Čtenářský deník

Tyto tři příběhy vytváří tzv. noetickou trilogii, v níž Karel Čapek rozvíjí problém možnosti lidského poznání. Poznat pravdu je totiž velmi obtížné, neboť k ní vedou různé cesty a každý z nás vkládá do tzv. pravdy kus sebe. Proto je někdy až nemožné dojít pravdy. Přestože příběhy nemají společné téma, hrdiny, prostředí ani čas, jsou spojeny právě touto snahou ukázat, jak je pravda různorodá a jak se v jednom člověku může skrývat řada různých osobností, což brání dokonce poznání sama sebe.

Povětroň

Hlavním hrdinou je Případ X – neznámý cizinec, který havaroval letadlem, neznámo proč a jak. Měl po celém těle popáleniny a byl v bezvědomí. Nikdo nevěděl, kdo to je a proč letěl a proč riskoval svůj život, když letěl v takové vichřici. A kam letěl? Na tyto otázky se pokoušely domýšlet odpovědi tři osoby: zdravotní sestra, jasnovidec a básník. Každý poznávající jedinec vkládá do svého poznání sebe sama, svůj způsob myšlení a cítění. Všichni používají svůj odlišný vypravěčský styl.

Je zde vyprávěn lidský příběh ze tří odlišných zorných úhlů. Všichni do svého výkladu zahrnul cesty do exotických končin země, neboť se v cizincových kapsách nalezly mince používané na Antilských ostrovech. Objevují se zde i filozofické části týkající se hodnoty a smyslu lidského života.

Povídka milosrdné sestry
Sestře, která pečovala o Případ X v nemocnici, se po několik nocí zdál sen na pokračování, v němž se jí zjevoval tento neznámý. Zpovídal se jí ze hříchů svého života. Neměl matku, s otcem nevycházel dobře. Po jeho smrti zdědil velký majetek a Povětroň jej používal ke své lenosti a poživačnosti. Zamiloval se do dívky, kterou chtěl pokořit. Po společné noci mu řekla: „Tak, teď patřím tobě!“ Případ X se zděsil, nechtěl se vázat. Proto utekl. Stal se z něj dobrodruh. Když dostal červenou horečku a byl nablízku smrti, přišel na to, že smrt a život jsou dvě poloviny, které se doplňují a uzavírají. V horečném stavu si najal letadlo, aby se vrátil k oné dívce, kvůli které utekl. Uvědomil si, že její věta znamenala, že ona na něj bude neustále čekat.

Povídka jasnovidcova
Jasnovidec vyprávěl vše, co „spatřil“ v mysli Případu X. Byly to ale rozmazané obrazy jeho života, protože byl v bezvědomí. Případ X neměl matku, se svým otcem se potýkal až do své smrti. Stal se dohlížitelem v cukrovaru – pracoval v laboratoři a vymýšlel různé organické strukturální vzorce. Po dlouhém bádání objevil novou látku. Když její vzorec předložil „veleknězi chemické vědy“, řekl: „Nesmysl, nemožno! Neznáte patrně práci toho a toho, přečtěte si to a to dílo.“ Od té doby zanechal chemie, schoval sešity se svými výzkumy a odjel. Bloudil z místa na místo, z ostrova na ostrov bez cíle. Stal se alkoholikem. O několik let později se dočetl v novinách, že nějaký vědec z Ameriky objevil látku s netušenými průmyslovými možnostmi. Byl zde načrtnut i strukturální vzorec a Případ X v něm poznal svou sloučeninu, kterou velekněz chemie zavrhl. Rozhodl se najít co nejdříve své staré sešity, neboť v nich měl zaznamenány geometrické zákony a další věci, na které onen americký vědec dosud nepřišel. Když byl skoro doma, zřítil se s letadlem.

Povídka básníkova
Na Kubě našli neznámého pobodaného muže na zemi. Ujal se jej starý Kubánec Camagueyn. Případ X si koupil doklady na jméno Kettelring; ztratil paměť, proto začal pracovat u bohatého Camagueyna jako obchodní zástupce. Při jeho práci se Kubáncovy příjmy mnohonásobně zvětšily, byl s Mr Kettelringem spokojen. Posílal jej na mnoho ostrovů, kde vyřizoval obchodní záležitosti a nutil nebohé vlastníky půdy, aby zaplatili panu Camagueynovi půjčené peníze. Když se vrátil, seznámil se s Kubáncovou dcerou Marry, která studovala na americké škole. Zamilovali se do sebe a slíbili si lásku. Marry se mu pokoušela oživit paměť a přimět ho ke starým vzpomínkám. To se jim ale nepovedlo. Camagueyn ale vyhnal Mr Kettelringa z domu. Ten Kubáncovi slíbil, že se vrátí, až bude mít větší majetek než on, a odvede si Marry. Zpočátku se mu dařilo kazit Kubáncovy obchody s cukrovou třtinou. Poté ale jeho plány ztroskotaly na koupi asfaltového jezera – založil Haiti Lake Asphalt Works, ale černoši zde umírali, neměl mu zde kdo pracovat. Proto zkoušel sám obchodovat s asfaltem, ale výsledek byl mizerný. Když psal Marry dopis na rozloučenou, napsal bezvědomě na konec psaní své pravé jméno, které po tolik let ztratil z paměti. Najednou si vše vybavil – jeho otec se s ním pohádal, neboť místo práce v rodinném podniku se jeho syn zabýval neřestmi mladého života. Poté, když mu otec přestal vyplácet peníze, odjel syn na ostrovy hledat si zaměstnání. Klesl tak hluboko, že se stal pasákem. Uvědomil si, že má velký majetek po otci. Tak by se mohl s Marry oženit. Marnotratný syn se chtěl co nejdříve vrátit domů, proto si najal letadlo.

Obyčejný život

Hlavním hrdinou je člověk, obyčejný lidský život. Před svou smrtí napsal svůj životopis. Jeho otec byl truhlářem. Poslal jej na studia, kde patřil k nejlepším žákům. Když ale přijel do Prahy na studia filozofie, zkazil jej jeho spolubydlící. Stal se „básníkem“, který veškerý čas tráví v hospodách a s lehkými děvčaty.

Když se to otec dozvěděl, přestal mu posílat peníze. Chlapec chtěl svému tatínkovi dokázat, že něco dokáže, proto se stal železničním úředníkem ve špinavé kanceláři. Když jednou kašlal, objevil na kapesníku krev, proto byl odvolán na horskou železniční staničku, odkud se vlaky nemohly dostat dál. Protože byl pilný, přeložili ho na čisté krásné nádraží. Zde se zamiloval do dcery přednosty, svého nadřízeného. Vzal si ji za ženu a tchán mu zařídil místo na vlastním nádražíčku. Nemohli mít děti. Všímal si pouze svého nádraží a vlaků, nic jiného pro něj neexistovalo.