Dějiny literatury

Tento měsíčník byl katolicky orientovaný a díky svému zaměření měl nelehký osud. Kromě několikaměsíční nucené pauzy vycházel téměř 20 let, ale za dobu své existence to neměl jednoduché. V červnu 1944 byl protektorátními úřady zastaven a znovu začal vycházet od října 1945. Měsíčník pro literaturu, umění a život tehdy vydávalo Sdružení katolických spisovatelů a publicistů v Edici Akord a jeho šéfredaktor byl Jan Zahradníček. V roce 1948 byl však z politických důvodů opět zastaven a k jeho obnovení už nedošlo.

Existenci listu můžeme rozdělit do 3 období. V prvním období (1928 – 1933) vycházel v pražském Kuncířově nakladatelství a jeho vůdčí osobností byl Jaroslav Durych. V těchto letech v něm převládala kulturní a politická publicistika, která se zaměřovala na kritiku liberalismu a usilovala o navrácení křesťanských hodnot do národní kultury. V druhé etapě (1934 – 1939) vycházelo v listu více beletrie, přibyly zde i statě týkající se filozofických, teologických, estetických a uměleckých problémů. Poslední období (1939 – 1948) bylo ve znamení literatury, literární kritiky, teorie a historie.

V prvním čísle ročníku 1945/46 se projevuje snaha navázat na křesťansky orientované umění a úsilí vzdorovat nebezpečí socializačních tendencí ve společnosti a kultuře. V poválečném období jsou pro koncepci listu příznačné dvě linie, které spolu vzájemně souvisely. První z nich je obranná a její úlohou bylo obhajovat křesťanské autory (např. Jakuba Demla, Jaroslava Durycha, Jana Zahradníčka a spoustu jiných), kteří byli obviňováni především levicovou publicistikou z kolaborace s nacistickým a protektorátním režimem. Druhá linie se staví kriticky k tehdejším dobovým trendům, které mířily ke změně politického systému.

V Akordu publikovali především představitelé křesťanské orientace, ať už šlo o práce zavedených autorů, či o díla nováčků a mladších představitelů. Kromě Jana Zahradníčka zde publikoval spirituálně laděný básník Klement Bochořák, básník a esejista Ivan Diviš, básníci Jan Dokulil, Emanuel Frynta, Jan Kameník, Ivan Slavík, Vladimír Vokolek a spousta jiných. Výjimkou nebyly ani práce zahraničních autorů (např. autora Božské komedie Danta Alighieriho nebo básníka a dramatika Thomase Stearna Eliota). Kromě beletrie redakce zařazovala do obsahu modlitby a také celé bloky překladů z poezie anglické, ruské, italské, polské, slovenské, novořecké i středověké latinské tvorby. Z prozaiků a esejistů zde přispívali např. Jan Čep a Jakub Deml, Robert Konečný, Eugen Liška, Cyril Vochoza (pseudonym Rudolfa Černého) aj.

Středem zájmu listu byly rozsáhlé kritické a umělecké studie. Do dobových polemik zasáhl literární kritik a esejista Miloš Dvořák svou studií Rozjímání o dnešní poezii, ve které ostře kritizuje válečnou a poválečnou básnickou tvorbu a ukazuje zde rozdíly mezi tradičním a moderním uměním. Polemickým článkem přispěl také Timotheus Vodička, jenž ve své studii Tažení proti katolickým spisovatelům brání autory, které levicový tisk (především Kulturní politika) neustále napadal. Literární kritice a historii se věnoval také Bedřich Fučík, Oldřich Králík nebo Albert Vyskočil.

Akord se také věnoval recenzím, a to převážně na díla spřízněných autorů. Do rubriky O knihách přispívali kromě Rudolfa Černého, Miloše Dvořáka a Timothea Vodičky také začínají autoři, např. Bohumil Pavlok nebo Zdeněk Rotrekl. List také otiskoval drobné zprávy a glosy, které vycházely v rubrice Poznámky.

Poslední číslo Akordu vyšlo v roce 1948 a poté bylo vydávání měsíčníku z politických důvodů zastaveno. Na předúnorové ročníky navázal stejnojmenný časopis, který byl založený jako samizdat v roce 1989.