Čtenářský deník

V románu, který se odehrává v době Bismarcově v Německu, lze nalézt četné filozofické úvahy pod vlivem A. Schopenhauera nebo F. Nietzscheho, přičemž autor filozofii promítá se sarkasmem, ironií a, absurditou. V předmluvě chce autor vytvořit domněnku, že se příběh skutečně odehrál. Redakce prý získala deník hraběte Sternenhocha, tento deník začne otiskovat, úvod a závěr napíše samotná redakce.

Kniha je z tohoto důvodu rozdělena na jednotlivé dny, aby vypadala jako skutečný deník. V něm hlavní postava – kníže Sternenhoch – dopředu naznačuje svůj tragický osud (pokud píše deník po dnech, pak nemůže znát svou budoucnost!) a je tu často použita retrospektiva (mluví o halucinacích, poté se až vrátí k zavraždění Helgy).

Sternenhoch je degenerovaný šlechtic, který se stal díky svému bohatstvím nejvlivnějším mužem v Německu. Sám o sobě říká, že je krasavec, „přes některé své vady, např. že měřím jen 150 cm a vážím 45 kg, že jsem skoro bezzubý, bezvlasý a bezvousý, trochu též šilhavý a značně pajdavý; ale i slunce má skvrny“.

Zaujme ho mrtvolně bledá dívka Helga, kterou si vezme za ženu, přestože se mu hnusí. Helga během těhotenství zkrásní a změní se také její povaha. Stane se z ní silná osobnost, která nenávidí svého manžela a považuje ho za brouka hodného zašlápnutí. Po narození syna oplývá kníže štěstím, Helga ale chlapečka zabije, protože k němu cítí stejný odpor jako ke Sternenhochovi.

Kníže si uvědomuje, že si vzal za ženu Démonu. Helga se neštítí zavraždit vlastního otce, pěstuje také masochismus, sadismus a lesbické orgie. Kníže po ní začne toužit. Když zjistí, že má milence, tak ho schvátí silná žárlivost. Začne zamilovaný pár tajně pozorovat. Zjistí, že spolu pěstují masochismus a že se její milenec – trhan – chová k Helze povýšeně. Oslovuje ji vulgárními výrazy a bije ji. Helga před svým milencem mluví o manželovi jako o „panu Hnusovi“ a plánuje s ním útěk. Kníže se rozhodne tomuto ponížení zabránit.

V den útěku Helgu omráčí kladivem a hodí ji do hladomorny. Zde ji zmrská a poníží, nechá ji zde zemřít hladem a žízní. Od té doby je pronásledován její vidinou, navíc ho trápí nejistota, jestli se jedná o pouhé halucinace nebo o skutečnou Helgu. Mohla se z hladomorny zachránit? Vrací se k němu neustálé výčitky svědomí, a tak své vidiny přičítá boží odplatě. Od Helgy-přeludu se dovídá, že se dostala do pekla, kde se jí muka mění v rozkoš. Vše na tomto světě je pro ni Všeidioctvím, cítí ke všemu jen nenávist a hnus. Stává se z ní Bohyně Věčnosti a chce peklo zničit svou Vůlí. Tuto bitvu nakonec prohraje, protože nikdy nepoznala hlavní Tajemství, kterým je Láska.

Helga-přelud hledá toho, kdo ji vhodil do hladomorny. Kníže má strach přiznat se, a proto svůj čin zapírá. Nakonec je donucen – den před odjezdem do blázince – ukončit svou nejistotu. Odváží se vstoupit do hladomorny, kde se setkává s Helgou. Ta chce odstoupit od své pomsty a milovat ho, aby konečně poznala ono Tajemství. Kníže jí vyhoví, a tak ho ráno najedou šíleného, jak souloží s Helginou shnilou mrtvolou. Zanedlouho kníže zemře na otravu krve, protože se poranil o kost mrtvé Helgy.