Čtenářský deník

Honoré de Balzac je jedním z předních představitelů realismu, přičemž se blíží až k hranici naturalismu. Za svůj život stvořil zhruba sto děl, která dostala souhrnný název Lidská komedie, a to především proto, že díla realisticky zobrazují život francouzské společnosti a na jednotlivých postavách ukazují její morální úpadek.

Postavy jednotlivých děl plynule prostupují z jednoho díla do druhého. Balzac kritizuje především sílící buržoazii, která uznává jen materiální hodnoty a společenské postavení. Naopak pro emoce a ryzí lásku není v takovém světě místo. Ani Otec Goriot není výjimkou. Jedná se o sociologický román, který řeší de facto soudobá témata – nevděčnost dětí a zbytečnost rodičovské lásky v konzumním životě dnešní společnosti. Právě díky nadčasovosti Balzacovy kritiky mají autorova díla co říci i dnešním čtenářům. Balzac mistrně zpracovává vliv prostředí na utváření charakteru člověka, což je v knize detailně ukázáno na změnách povahy Evžena Rastignaca.

Hlavním hrdinou románu je zestárlý Goriot, kdysi úspěšný obchodník, který však veškeré jmění rozdal svým dvěma dcerám Anastázii a Delfíně. Pro své děti byl Goriot ochoten udělat cokoli, zařídit pořádné věno, najít vhodné a zámožné manžele, zařídit život v přepychu. To vše z ryzí lásky a rodičovského citu. A tak se stalo, že Goriot zůstal na stará kolena sám ve starém bytě, opuštěný a dcerami opovrhovaný. Dostaly od něj totiž již vše, o co mohly otce obrat, a zchudlý stařec již nebyl relevantním zdrojem financí.

Delfína ani Anastázie již otce v průběhu knihy nenavštěvují, raději se baví na plesech a celkově nepovažují za důležité mu nijak oplatit lásku a laskavosti, které jim během let věnoval. Jediný, kdo otce Goriota navštěvuje, je Evžen Rastignac – mladý a naivní student práv, který se do Paříže přistěhoval teprve nedávno. Ten je zprvu dobromyslné povahy, ale čím víc nakukuje pod víčko pařížské smetánky, tím více je jejím etickým úpadkem zklamán.

Do děje navíc vstupuje bývalý trestanec Vautrin, který nenávidí společnost. Během let se galejník naučil lidi využívat ve svůj prospěch (jak sám říká, lidé jsou jen jako tažní koně, kteří mu pomáhají k dosažení jeho cílů a které pak zanechá schvácené na cestě). Vautrinovým vlivem se pomalu z Rastignaca stává vypočítavý prospěchář. Pařížské prostředí slibuje moc a vliv jen bohatým a schopným, ne pravdomluvným a poctivým lidem. V Balzacových románech obecně hraje prostředí velkou roli a zasahuje do životů hrdinů. Rastignacův případ není výjimkou. Přestože nemá moc peněz, vypůjčí si jistou částku jen proto, aby si mohl nakoupit vytříbené oblečení a vydávat se za zbohatlíka. Jeho svodům podlehne i samotná Delfína, se kterou si mladík začne poměr. To ovšem nemění jeho vřelý vztah ke Goriotovi, jenž jej nazve vlastním synem. Goriot pomalu ztrácí veškerou sílu a motivaci žít a ulehá na smrtelné lože. Anastázie mezitím přichází na mizinu vinou dluhů svého milence, pana de Trailles, a k otcově loži doběhne pozdě. Goriot již mezitím ztratí vědomí.

Co se týče Delfíny, může mít čtenář v průběhu knihy pocit, že mladší z dcer k otci chovala alespoň trochu čistého citu. Koncem knihy se však ukáže, že i toto je pouhá iluze. Přes Rastignacovo naléhání se u smrtelného lože neukáže ani ona, a Goriot tak umírá osamocen. V posledních minutách svého života si přiznává nevděčnost dcer a lituje svého rozhodnutí věnovat jim veškerý svůj čas, lásku a finance. Anastázie a Delfína se neobjeví ani na otcově pohřbu, takže nakonec jediným, kdo o rozloučení se starcem, který miloval a doplatil na to, projeví zájem, je Rastignac a jeho přítel ze studií.