normální“, tak zmutované jedince. Blázni, ztroskotanci, silné osobnosti, nevinné oběti, vrahové... ti všichni se budou snažit přežít a nějakým způsobem se zapojit do budování nového světa. Budou chtít zpět dřívější životy, získat moc nad celým světem i zničit jej. A tyto všechny drží ve spojení s ostatním světem rádiové vysílání, které zajišťuje Dangerfield, onen muž vyslaný na Mars, jenž zůstal uvězněný v zemské atmosféře spolu s tělem své mrtvé ženy.

Zajímavé téma spolu s nezaujatým stylem vyprávění osloví řadu milovníků katastrofických románů. Jedinou vadou na kráse jsou chyby, kterých si nepozorný korektor zřejmě nevšiml. Nejčastěji jsou to opakující se slova za sebou (např. „Jak si ho ale měl měl nahoře udělat?“ – s. 100; „... zeptal se se sám sebe...“ – s. 230), dále chybějící spojovací výrazy (např. „Otočila se vyrazila ke dveřím čekárny.“ – s. 143), slovosled (např. „... který vyráběla vláda před ještě Katastrofou...“ – s. 150) nebo špatný pád přidělený substantivu (např. „A nohy se mu za běhu viklaly ze stranu na stranu.“ – s. 120).

Tyto nedostatky naštěstí nemohou čtenáři zkazit zážitek z četby této skvělé prózy, v níž autor nevzrušeně popisuje svou vizi světa po Katastrofě. Ta ve čtenáři zanechá mrazivý pocit a předtuchu, že může k něčemu podobnému kdykoliv dojít. Když jsem nedávno četla článek, kolik jaderných hlavic má k dispozici Severní Korea, vzpomněla jsem si ihned na svět Philipa K. Dicka, v němž se přese všechno lidé upínají ke svým životům a snům v lepší budoucnost. Snad nebudeme muset čelit podobné výzvě, jako je přežít po podobné katastrofě. Snad...



Zdroj ukázek: Philip K. Dick – Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě. Přel. Bob Hýsek. Praha: Argo, 2009.

Obsah této knihy naleznete v sekci Čtenářský deník.



Román Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě vydalo nakladatelství Argo.

Komentářů

Přidat Nový Hledat

!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved."