Čtenářský deník

Sinuhet připlul po Nilu v malé rákosové lodičce. Našla jej Kipa, manželka lékaře Senmuta. Tito staří manželé jej přijali za vlastního, neboť vlastních dětí neměli. Sinuheta učil starý kněz Onech. Musel vykonat zkoušku na kněze nižšího stupně na kněžské škole ve Vesetu, aby mohl vstoupit do Domu života velkého chrámu Amonova. Naučil se zde velkému umění lékařství, ale nenacházel odpovědi na své neustálé proč. Podílel se na otvírání lebky starého faraona, který po zákroku zemřel. Proto musel zemřít i otvírač lebek a jeho pomocníci. Byli zabiti pouze symbolicky, lidé je považovali za veřejně mrtvé, a tak museli přijmout nové jméno. Sinuhetovi jej vymyslel nový faraón Achnaton: Ten-jenž jest osamělý. Na trůn v té době usedla velká matka královská Tij.

Mezitím si Sinuhet pořídil jednookého otroka Kaptaha, věrného a chytrého společníka, a také domek, v němž léčil. Přicházeli ale pouze chudí, takže mnoho bohatství nenabyl, spíše naopak.

Kvůli své mladistvé hlouposti přišel o svůj veškerý majetek, dokonce i o hrob a dům svých rodičů – přepsal vše na ženu Nefer Nefer Nefer, aby se s ní mohl obveselit.

Poté odešel Sinuhet na tři dny z města, aby se nemusel podívat do očí svým rodičům. Když se vrátil, zjistil, že zemřeli. Šel do Domu smrti prosit, aby Kipu a Senmuta zaopatřili pro posmrtný život. Neměl na zaplacení, proto zde pracoval čtyřicet dnů. Nakonec je potají pohřbil v hrobce faraónů.

Dva roky pobyl v Sýrii s Kaptahem, jenž utekl od své nové paní. Sinuhet se stal slavným lékařem. Poznal dokonce i válku, ale boje se mu nelíbily, proto jej jeho silný a udatný přítel Haremheb pověřil, aby se vydal ne cesty, na nichž by mohl nahlédnout do srdcí králů a vladařů, pozorovat cizí vojska, jejich zbraně, vybavení, způsob boje…

Zažil spoustu dobrodružstvích a nabyl nové vědomosti. Po návratu do Egypta začal opět léčit chudé a dal Kaptahovi svobodu. Stal se z něj krčmář u Krokodýlího ocasu, kde pracovala i Merit, kterou Sinuhet nadevše miloval.

Tak míjel měsíc za měsícem a nepokoj ve Vesetu stále více rostl...

Faraon Achnaton svrhl Amonovu moc, na jeho místo nastolil nového a jediného boha Atona. Sinuhet byl jmenován novým královským otvíračem lebek. Přestěhoval se do nového hlavního města Achetatonu, neboť ve Vesetu Achnatona nenáviděli.

Sinuhet se dozvěděl tajemství svého původu: velká královna Tij vázala z rákosu malé lodičky a posílala je za nocí po proudu. V nich byli synové faraona. Tij se jich musela zbavit, aby ona byla první, která porodí faraonovi syna. Sinuhet byl tedy zřejmě syn mittanské princezny, které Tij po porodu podstrčila mrtvou dceru. Achnaton byl Sinuhetovým nevlastním bratrem. Možná mohl být Sinuhet faraónem, kdyby do jeho osudu nezasáhla Tij…

Sinuhet dostal za úkol uzavřít mír s králem Aziru, znovu se tak vydal do Sýrie. Tento král byl jeho dávným přítelem, jenž vedl nyní válku proti egyptským zemím.

Mezitím v Egyptě vypukla občanská válka. Rohy (zastánci starého řádu a boha Amona) bojovali proti Křížům (stoupencům Atona). Při jejich střetnutí zabili Sinuhetovu milovanou Merit a syna Thovta.

Aby měl svou míru plnou, musel faraonovi namíchat jed, po němž se již nevzbudil. Přál si to, neboť Rohy vyhrály a Aton byl svržen.

„Nad chorým zvířetem se smiluje kyj, smiloval jsi se nade mnou, Sinuhete? Je-li tomu tak, pak ti děkuji, neboť mé zklamání je trpčí smrti a smrt je mi dnes líbeznější než vůně myrhy.“
To pravil faraón, když mu Sinuhet podával nápoj smrt.

Na jeho místo nastoupil syn Tutanchamon, moc byla ale ve skutečnosti v Ajových rukou. Sinuhetův přítel Haremheb, Syn krahujce, vedl svatou válku proti Hethitům. Této války se zúčastnil i Sinuhet – šel s pěšími voji za Haremhebovými vojáky. Egyptské vojsko vyhrálo nad Azirem, byla uzavřena mírová smlouva. Haremheb podepsal s Ajem úmluvu, aby ten přiměl princeznu Beketamon stát se Haremhebovou manželkou, aby, až Aj zemře, mohl právoplatně žádat egyptskou korunu, třebaže se narodil s lejnem mezi prsty u nohou.

Aj se tedy stal faraónem a Haremheb si vzal Beketamon proti její vůli. Měl s ní syna Ramesse. Podle úmluvy se poté Haremheb ujal vlády v Egyptě. Nastolil zde staré dobré časy. Sinuhet ale věděl, jak se jeho přítel dostal k moci. Byl zarputilý, neboť všechny své drahé ztratil a kolem sebe rozséval jen smrt. Proto proti Haremhebovi vedl zlé řeči a napříč zákazu vyznával Atona. Haremheba nepovažoval za pravého faraona, proto ten Sinuheta potrestal. Nezabil ho díky jejich bývalému přátelství, ale vyhnal jej navždy z Egypta.

Kniha končí slovy: „Toto napsal Sinuhet, Egypťan – ten, jenž žil osamělý po všecky dny svého života.“



Zdroj citací:
Waltari, M. –  Egypťan Sinuhet. Přel. Marta Hellmuthová. Praha: Vyšehrad, 1969.