Dějiny literatury

Panoptikální atmosféra života jednoho zaměstnance krematoria

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
il

Nakladatelství Odeon letos připravilo nové vydání, dnes již kultovní knihy, Spalovač mrtvol od Ladislava Fukse. Vydáním knihy si máme připomenout 90. výročí autorova narození i 20 let od jeho smrti. Působivou zlato-černou grafickou podobu obálky pro nás připravil Martin Pecina. Pokud tedy ještě tato kniha nezaujímá čestné místo ve vaší knihovně, teď je ta správná chvíle to napravit.


knihaV tomto článku bych se spíše než hodnocením kvalit této klasické literatury, které nám jsou všem dobře známé, ráda zabývala celkovou analýzou díla se zaměřením na hlavní motivy a definici stylu Fuksova psaní.

Zlo se probouzí z latentního stavu

Románová próza Spalovač mrtvol vyšla knižně poprvé v nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1967 v edici Žatva. Její desátou kapitolu však Fuks vydal časopisecky už roku 1963 v Židovské ročence, která pak prošla ještě několika autorskými změnami, než se objevila v knižní podobě.

Děj novely probíhá pozvolna a souběžně s tím, jak se zatmívá historie v letech 1938 a 1939. Zachycuje proměnu člověka se skrytými dispozicemi ke zlu v chladnokrevného vraha, který dokáže zabíjet jak v malém (svou rodinu), tak potencionálně i ve velkém (jako ředitel nacistického krematoria). Při čtení sledujeme pozvolný proces přerodu člověka pod tlakem fašistické ideologie, jsme svědky postupného narůstání zla, které se probouzí z latentního stavu a ovládne celou bytost.

„Fuksovský“ styl a metoda

Fukse lze považovat za spisovatele s vyhraněným, osobitým stylem a uměleckou metodou. Příznačný pro tzv. „fuksovský“ styl a metodu, skrze něž můžeme bezpečně identifikovat autora, je zvláštní schopnost záměny skutečnosti s fikcí, tragikomické ladění příběhů, jemná detailní analýza psychického stavu postav, složitá práce s metaforou a symbolikou motivů, opakování situací a jejich posouvání vždy do jiné myšlenkové roviny. Fuksův bizarní svět se vyznačuje častou frekvencí motivů úzkosti, strachu a smrti.

autorDůležitá je Fuksova schopnost vybudovat pevnou a logicky promyšlenou kompozici a udržet přitom i ideové složky díla. Často také užívá paradoxu, a to prostřednictvím vyšinutých, nadsazených i poněkud deformovaných lidských typů, díky kterým se snaží dobrat obecné pravdy o dnešním člověku.

Spalovač mrtvol má podobnou konstrukci, jako měla Fuksova novela Pan Theodor Mundstock z roku 1963. Všechny epizody se odvíjejí kolem hlavního hrdiny s úkolem dotvářet jeho charakterovou proměnu a zobrazovat ji v různých jejích projevech. Rozdíl je však v tom, že ústřední postava, kolem níž jsou shromážděny veškeré dějové epizody, už není pasivním objektem zla, ale jeho vědomým vykonavatelem.
 

O zaměstnanci pražského krematoria

Informaci o základních povahových vlastnostech hlavní postavy novely, Karla Kopfrkingla, zaměstnance pražského krematoria, se dovídá čtenář v první kapitole z toho, co postava o sobě říká a hlavně z toho, jak to říká. Tato první kapitola je doslova nabita informacemi z dosavadního hrdinova života a zachycuje stav jeho povahy před budoucími proměnami. Fuks potřebuje vypovědět o hrdinovi hned v počátku co nejvíce, a proto volí následující scénu – nechává hrdinu polemizovat u příležitosti výročí seznámení s vlastní ženou. Informace, které postava takto o sobě podává, jsou dvojího druhu.

Jedny slouží k vytvoření vnějšího prostředí a k vylíčení, v jakých podmínkách postava dosud žila. Tak se dovídáme, že Kopfrkingl je sedmnáct let ženatý s krásnou černovlasou ženou, má dvě děti (šestnáctiletou dceru a sedmnáctiletého syna), slušně vydělává a poklidně žije v dobrých podmínkách.

Druhý typ informací, které o sobě podává, svědčí o jeho povaze. Ta je zatím jen naznačována prostřednictvím jeho názorů, starostí a zálib. Především se dovídáme, že pana Kopfrkingla tíží, že pro rodinu málo dělá. Z toho cítíme, že jde o člověka se smyslem pro rodinu, pečlivého otec a pozorného manžela, soucitného s lidmi, kteří trpí, a stejně tak i se zvířaty.

Motiv soucitu s lidmi se v novele vyskytuje vždy v souvislosti k soucitu se zvířaty.  Někdy se dokonce zdá, že Kopfrkingl soucítí víc se zvířaty než s lidmi – např. odmítá válku hlavně z důvodu, že v ní trpěli koně.

Sentimentální patos a vypravěč v nitru postavy

ilKopfrkingl má také pozoruhodnou zálibu v sentimentálním patosu: ženu oslovuje něžná, nadoblačná, jejich kočka je čarokrásná (někdy toto adjektivum také užívá, když mluví k dceři), osud je milosrdný, příroda laskavá atd.

Způsob této sentimentálně nasládlé řeči hlavního hrdiny proniká i do autorské řeči, objevují se v ní stejné výrazy, jakých užívá postava. Stírá se tak hranice autorova nadhledu nebo spíše odstupu. Vytváří se jakási jednota vidění – např. i autor užívá termínů „obdivuhodná jídelna“, „dobrotivá teta“, „nadoblačná“ apod. Fuksovo záměrné vzdalování od tradičního pohledu zvenčí se odrazilo v novém způsobu zobrazení, kde vypravěč, který pozoruje a komentuje, je posazen do nitra postavy, a přesto s ní není identický.

Pan Kopfrkingl jako zrozená ctnost a zásada

Postava pana Kopfrkingla sama v textu říká a mnohokrát opakuje, že je abstinent a nekuřák a že ctí a respektuje zákony. Tyto vlastnosti jsou v pořádku, jeví se z nich jako průměrný a neškodný člověk. Ani další z jeho vlastností – jeho tendence všemu dávat jiná jména (ženě říká Lakmé místo Marie, sebe nechává oslovovat Romane místo Karle a restauraci U hroznýše přejmenovává na restauraci U Stříbrného pouzdra) – nevzbuzuje pochybnosti o jeho charakteru, protože ji Kopfrkingl ospravedlňuje potřebou mít kolem sebe krásu („…jsem romantik a mám rád krásu.“). Dokonce i jeho zálibu dojímat se osudy lidí četbou zpráv z černé kroniky a jeho přemrštěnou láskou k povolání zobrazuje ještě první kapitola tak, že nevzniká podezření z nějaké patologičnosti. Teprve v dalších kapitolách začneme pociťovat, že s hlavní postavou není něco tak úplně v pořádku.

Zatím jen náznakem je vzpomenuta oblíbená četba knihy o Tibetu, z níž převzal Kopfrkingl jednu ze stěžejních pouček pro budování své životní filozofie: „Utrpení je zlo, které máme odstraňovat, nebo aspoň zmírňovat, zkracovat, ale toto zlo pášou lidi, protože je obklopuje zeď, pro kterou nevidí světlo.“

Fuks následně odkrývá další povahové rysy. Z těch nevinných je to záliba v hudbě (většinou v truchlivých pohřebních skladbách) a v barvotiskových obrázcích, jsou tu ale i takové záliby, které míří k vystižení vyšinutosti povahy pana Kopfrkingla – neopodstatněný strach z pohlavní choroby, zastrašování žen zaměstnaných v krematoriu tím, že jim neustále pohlíží na krk a uvažuje, kolik kilogramů popela by vydala jejich spálená těla, a jeho patologická záliba v mladých zesnulých ženách, které připravuje na žeh.

Skutečné zlo se dere na povrch

Stupňováním těchto povahových rysů vytváří Fuks v novele atmosféru hororu. Hrdinova patologičnost roste v souladu se stupňujícími se dobovými událostmi. Právě toto rozvíjení psychických změn postav v závislosti na době použil Fuks i ve všech třech předcházejících knihách (Pan Theodor Mundstock, Mí černovlasí bratři a Variance pro temnou strunu).

Zobrazení pana Kopfrkingla při výkonu jeho povolání slouží k detailnímu rozvíjení jeho zatím stále mírné patologičnosti. Fuks nechává svého hrdinu procházet různými jakoby bezvýznamnými situacemi, odvíjejícími se převážně v rodinném prostředí a v krematoriu. Nechává ho vstupovat do kontaktu s řadou lidí, jejichž názory potom hrdina přeříkává a míchá dohromady.

Fuks se snaží zachytit postavu jako prostoduchou bytost, ochotnou přijímat všechno, co se mu nabízí a za čím je cítit autoritu. Zpočátku zlo zatím ještě dřímá v duši Kopfrkingla, jen na chvíli probleskne v šesté kapitole, kdy pocítí překvapení a slast z převahy nad jiným člověkem. To se odehrává ve scéně, v níž odbývá morfistu Fenka: „…dal jsem mu najevo trochu síly a chudák se dočista lekl…“ V sedmé a osmé kapitole se zpod neškodné nasládlosti, líbeznosti a okázale prezentované lidumilnosti pana Kopfrkingla prodírá na povrch úskočnost a krutá potměšilost.

Z potměšilosti ho usvědčuje také neustálé připodobňování všeho k pohřbu a jeho nestálé vyhledávání a vychutnávání zpráv z černé kroniky. To vše postupně vyvolává u čtenáře pocit štítivosti, který vystřídá původní shovívavost.

Slova mají jiné významy

Celá novela je v podstatě vybudována na výpovědi protagonisty o sobě. Kopfrkingl vede neustále k někomu řeč, v níž komentuje sebemenší maličkosti probíhající kolem něho. Objevují se i postranní poznámky, které si Kopfrkingl šeptá jen tak pro sebe a které naznačují neupřímnost jeho jednání: „Vy nejíte také, nebo si snad chcete udržet štíhlou linii…“ a v duchu si řekl: Štíhlou, to je chvályhodné, stojí to aspoň míň dřeva … a nahlas řekl: „Jste přece ještě mladé.“

Velkou část vyprávění zabírají jeho tiché samomluvy a repliky, vedené obezřetně a nadmíru vlídně, mnohokrát se také dodává, že hovoří „s úsměvem“. Čtenář brzy začne tušit, že ve všem je něco posunuto, něco se zatajuje a slova mají jiné významy.

Důležitou roli hrají také barvy – černé šaty a růžové líce nebo tvrdý bílý límec s červeným motýlkem nejsou pokaždé pouze pomůckou rozlišení postav. Stejně jako výroky, tak i barvy přibírají k původnímu významu významy dodatečné. Vše v knize je potopeno do sugestivní panoptikální atmosféry, vše světélkuje šílenstvím.

Podstata samotného zla

V knize Spalovač mrtvol je bravurně zpracována otázka, jak konkrétní doba deformuje psychiku jedince, ale zároveň je také silným humánním apelem k lidstvu, aby se nepodrobovalo násilí a zlu a hledalo proti nim účinné zbraně.

A proč nás Spalovač mrtvol nepřestává pohlcovat a čteme ho i padesát let po jeho vydání? Dílo nám předvádí člověka zasahovaného a ubíjeného čirým zlem, které má však různé podoby, nejčastěji však podobu fašismu, války a lidské krutosti. Formální zpracování se snoubí s ideovou naléhavostí příběhu, autor se snaží vyburcovat čtenáře eticky, emocionálně i esteticky. Nakonec se musíme ptát – co je vlastně podstatou samotného zla?

Použitá literatura:
   
KOŘÍNKOVÁ, Drahomíra. Motivická výstavba Fuksova Spalovače mrtvol. Česká literatura, 1977, roč. 25, č. 6, s. 531-536.
MIKULÁŠEK, Alexej; ŠVÁBOVÁ, Jana; SCHULZ, Antonín B. Literatura s hvězdou Davidovou. Praha : Votobia, 2002. 309 s. ISBN 8072200828.
OPELÍK, Jiří. Spalovač mrtvol. Literární noviny, 1967, roč. 16, č. 32, s. 4.
POHORSKÝ, Miloš. Zlomky analýzy: k poválečné české literatuře. Praha : Československý spisovatel, 1990. 433 s. ISBN 8020201963.
SUCHOMEL, Milan. Literatura z času krize. Brno: Atlantis, 1992. 142 s. ISBN 8071080519.
ZELENKA, Milan. Fuksův souboj se zlem (Na okraj novely Spalovač mrtvol). Romboid, 1990, roč. 25, č. 8, s. 72-77.

Aktuality

  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  
  • Zvláštní literární večer Michela Fabera

    Nakladatelství KNIHA ZLIN ve spolupráci s literární agenturou ULITA připravilo u příležitosti návštěvy Michela Fabera v Praze literární večer spojený se křtem jeho nejnovějšího díla –  Knihy zvláštních nových věcí. Předpokládám, že autora není potřeba příliš představovat, asi stačí zmínit, že mu v roce 2014 vyšel v České republice monumentální román Kvítek karmínový a bílý, zachycující viktoriánskou Anglii v příběhu chytré londýnské prostitutky Sugar. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky

    Ode dneška soutěžíme o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky z nakladatelství CPress. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení