Dějiny literatury

„Já tu postavu miluji. Cítila jsem, že tahle role je můj osud, a vychutnávala jsem si každý okamžik, který jsem v ní strávila. Je to velice nezávislá, sebevědomá žena s hlubokým zájmem o lidi a jejich osudy. Ale není to všetečnost, spíš taková zvídavost. Je inteligentní, vtipná, dokáže využít toho, že se jí lidi rádi svěřují, i toho, že ji někteří podceňují…,“ říká Geraldine McEwanová, představitelka slečny Marplové. O tom, že podceňovat staré panny se skutečně nevyplatí, se můžete přesvědčit sami v každém z dvanácti detektivních románů Agathy Christie, v nichž tato bystrá stará dáma vystupuje.

Tato krátká próza Katherine Patersonové byla vydána roku 1977. Začala ji psát ve chvíli, kdy se nemohla vyrovnat s tragédií, která dívku jménem Lisa Hill, tedy kamarádku jejího syna. Do ní v srpnu roku 1974 uhodil blesk a ona zemřela. Autorka také čerpala ze zkušenosti učitelky na venkovské škole v severní Virginii, kde – podle jejích slov – byly téměř všechny děti jako Jesse Aarons, hlavní hrdina, který spolu se svou kamarádkou Leslie vytvoří vlastní fantastický svět, v němž se mění v krále a královnu a mohou zažívat nejrůznější dobrodružství...

Když se řekne Malý princ, většině z nás, kteří tuhle útlou knížku četli, se na tváři objeví lehký úsměv. Malý princ je často označován za pohádku pro děti, i když sám autor ji věnuje svému dospělému příteli Léonu Werthovi, nebo přesněji řečeno Léonu Werthovi, když byl ještě malým chlapcem. Malého prince bychom tak měli spíše považovat za knihu určenou pro ono malé dítě, které se skrývá v každém z nás, i když trochu povyrosteme.

Dne 16. listopadu 2010 jsme si připomněli přesně 200 let od narození Karla Hynka Máchy. Od počátku letošního roku, jenž je mimo jiné nazýván rokem Karla Hynka Máchy, proběhlo na území České republiky nespočetné množství akcí, jako třeba výstav, konferencí, besed či přednášek věnovaných památce tohoto významného českého básníka. Na počest Karla Hynka Máchy letos vyšlo i několik knih a odborných publikací. Mezi nimi jmenujme třeba knihy Máchovské studie, Kniha o Máchově Máji, Mácha redivivus nebo Cesty s Karlem Hynkem Máchou. Jmenované máchovské publikace i pořádané akce mají jedno společné. Nejsou ničím jiným než pokračováním Máchova kultu.

Na poválečnou situaci nereagovala pouze literatura, ale k názorovému rozdělení došlo také mezi literárními časopisy. Na jedné straně vycházela periodika, která svými články oslavovala vládnoucí vrstvu a tvorbu oficiálních autorů, na straně druhé zde byly časopisy, které věnovaly pozornost zakázaným či nepovolaným autorům a literárním směrům. Postupně vás seznámím se známými i méně známými periodiky, která zastupují obě strany. Jako první si představíme Kritický měsíčník.

Předposlední kniha v dubnu zesnulého ostravského spisovatele Jana Balabána je jeho poslední povídkovou. Podtitul přiznává, že desítka povídek nacházejících se v souboru není vybrána náhodně, ale že mezi nimi určitý svorník existuje. A skutečně, v průběhu čtení se přesvědčujeme, že předkládané příběhy mají leccos společného, jejich aktéry počínaje, tématy a navracejícími se motivy nekonče. Co je překvapivé, jsou explicitně útěšná nebo dokonce optimistická zakončení všech povídek.

Vlastným menom Daniel Foe (1660 – 1731) sa narodil rodičom Alici a Jamesovi Foeovím.  Od detstva trpel pocitom menejcennosti pre svoj „obyčajný“ pôvod. Ich rodina nebola veľmi majetná. Patrili do nižšej spoločenskej vrstvy a otec, remeselník, živil rodinu výrobou sviečok. Preto si v dospelosti zmenil meno. Podľa Daniela znel pseudonym Defoe vznešenejšie a dôležitejšie ako pôvodné priezvisko.

Soubor pěti povídek pocházející z roku 1919, jež rozsahem patří k drobnější próze, což však kompenzují myšlenkovou a formální hutností. Jsou to komorní příběhy s minimem vystupujících postav, které jsou časově nezařaditelné. Místo, ve kterém se povídky odehrávají, je až na povídku Úžas staticky neměnné.

Tento měsíčník byl katolicky orientovaný a díky svému zaměření měl nelehký osud. Kromě několikaměsíční nucené pauzy vycházel téměř 20 let, ale za dobu své existence to neměl jednoduché. V červnu 1944 byl protektorátními úřady zastaven a znovu začal vycházet od října 1945. Měsíčník pro literaturu, umění a život tehdy vydávalo Sdružení katolických spisovatelů a publicistů v Edici Akord a jeho šéfredaktor byl Jan Zahradníček. V roce 1948 byl však z politických důvodů opět zastaven a k jeho obnovení už nedošlo.

Pohádka je jedním ze žánrů pocházejících z ústní lidové slovesnosti. Ačkoliv se nám to může zdát poněkud rozporuplné, byla pohádka (taktéž balada, pověst nebo bajka) určena v lidovém vyprávění především dospělým, po čase pak přešla „do podoby“ pro dětského recipienta. Zdůrazňuji však, že se stále nejedná o tištěnou podobu pohádky, ale pouze se pohybujeme v podání pohádky ústní lidovou slovesností.

V článku Pohádka v dětské literatuře 1 jsme se dozvěděli o vývoji dětské literatury a seznámili jsme se s některými tvůrci  pohádek v české literatuře. Nyní se s nimi seznámíme blíže z pohledu jejich tvorby. Uvedeme si alespoň některé z těch, kteří svou tvorbou přispívali do dětské literatury: