Knihy pro dospělé

V případě Stiega Larssona se nemůžu nevyhnout určitému porovnání s Umbertem Ecem. Už ve jménu titulní postavy románu Jméno růže se italskému autorovi podařilo zašifrovat dva naprosto odlišné odkazy – na klasické detektivky se Sherlockem Holmesem i filozofa Viléma z Ockhamu. Najdeme tu nemalý počet mrtvol, jak má ve správné detektivce být, stejně jako rozjímající filozofické pasáže nebo scénu jako vystřihnutou z biblické Písně písni. A jaký mix nabízí třetí díl série Milénium Dívka, která kopla do vosího hnízda, s nímž přišlo počátkem května na český trh brněnské nakladatelství Host?

Především si stručně dovolím pro nezasvěcené vysvětlit, proč třetí díl. Švédský novinář Stieg Larsson (1954–2004) ještě předtím, než předčasně zemřel skolen infarktem, rozepsal netradiční sérii Milénium s postavou stockholmského novináře Mikaela Blomkvista z časopisu Milénium a hodně zvláštní slečnou Lisbeth Salanderovou – a ostatně podobně jako v případě Eca i tady jsou jména odkazem, konkrétně na dílo Astrid Lindgernové, na Kalleho Blomkvista a Pipi Dlouhou Punčochu, jak se o tom ještě za svého života stihl vyjádřit Larsson v jediném rozhovoru poskytnutém k této sérii (rozhovor naleznete zde).  
První kniha Muži, kteří nenávidí ženy by šla na první pohled označit jako klasická záhada zamčeného pokoje – ladění je téměř christieovské: izolovaný ostrov, lepší společnost, událost, ke které došlo před lety a nyní se znovu zkoumá. Záhada je však prodchnuta řadou dalších motivů a především ozvláštněna dvojicí už zmíněných titulních postav. Minulost Lisbet Salanderové zůstává poněkud tajemnou, detektivní záhada je ale uzavřena, a knihu tak lze považovat za naprosto samostatný uzavřený příběh.
Nedávno vydaná Dívka, která kopla do vosího hnízda je však v zásadě přímým pokračováním druhého dílu Milénia, tedy románu Dívka, která si hrála s ohněm, kde zápletku ve stylu Agathy Christie vystřídal thriller a špionážní ladění. V průběhu Milénia 3 navíc čtenáři sem tam narazí na odkazy na předchozí dvě knihy či jsou zmíněna jména postav, aniž by bylo jakkoliv vysvětlováno, o koho se jedná (včetně totožnosti pachatele z prvního dílu!). Je pochopitelně možné přečíst si Dívku, která kopla do vosího hnízda naprosto samostatně a bez jakéhokoliv poznamenání larssonománii, pokud si však čtenáři chtějí řádně vychutnat tento příběh, důrazně bych doporučil i znalost předchozích dvou dílů.

Rovnou do děje

U předchozích dvou dílů se muselo poměrně hodně dlouho čekat, než se rozběhne děj, tentokrát příběh začíná ve chvíli, kdy skončil ten minulý.
A alespoň něco málo k zápletce samotné: vážně zraněná Lisbeth je společně s Alexandrem Zalaščenkem převezena do nemocnice. Alexandr Zalaščenko je zběh sovětských tajných služeb. Lisbeth je obviněná z pokusu zavraždit Zalaščenka a tím výčet žalob, které nasbírala v Miléniu 2, nekončí. A lidé z jakési podivné organizace, která ve švédských tajných službách vznikla ještě za studené války, se snaží zabránit tomu, aby na veřejnost pronikly informace o Zalaščenkovi...
Daleko více se ale na první pohled dozvíte ve čtyřech částech knihy pojmenovaných Intermezzo na chodbě, Hackerská republika, Zhroucení disku a Restart.

Už na první pohled je jasné, že se jedná o pořádně tlustou knihu. Téměř sedm set stran. Nezasloužila by si tedy trochu proškrtat? Kromě hlavní dějové linie nabízí Larsson i tentokrát pohled rovněž do osobního života jednotlivých postav – pro některé čtenáře bude asi klíčová otázka „Co Lisbeth a Mikael?“ – a rozehrává také vedlejší zápletku, ve které Eriku Bergerovou, spolumajitelku Milénia, začne obtěžovat jakýsi stalker. U několikastránkové pasáže, v níž Erika řeší elektronické zabezpečení ve svém domě, jsem se nevyhnul myšlence, jestli by to nešlo napsat stručněji, podrobně je řešena třeba také kauza s levnou pracovní sílou ve Vietnamu. Aspoň drobné zhubnutí by knize místy myslím prostě neuškodilo, přitom by stejně nedošlo k ochuzení o ono už zmíněné larssonovské míšení stylů a snad by byl příběh ještě čtivější.
Tentokrát je se třeba připravit na pořádnou dávku špionáže a tajné organizace snažící se vše ututlat, čtenáři tu ale v úvodu narazí na situace podobné lékařským seriálům, v závěru zas přijde řada na dlouhé scény ze soudní síně ve stylu Perryho Masona. Příběh navíc není vyprávěn jen z pohledu Mikaela, Lisbeth a místy dalších aktérů z řad policie, práva a časopisu Milénium, ale také z pohledu těch „zlých“, kteří způsobili, že ve dvanácti skončila Lisbeth v psychiatrické klinice a řetězec dalších událostí. Ti zlí se navíc najdou právě ve státních institucích...
A označení „hodní“ a „zlí“ je možná jednou z mála chyb této knihy. Pokud se pustíte do srovnání třeba s detektivkami drsné školy, o tak jednoznačném rozlišení určitě nejde mluvit. Mikael je sice ve vztahu k ženám slušně řečeno sukničkář a například (bisexuální) Lisbeth má trochu svérázně nastavenou  morálku, jinak jsou ale Larssonovy postavy přece jen možná trochu černobílé. A i když asi nelze očekávat potterovsky ideální konec, tak nějak se při čtení třetího dílu Milénia nabízí, že ty všechny špatnosti a velké křivdy na rozdíl od drsné školy dobře dopadnou a bude splněno pohádkové vítězství dobra nad zlem, jak má ostatně v detektivce, pohádce pro dospělé, být.

Zatímco slovenští čtenáři se třetího dílu Milénia dočkali už loni, v Čechách si lidé museli počkat až na počátek června, i když bylo původně avizováno vydání již v březnu. Teď už ale kniha je i v českém překladu konečně na světě (že by zpoždění kvůli vydání nového románu Dana Browna a knižnímu veletrhu?) a myslím, že fanoušci zvládnou přelousknout i některé detaily, jako je přizpůsobení názvu anglickému překladu The Girl Who Kicked the Hornets' Nest, i když se původně plánoval titul Ztracené vzdušné zámky odpovídající švédskému originálu Luftslottet som sprängdes, pár jazykových chyb v textu (jako třeba psaní potencionálně místo potenciálně) nebo trošku zavádějící anotaci na přebalu.

Milénium 4?
Stieg Larsson rozepsal i čtvrtý díl Milénia. Dílo však není hotové a v případě, že by se snad v budoucnu rozhodlo o jeho vydání, nabízejí se jen dvě varianty – vydat knihu nedokončenou, nebo dopsanou, ale nikoliv samotným duchovním otcem Mikala a Lisbeth. V rámci sporů o vlastnictví autorských práv na Larssonovo dílo, které probíhají mezi jeho družkou a rodinou, může být právě „čtyřka“ dobrým prostorem pro vyjednávání. Za sebe (a asi nejen za sebe) říkám, že Dívka, která  kopla do vosího hnízda dobře uzavírá předchozí dva romány, a doufám, že čtvrtý díl nebude nikdy publikován.
Nezbývá mi, než abych závěrem (nezávisle na asi dvou dalších internetových recenzích) doporučil, aby si člověk jednou – o dovolené či třeba až bude mít chřipku – udělal čas a všechny tři knihy Stiega Larssona přelouskal pěkně za sebou na jeden zátah.


Román Dívka, která kopla do vosího hnízda vydalo nakladatelství Host

Komentářů

Přidat Nový Hledat

!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved."