Čtenářský deník

Svatopluk Čech – Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
broucek 100x100
Tato satira byla vydána poprvé roku 1889, od té doby se těší stálé oblibě u čtenářů díky humornému vyprávění i jemné kritice maloměšťáctví a vlastenectví, které je pouze předstírané. Husité jsou zde představeni jako stateční bojovníci, kteří milují svou vlast a věrně si stojí za svou myšlenkou. Pan Brouček je naopak typickým měšťákem, který se bojí jen o vlastní život a neví nic z historie své země.

 

Matěj Brouček pravidelně navštěvuje hospodu Na Vikárce. Zde se tento večer bavilo několik hostů o tajných chodbách a zlatých minulých časech. Když se pan domácí vrací z hospůdky, spadne do sudu a usne. Nalézá tajnou chodbu, kterou se dostane do klenotnice krále Václava. Pan Brouček je pokladem oslněn a počítá, co všechno si může za toto bohatství pořídit. Když vyjde z klenotnice ven, zjistí, že se ocitá v husitské Praze v roce 1420, kdy je toto město obklíčené Zikmundovými křižáky.

vylet pana broucka obalUjímá se ho husita Janek od Zvonu. Diví se Broučkově nezvyklé češtině a oblečení, ten si proto vymyslí, že byl dlouhá léta v cizině a nyní se vrací domů. Janek chce ze svého hosta udělat také husitu bojujícího nadšeně za spravedlivou věc. Pan Brouček se setkává s Jankovou ženou Mandalenou a dcerou Kunkou, která se mu velice líbí  Musí se převléct do dobového oděvu a vzít do rukou sudlici, se kterou ale neumí zacházet, proto se ji pokusil zahodit.

V Jankově domě vyleká jeho starou služebnou, která začne považovat pana Broučka za ďáblova stoupence a kouzelníka. Důvodem byl zapálený doutník, který nikdy dříve nespatřila. Pan Brouček se diví, že neznají ani sirky, hodinky nebo vidličku. Je ale naopak nadšen bohatou tabulí u oběda a medovinou. Chuť mu pouze kazí Janovy neustálé politické a náboženské rozpravy.

Když se rozezvučí poplašný zvon, musí se pan Brouček účastnit boje, neboť je stržen davem bojechtivých pražanů. Naštěstí je zachráněn svou dříve tak nenáviděnou sudlicí:

„Ó zlatá sudlice, ty neochotným nosičem svým stokrát do horoucích propastí posílaná a tam na břehu vltavském již ošemetně opuštěná, ty spoustou urážlivých názvů a porovnání obsypávaná: tys nyní jediná velkomyslně zachránila život mého hrdiny! Stojíš-li někde v některém muzeu mezi rezavou zbrojí husitskou, což rád bych k tobě putoval a vděčně zulíbal tvé červotočivé ratiště, že zachovalo národu největšího cestovatele a měn vydatný zdroj honorářů a slávy!
Ano, v osudném okamžiku slavně jsi se osvědčila, proslulá zbrani božích bojovníků – můj hrdina totiž v běhu klopýtl přes tebe a jak dlouhý tak široký natáhl se na zemi přes tvé dřevce, kůň s železným jezdcem pak mocným skokem přeletěl přes padlého, ani kopytem oň nezavadiv, a vrazil do zástupu jiných pražských bojovníků.“ (S. 238)

Po tomto setkání s nepřítelem se pan Brouček nenápadně plazí z bojiště. Setkává se s táborským knězem a hejtmanem a vymyslí si novou lež: prý sám udatně napadl z boku německého rytíře na koni, poté byl omráčen a ztratil svou zbraň. Táboři obdivují jeho statečnost a zavedou ho na Vítkov k Žižkovi, aby se nebohý pan Brouček stal božím bojovníkem. Musí pomáhat při stavbě opevnění, jíst chudý pokrm a poslouchat kázání. Nyní si uvědomil, že velmi prohloupil, když utekl z Prahy na Vítkov. Je mu především líto Jankovy pohostinnosti, kterou nyní ztratil.

Při rozhodující bitvě se pan Brouček pokusí o útěk. Když ho ale uvnitř Prahy zadrží skupinka jezdců, začne je německy prosit: „Milost! Jsem Němec! Jsem katolík!“

Jezdci ale promluví česky a chtějí pana Broučka zabít. Ten znovu vykřikne, tentokrát česky: „I propánaboha – vždyť nejsem Němec ani katolík! Jsem Čech a husita!“ Jezdci ho postaví před soud jako zrádce, kde se náš zoufalý domácí přiznává, že přichází z devatenáctého století.

Konečně promluvil Žižka: „Ha, babský strach pomátl tvůj rozum. Šílená jest myšlenka, že by člověk dalekých příštích věků přišel mezi dávné předky své, a kdyby se i mohl státi neslýchaný ten div, - toho bohdá nebude, abychom takové měli potomky!“ (S. 274)
A pan Brouček je odsouzen k upálení v sudu.

V té chvíli se konečně probudí ze svého hrozivého snu o výletu do XV. století.


Zdroj citací:
Čech, Svatopluk – Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století. In Výlety pana Broučka I – III. Praha: Československý spisovatel 1985.

Čtěte také:

Svatopluk Čech – Pravý výlet pana Broučka do Měsíce



Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o knihu Návnada

    Ode dneška soutěžíme o knihu Návnada z nakladatelství Crew. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení