Dějiny literatury

Na poválečnou situaci nereagovala pouze literatura, ale k názorovému rozdělení došlo také mezi literárními časopisy. Na jedné straně vycházela periodika, která svými články oslavovala vládnoucí vrstvu a tvorbu oficiálních autorů, na straně druhé zde byly časopisy, které věnovaly pozornost zakázaným či nepovolaným autorům a literárním směrům. Postupně vás seznámím se známými i méně známými periodiky, která zastupují obě strany. Jako první si představíme Kritický měsíčník.

Kritický měsíčník se zaměřoval na uměleckou a literární kritiku. Vycházel v letech 1938–1942 a 1945–1948 v nakladatelství Františka Borového, přičemž v letech 1945–1946 se formálně projevoval jako orgán Syndikátu českých spisovatelů. Od dubna 1946 jej vydával literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof Václav Černý, který ho zároveň i redigoval. Tajemníkem redakce byl literární kritik a historik Jiří Pistorius. V poválečném období vycházela tato revue dvakrát do měsíce, ale výjimkou nebyla ani rozšířená vydání. Z politických důvodů byl Kritický měsíčník zastaven v říjnu 1948, a to před dokončením 9. ročníku.

Václav Černý se chtěl vydat po stopách Šaldovy osobnostně vyhraněné kritiky, která hodnotí literární díla náročnými uměleckými a etickými měřítky. Pro poválečné období byl názorovým východiskem tisku socialismus, jenž byl chápán jako společenský systém, který je založený na demokratických principech a který za prvotní předpoklad umělecké tvorby považuje tvůrčí svobodu. Tato koncepce se brzy stala zdrojem diskusí s marxistickým pojetím, které prezentovaly listy sympatizující s praxí Komunistické strany Československa (KSČ), jako bylo Rudé právo, Tvorba a částečně i Kulturní politika. Tyto polemiky trvaly od roku 1945.

Václav Černý považoval českou kulturu za něco, co má spojovat Východ a Západ Evropy. Snažil se také vymezit pojem socialismus, který chápal jako vrchol a závěr lidského snažení o uspořádání společenských poměrů. I když se tento názor značně shodoval s komunistickým pojetím, zastánci systému s jeho úvahami nesouhlasili. Dalším tematickým okruhem polemik byl vztah umělce a státu, kde Václav Černý jednak nesouhlasil s udělováním titulu „národní umělec“ žijícím osobám, jednak kritizoval české intelektuály, kteří schvalovali stalinské represe vůči satiriku Zoščenkovi a lyrické básnířce Achmatovové. Ti se v roce 1946 stali terčem nevybíravé politické kampaně a nemohli publikovat svá díla.

V literatuře propagoval Kritický měsíčník náročnou a neideologickou literaturu, která je existenciálně a existencialisticky zaměřená. Václav Černý byl znalcem existencialismu a prostřednictvím svých studií a komentářů se ho snažil uvádět do českého kulturního prostředí. Jak už bylo řečeno v úvodu, nejvíce pozornosti věnoval Kritický měsíčník literární kritice se zaměřením na evropskou a světovou literaturu. Touto tematikou se zabývaly rubriky Kritické stati a úvahy a Průhledy, v nichž publikovali kromě Václava Černého další známí literární kritici, jako Josef Dostál, Pavel Eisner, Jan Linhart, Jiří Pistorius, Karel Polák a celá řada dalších.

Z beletrie se Kritický měsíčník zajímal výhradně o poezii, a to jak českou (např. básně Františka Halase, Josefa Hiršala, Josefa Hory, Františka Hrubína, Oldřicha Mikuláška, Jiřího Ortena), tak přeloženou (např. prokletí básníci Charles Baudelaire a Paul Verlaine, surrealista Paul Eluard, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1958 Boris Pasternak, „selský básník“ Sergej Jesenin, nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1946 Hermann Hesse, expresionistický básník Georg Trakl a řada jiných). Kritický měsíčník publikoval také filozofické stati, kterými zde přispíval Jan Patočka, o příspěvky z výtvarného umění se staral František Kovárna, nechyběly ani zprávy o divadle v podání Jana Kopeckého a Karla Krause a informace o filmu z pera Josefa Branžovského. Drobné zprávy a poznámky vycházely v rubrice Na okraj doby.

Při Kritickém měsíčníku měla být založena Knihovna moderní kritiky, ve které měly každý rok vycházet dva až tři svazky kritických statí a esejů od domácích i cizích autorů. Tento plán se však už neuskutečnil.